Konverze Jurkovičovy teplárny v Bratislavě

Jurkovičova teplárna byla vybudována v bývalé industriální části Bratislavy nedaleko Dunaje. Navržena byla slovenským architektem Dušanem Jurkovičem, který je považován za zakladatele moderní architektury na Slovensku a který tehdy spolupracoval se Západoslovenskými elektrárnami. Areál teplárny, jenž byl vystavěn na pozemcích rafinérie minerálních olejů Apollo, byl budován postupně, v souladu s měnícími se technologie­mi a architektonickými výrazy. Samotná budova teplárny, jež sestávala z kotelny a turbínové haly, byla postavena v letech 1941 a 1942 a tvořila nejstarší část areálu. Při útoku amerických bombardérů 16. června 1944 byla částečně zasažena a poškozena, avšak po opravě dál sloužila svému účelu. Do sedmdesátých let 20. století byly v areálu postaveny dvě další turbínové haly, zařízení vodního hospodářství, trafostanice a druhá kotelna s rozvodnou, velínem a oběhovými čerpadly. Provoz vlastní teplárny byl utlumen koncem 20. století, od té doby budova chátrala. 23. dubna 2008 získala pro své architektonické kvality titul národní kulturní památky, zbytek areálu zanikl a původní periferie se  časem stala širším centrem města. [1]

V bezprostředním okolí teplárny byly v nedávné době podle návrhu Zahy Hadid postaveny výškové rezidenční a kancelářské budovy s názvem Sky Park (více o výstavbě v Betonu TKS 1/2018 – pozn. red.). Jednou z podmínek této developerské výstavby bylo mimo jiné i zachování a obnova budovy teplárny, jež jakožto velmi specifický prostor dlouho hledala novou funkci. 

Vizí developera bylo vytvoření inspirativního a různorodého pracovního prostoru, který poskytne zázemí k propojení různých skupin uživatelů – od korporátních klientů po start-upy či freelancery. Konkurenční výhoda sdílených kancelářských prostor, tzv. coworků, se často skrývá v jejich jedinečnosti, proto se investor společně s architekty ze studia Perspektiv rozhodl stejnou myšlenku promítnout i do této industriální památky. 

Samotné ztvárnění interiéru bylo koncipováno tak, aby původní části zůstaly viditelné a otisk Dušana Jurkoviče byl tak co nejvíce zachován. Jurkovičovo dílo je však interpretováno v duchu 21. století.

Do volných vnitřních prostor kotelny a turbínové haly architekt Martin Paško a tým DF Creative Group umístili novou pětiposchoďovou stavbu, díky čemuž se vytvořily nové užitné plochy. Tento koncept umožnil jasně oddělit a rozlišit historické konstrukce od nových. S respektem k historii byly využity i další průmyslové prvky teplárny – betonové násypníky dominují celému interiéru a původní jeřáb tvoří atypicky otevřený strop horní sdílené kanceláře. 

Celkem se v prostorách teplárny nachází 3 900 m² flexibilních pracovních ploch s kapacitou přibližně 450 míst. Architekti studia Perspektiv pracovali se stejnou typologií pracovišť, jako tomu bylo u jejich předchozí realizace v pražském komplexu Churchill. I zde se podařilo zhmotnit koncept kvalitního pracovního prostoru, který reflektuje autenticitu prostředí. 

Pestrá různorodost současně splňuje požadavky široké skladby uživatelů. Na každém z podlaží se nachází typologie fix desk, hot desk, samostatné kanceláře, phone booth, místnosti pro konání workshopů nebo zasedací místnosti s kapacitou od čtyř do 18 lidí. Klienti také mohou v průběhu dne využít některé z komunitních společenských místností, reprezentační zónu setkávání a networkingu. 

Komunitním centrem celého coworku je vstupní zóna ve druhém podlaží, která kombinuje halu s kavárnou a pracovními místy. V interiérech je zpřítomněno rozsáhlé dílo Dušana Jurkoviče aplikací grafických prvků – původní dekorativní ornamenty jsou zde rozloženy na prvočinitele v podobě světelných prvků na zdech či gravírovaných skříňkách. 

Lidového tesaře nahradila CNC fréza, masivní dřevo zase přírodní dřevovláknité desky. 

Ocelové konstrukce jsou zjemněné perforací, díky čemuž vzniká zajímavý historický kontrast s odkazem sahajícím až do raného období Jurkovičovy tvorby. 

Přeměna industriální památky na komfortní pracoviště je také podmíněna vhodnými materiály. Barevná paleta vychází z odstínů terakoty, charakteristické pro plášť budovy, doplněna je o tlumené hluboké tóny modré, zelené či uhlově černé. Stropy zůstávají otevřené, podlahy ve společných zónách jsou dřevěné nebo z velkoformátové keramické dlažby. 

Velkorysost prostoru je zřejmá již ze vstupního atria, kde se otevírá průhled přes všechna podlaží. Atmosféru pak umocňují mohutné betonové násypníky, které původně sloužily ke skladování tuhých paliv. Architektům se nad ně povedlo umístit několik zasedacích místností. Uživatelsky nejoblíbenější se zatím jeví dvojice zasedacích místností v pátém patře. 

V zasedacích místnostech a samostatných kanceláří byl kladen důraz na akustickou pohodu, kterou zajišťují nejen koberce, ale také obklady stěn. Autoři s oblibou používají recyklované a přírodní materiály. Obklady ohleduplné k životnímu prostředí tentokrát pochází z recyklovaných PET lahví, butikovou náladu celého interiéru umocňuje střešní terasa s přilehlým barem. Členitost budovy architekti využili ve prospěch klientů a na více místech vytvořili i odpočinkové zóny. 

Součástí nově zrekonstruovaného prostoru je také kavárna, restaurace a galerie v přízemí. 

Důležitá ikona Bratislavy konverzí znovu ožila, stala se kulturním centrem a cenným kontrastem k moderní architektuře okolních budov.