Odhalení zrn kameniva vytvoří působivou betonovou plochu. Přestože technologie vymývání betonu není nová, zaznamenává nyní výrazné změny a zlepšení. Využití lze nalézt nejen v drobné zahradní architektuře, ale i v oblasti běžné prefabrikace.
Vymývání betonu patří mezi sekundární povrchové úpravy betonu. Na počátku této technologie docházelo k odhalení hrubých frakcí betonu neplánovaně, erozí nepříliš kvalitního povrchu cementové matrice. Později se začalo využívat záměrného zpomalení hydratace na povrchu výrobku nebo podobných způsobů výroby.
Technologicky rozlišujeme dva výrobní postupy, a to podle umístění výsledného povrchu: je-li lícová vymývaná plocha výrobku při výrobě horní plochou, hovoříme o pozitivní straně, pokud je od formy ze spodní nebo boční strany hovoříme o negativní straně.
Pozitivní plochy se dříve řešily stejnoměrným posypem barevného kameniva úzké frakce na zhutněný povrch čerstvého betonu a jeho mírným zatlačením do cementové pasty. Tak se dosáhlo málo kvalitního povrchu, kdy byla zrna kameniva obalena cementovým tmelem málo a nedostatečně držela na povrchu, nebo se naopak utopila v přebytku pasty a výsledný efekt byl ztracen. Podobně se do povrchu mohou vtlačovat oblázky či jiné elementy.
Jinou možností s lepšími výsledky je povrchové opláchnutí neztvrdlé cementové malty z povrchu zhutněného výrobku za čerstva. To vyžaduje velmi tuhou konzistenci betonu a intenzívní zhutnění nebo přímo vibrolisování ze zavlhlého betonu. Oplach je prováděn rovnoměrně plošnými tryskami, stabilním tlakem vody nebo jen volně tekoucí vodou a použitím kartáčů. Plocha však musí být rovinná a nakloněná na jednu stranu pro lepší odtok vody s rozplavenou maltou. Hrany všech stran musí být při tom chráněny ze stran kolmých na vymývaný povrch bočnicemi, aby nedošlo k jejich zaoblení. Ani tento způsob není vhodný pro povrchy, které mají vykazovat zvýšenou odolnost proti agresivním vlivům. Dochází povrchově ke zvyšování vodního součinitele a stejnoměrné hloubky vymytí se dosáhne jen velmi pečlivou prací. Tento způsob je využíván dodnes pro svou rychlost a efektivitu, ale jen u pravoúhlých dlažeb a drobných výrobků.
Pro zpracování negativních povrchů se v minulosti užívalo pískového lože, do kterého se umístila zrna povrchově viditelné frakce. Následovalo překrytí betonem a zhutnění. O estetické i technické kvalitě povrchu také můžeme z pochopitelných důvodů pochybovat.
Nejrozšířenějším způsobem bylo a stále je zpomalení procesu hydratace povrchové vrstvy cementové pasty a po nabytí manipulačních pevností výrobků její odstranění. Zpomalení se zajistí nanesením nátěru na povrch formy nebo vložením papíru napuštěného zpomalovačem. Nátěr lze použít i na svislé, oblé a různě zakřivené povrchy, musí však být nanesen v rovnoměrné vrstvě. Papír je vhodný pro hromadnou výrobu stejných tvarů, např. výrobu dlažeb na karuselovém vibrolise. Dodávány bývají nátěry i papíry s různou koncentrací zpomalující složky a tedy s různou hloubkou účinnosti. Ta je však závislá ještě na rychlosti hydratace a čase vymytí. Zajistit tak pravidelně vymytý povrch bývá otázkou značných zkušeností. Odolnosti povrchu jsou však již úměrné kvalitě betonu a vymytím se nezhoršují.
Nevýhodou zpomalovačů je závislost zpomalení na několika faktorech: tloušťce nanesené vrstvy zpomalovače, teplotě betonu i prostředí, čase vymytí s přesností na desítky minut a stejnoměrná účinnost vymývání po celé ploše. Při prudší změně počasí musí dojít i k časovému posunu vymývání. Pokud vymyjeme brzo, bude odstraněna malta do větší hloubky, než je optimum a zrna hrubé frakce nebudou dostatečně zakotvena. V opačném případě se nám nepodaří dostatečně odkrýt žádanou strukturu a dodatečná oprava je velmi pracná.
Nové účinné chemické látky však dnes umí hydrataci nikoliv jen zpomalit, ale na omezenou dobu zastavit. Říkáme tomu řízená hydratace. Tyto látky jsou tedy využívány mimo jiné i pro vymývání betonu. Povrchový deaktivátor hydratace poskytuje výrobci výhody:
- dlouhý čas, kdy je možné vymytí provádět,
- stejná hloubka účinnosti po celou dobu definovaná typem výrobku,
- aplikace stejného výrobku pro pozitivní i negativní použití.
Aby bylo možno každou velikost kameniva vymýt do správné hloubky, vyrábí se řada typů výrobků lišících se hloubkou své účinnosti a pro přehled jinak pigmentovaných (viz obrázky výše). Nejmenší hloubka je 0,5 mm a největší 7 mm. Typ s nejmenší hloubkou může nahradit pískování. Deaktivační prostředek je na bázi vody, je biologicky odbouratelný, a tedy ekologický. Výrobky s povrchem opracovaným touto technologií nemají zhoršenou odolnost povrchu. Odolnost cementové malty mezi zrny je stejná v celém profilu, ale tím, že většina povrchu je tvořena odolným, dobře zakotveným kamenivem, je celková odolnost výrazně vyšší. Navíc se s oblibou povrch ošetřuje přípravky na bázi silanů nebo vhodných akrylátů, a tím se zlepší nejen odolnost, ale zjasní se i barevné odstíny a zamezí se průniku nečistot do povrchu.
S touto technologií úzce souvisí další možnosti grafického pojednání povrchu. Jedním z nich je gel na bázi kyseliny, který leptá povrch cementové malty. Lze jej využít jako opravný prostředek při nedokonalém vymytí běžně vymývaných povrchů, nebo u již ztvrdlého betonu pro jemné vymytí, ale v rukou grafika může být prostředkem jeho realizace na hladké betonové ploše. Jeho výhodou je, že nestéká po vertikálním povrchu a působí rovnoměrně.
Dalším velmi zajímavým prostředkem je speciální plastická fólie, která se používá pro výrobu fotografického sgrafita na povrchu betonu. Systém je založen na grafické konverzi, obdobně jako kresby na betonovém povrchu. Nejprve je obraz graficky modifikován speciálním grafickým prostředkem, s jehož pomocí je pak obraz převeden na fólii. Tou se na povrchu betonu vytváří obraz podobný černobílé fotografii.
K realizaci vymývaných ploch nestačí jen správně zvládnout vlastní vymývání. Nejprve je třeba zajistit kameniva z vhodných lokalit a v potřebné zrnitosti, aby se dostavil žádaný výsledný vizuální dojem. Hrubé kamenivo tvoří estetický efekt a jeho volba je nejdůležitější. Mohou se používat těžená i drcená kameniva, jejich frakce se doporučuje co nejužší. Například frakce 4/8 je příliš široká, je lépe použít frakci 4/6 nebo 6/8. Drobné kamenivo je dobré volit jen 0/1 nebo 0/2. Kameniva se mohou i navzájem kombinovat a vytvářet tak působivější dojem.
Je možno využít i některá běžná kameniva, která na skládce vypadají šedě, ale po opláchnutí prachu z jejich povrchu se ukáže jejich barevný vzhled. Na trhu se občas objeví nejen kameniva přirozeně zbarvená, ale i obarvovaná povrchově, uměle. U nich se může stát, že se působením světla a chemických vlivů se odstín ztratí a betonový výrobek z něj bude rychle měnit barvu.
Druhou rozhodující složkou je cement. Volíme mezi běžným šedým nebo bílým, který můžeme barvit i na světlé odstíny různými pigmenty. Šedé cementy se mohou barvit také, ale pouze na velmi tmavé odstíny. Používáme portlandský cement pevnostních tříd 42,5 nebo 52,5.
Návrh receptury nebude shodný jako u jiných betonů, ale součtová křivka bude přetržitá a hrubá frakce bude převládat. Přísady musí spolehlivě zachovat stabilitu směsi a minimalizovat množství vody a velkých vzduchových pórů. Musí přirozeně zachovat dostatečnou dobu pro zpracování a zajistit potřebnou rychlost náběhu pevností. Beton je možno pro vyšší odolnost i provzdušnit nebo použít mikrosiliku nebo metakaolín.
Hloubka vymytí u zvolené frakce hrubého kameniva může být jen do 40 % menšího rozměru zrna – d. Například frakce 8/11 – 8 mm x 40 % = 3,2 mm, hloubka expozice tedy 3 mm.
Odbedňovací prostředky se nepoužívají, po odformování stačí nechat povrch formy oschnout a pak lehce otřít. V recyklované vodě z vymývání nezůstávají žádné účinné látky, ty zcela zreagovaly při deaktivační reakci.
Technologie vymývání je vhodná nejen pro výrobky drobné architektury, ale i pro dílce větších rozměrů. Kvalita použitého kameniva je velmi důležitá. I drobná zrnka železitého kyzu v jinak velmi kvalitním kamenivu mohou rezavými skvrnami znehodnotit výsledek. V zahraničí se popsaná technologie používá i pro vozovkový beton (CB kryty). Zajišťují se tak protismykové vlastnosti i nízká úroveň hluku na komunikacích.
