Článek popisuje expozici muzea letectví v polském Krakově s důrazem na budovu nového výstavního pavilonu. Cílem německých architektů byl návrh konstrukce budovy, která by svým tvarem vyjadřovala syntézu idey létání a ducha místa, avšak svými povrchy tvořila neutrální pozadí historickým expozicím. Jako nejvhodnější materiál se ukázal antracitově zbarvený beton.
Klient | Muzeum Lotnictwa Polskiego w Krakowie, Regional administration of Malopolska |
Architektonický návrh | Pysall Architekten (Design author: Pysall Ruge Architekten with Bartlomiej Kisielewski) |
Hlavní dodavatel | Budostal‑2 |
Dodavatel bednění | Peri |
Dodavatel betonu | Cemex Polska |
– celkový objem betonu | 3500 m3 |
Dodavatel pigmentu | Lanxess |
– použitý pigment Bayferrox® 330/1 | 39 t |
Plocha | 3 378 m2 |
Soutěž | 2005 |
Realizace | 2008 až 2010 |
pozn. Bayferrox® je ochranná známka firmy Bayer AG, Leverkusen, Německo
Muzeum letectví v Krakově je jedním z největších muzeí aviatiky na světě. Je umístěno v památkově chráněných budovách a hangárech původního krakovského letiště Rakowice-Cyzyny, prvního letiště na polském území postaveného v roce 1912 pro 7. letku Rakousko-Uherského císařství.
V roce 2005 byla vyhlášena soutěž na návrh nové hlavní budovy muzea. Byla to první celoevropská architektonická soutěž po přijetí Polska do EU a jejím vítězem se stal německý architekt.
Syntéza idey létání, ducha místa a starých konstrukcí historického letiště vytváří silnou inspiraci pro návrh nové expresivní budovy Muzea aviatiky. Půdorys starého letištního hangáru vytyčil rozměry nové budovy (čtverec o straně 60 m) a vymezil také její výšku (12 m). Architekt vyšel z tohoto modulu, stříhal, ohýbal a překládal, až budova vypadá jako by byla vystřižena a složena z papíru, jako když se skládá papírové letadélko. Má tři křídla, nosná konstrukce je „odlitá“ z monolitického betonu, a přitom působí lehce a vzdušně. Velikost a orientace křídel oddělila prostory pro tři různé funkce a vytváří tak pro návštěvníky snadno čitelný vnitřní prostor. Na třech podlažích je nyní k dispozici 4 500 m2.
Po vstupu do budovy stojí návštěvník před volbou, zda jít do vzdělávacího křídla s 3D kinem, nebo přímo na výstavní plochu s letadly. Muzejní expozice jsou opticky propojeny s okolím budovy. Vysoké skleněné stěny umožňují výhled na letištní plochy s vyrovnanými letadly.
Naopak letadla uvnitř severního křídla budovy vůbec nevypadají jako uzavřené muzejní exponáty, ale jen jako na krátko schované pod střechou a připravené kdykoliv vzlétnout k obloze. Vedle výstavy letadel a 3D kina je v prvním patře nové budovy, restaurace a bar s výhledem do expozic, knihovna, přednášková místnost pro 150 lidí a multimediální sekce, na druhém patře jsou umístěny kanceláře.
Nová budova muzea letectví nevypadá ani jako „dům“ ale spíše jako architektonická skulptura rafinovaně vyjadřující svou funkci.
Neutralita jako barevný koncept
Před zahájením prací na návrhu Muzea aviatiky v Krakově se tým architektů seznámil s několika podobnými muzei po světě. Atmosféra některých se jim zdála příliš neklidná, návštěvníci byli roztěkaní, netrpěliví, protože vnitřní prostředí neumožňovalo klidné soustředění na vystavené exponáty a uvedené souvislosti. Proto zvolili jako základní materiál pro konstrukci objektu nového muzea monolitický beton v pohledové povrchové úpravě s antracitovým zbarvením (Bayferrox® 330/1). Nátěry letadel jsou většinou modré, červené nebo stříbrné, a jejich expozice na tmavém pozadí vytváří snadno identifikovatelné výrazné body v prostoru. Celkem bylo pro konstrukci z 3 500 m3 betonu použito 39 t práškového pigmentu dodávaného výrobci betonu v papírových pytlích.
Energetický koncept – udržitelnost prostřednictvím jednoduchosti a umírněnosti
Různé teplotní zóny, přirozená ventilace a intenzivní využívání denního světla minimalizují spotřebu energie a spolu s uváženým výběrem trvanlivých materiálů přispívají k minimalizaci dopadů stavby na spotřebu přírodních zdrojů a snížení provozních nákladů v celém objektu.
Koncept je založen na přirozeném větrání všech tří křídel. Pouze kino a přednáškový sál mají nucené větrání a vydýchaný vzduch je odváděn podzemním tunelem přes výměník tepla. To umožňuje přivádět do místností teplý vzduch v zimě a chladný v létě. Křídla jsou vytápěna různě podle jejich využití: 20 °C v kancelářích, 18 °C ve vzdělávacím křídle a 15 °C v hlavním prostoru expozic. Tím, že celý 10 m vysoký vnitřní prostor není vytápěn na 20 °C, se ušetří 40 % energie. Pro temperování interiérů se také účinně využívá velké teplotní akumulace betonových konstrukcí stropů a stěn. Protože obrovská skleněná stěna s vraty (200 m2) v hlavní výstavní hale je otočena na sever, lze prostor přirozeně větrat i během léta a klimatizace není potřeba.
Vedle dobrého využívání denního světla pro osvětlení vnitřních prostor je v budově nainstalován energeticky efektivní osvětlovací systém, který zahrnuje krokové spínače, detektory pohybu a lampy se zdroji s nízkou spotřebou.
Letecký park
Zaujetí letectvím se opakovaně objevuje všude. Historická letadla stojí podél bývalé cesty pro taxi, která odvážela pasažéry. Vše je tak autentické, že lze snadno zapomenout, že se jedná pouze o muzeální exponáty. Za vnější plochou stojí osm historických budov a hangárů, v kterých jsou pečlivě uspořádány expozice dle epizod a témat z vývoje letectví. Na vnějších betonových plochách jsou vystaveny další exponáty. Celkem se výstavní park kolem muzea rozkládá na ploše 6 ha.
Koncept návrhu parku počítal se vzájemným propojením nových budov se stávajícími původními starými alejemi i nově upravenými parkovými cestami. „Cesta“ historií letectví je připravena a vnější přechody mezi jednotlivými objekty muzea umožňují návštěvníkům uložit si dojmy a poznatky z jedné části expozice a připravit své vnímaní na nové informace.
Sbírky
Sbírky zahrnují přes dvě stě exponátů letadel, další letecké artefakty, technické dokumenty, historické fotografie jedinečných letadel z minulého století v jejich původních podmínkách a velké množství ruských letadel z doby studené války. Vedle toho je zde jedna z celosvětově největších expozic leteckého objevování zajímavá zejména z technického hlediska a také rozsáhlou sbírkou speciálních motorů.
K významným zdejším exponátům patří:
- Levavasseneur Autoinette z roku 1909 – jedno z nejznámějších letadel francouzského pionýrského věku, první jednoplošník na světě se zavřenou kabinou schopný nést cestující;
- Geest Möwe 4 z roku 1913 – jedno z prvních motorových letadel v Německu;
- Heinkel He 5e z roku 1928 – námořní sledovací letadlo z dvacátých let, které dosáhlo výškového rekordu 5 731 m. Vystavený stroj byl použit při pátrání po italských trosečnících ze vzducholodi „Italia“;
- Messerschmitt M‑15 z roku 1938, na kterém byl v roce 1939 dosažen rychlostní rekord 755 km/h, který byl překonán až o třicet let později a řada dalších.
Nečekaným překvapením pro návštěvníky je velká expozice původní „Deutche Luftfahrtsammlung Berlin“. Podobně jako mnohé jiné muzeální expozice a umělecké sbírky byla i berlínská letecká sbírka během náletů odvezena z Berlína do bezpečí. Exponáty byly převezeny vlakem do Poznaně, která se na základě smlouvy z Potsdami, definující nové hranice po II. světové válce, stala součástí Polska. Dočasně byly sbírky uloženy v nádražním depu a skladech v Poznani, Pilavě a Wroclavi a v roce 1963 byly přesunuty do Krakowa. Až do roku 1982 se věřilo, že se ztratily. V lednu 1986, brzy po jejich znovunalezení, německý časopis „Spiegel“ napsal, že jejich objevení v Krakowě lze srovnávat s objevením faraonských pohřebišť v Egyptě.
Redakce časopisu děkuje architektonické kanceláři Pysall Ruge Architekten a společnosti Lanxess za materiály poskytnuté k přípravě článku.