První kanadský památník obětem holokaustu

Památník byl postaven k uctění milionů nevinných mužů, žen a dětí, kteří byli zavražděni nacisty během 2. světové války, a zároveň k připomenutí přeživších, kterým se podařilo uprchnout a kteří našli v Kanadě svůj nový domov. Jedná se o dílo, u kterého se sešli odborníci z oblasti architektury, umění, krajinářské architektury, historie a stavebního inženýrství, aby spolu vytvořili memento jedné z nejtemnějších kapitol lidské historie. Památník má však zároveň symbolizovat i poselství o neuvěřitelné lidské síle a vůli přežít.

V těsné blízkosti Kanadského válečného muzea je na pozemku o rozloze cca 3 200 m² kolem velkého shromažďovacího prostoru soustředěno šest trojúhelníkových objemů z pohledového betonu, které společně tvoří protaženou hvězdu Davidovu – symbol, který nacisté donutili nosit miliony Židů, aby je vyloučili ze společnosti a označili k vyhlazení. Podobně byli označováni i homosexuálové, Romové, Svědci Jehovovi a další vězni odsouzení k trestu smrti. 

Cesta skrze památník vede ve dvou jak skutečných, tak symbolických rovinách: schody v památníku odkazují k budoucnosti a klesající rovina pod úrovní okolního terénu vtahuje do prostoru vzpomínek. Návštěvníci vchází do památníku z Booth Street (Orientation and Entry) a pozvolna sestupují ke dvěma nakloněným stěnám.

V roce 2006 kanadský fotograf Edward Burtynsky na své 4 000 km dlouhé cestě po Evropě shromáždil více než 150 historických snímků, z nichž vybral šest zobrazujících scény z Treblinky, Osvětimi, Berlína, Mauthausenu, Terezína a Varšavy, které se staly součástí památníku. Pro mnoho obětí a přeživších bylo zdokumentování jejich prožitků aktem odvahy a odporu. Vězni riskovali své životy, aby skryli své fotoaparáty. Autentické fotografie byly jako monochromatické obrazy otištěny na stěny památníku pomocí techniky fotografického betonu, při které se používá zpomalovač tuhnutí nanesený na fólii předem vloženou do formy. Díky němu dojde po odbednění stěny a omytí nezhydratovaného cementového tmelu tlakovou vodou na místech opatřených zpomalovačem tuhnutí k obnažení tmavšího kameniva. Výsledkem jsou „fotografie“, které jsou trvalou součástí památníku. Vzniklé evokativní obrazy mají návštěvníka na daná místa přenést a tím tak zároveň vytvořit další dimenzi prostorů nakloněných stěn a labyrintu památníku.

Trojúhelník o rozloze 60 m² v jižní části památníku (Interpretation) s nakloněnou stěnou s obrazem krajiny je zároveň výstavním prostorem s nástěnnými deskami umístěnými na protější stěně. Jsou zde ke shlédnutí fotografie dokumentů, pasů, dobových fotografií a dokladů Židů uvězněných v holokaustech.

Sousední trojúhelník, na jehož stěně je obraz plotu s ostnatým drátem, ztělesňuje spolu s vedlejším cípem Slepou uličku s koridorem světla / Dead end, fence and corridor of light, kde existuje naděje, ale odkud není úniku. 

Centrální shromažďovací prostor (Gathering), kam se vejde až 1 000 návštěvníků, připomíná svět, který zavřel své dveře nejen před Židy. Prochází přes něj pomyslná železniční trať připomínající transporty, které vozily lidi na smrt.

V nejzazší části se nachází na stěně vyobrazená Brána / Gateway (Mementos) – práh, přes který nevede cesta tam ani zpět. 

Nejvyšší a do sebe uzavřený prostor (Contemplation) určený pro rozjímání s názvem Nebeská průrva / Sky Void) je vymezen třemi 14 m vysokými železobetonovými stěnami s úzkou mezerou pro vstup. Toto místo, jehož stěny při pohledu nahoru opravdu vymezují pouze část oblohy a ve kterém je umístěno věčné světlo, má evokovat prostor katedrály. 

Východní část je zasvěcena budoucnosti. Z centrálního prostoru do ní vede Schodiště naděje / Stair of Hope, které dramaticky prořezává nakloněnou šikmou stěnu a směřuje k horní části památníku s výhledem na budovu kanadského parlamentu. Jde opět o symbol, který má vzdát hold těm, kteří hrůzy holokaustu přežili, usídlili se v Kanadě a svou činností napomáhali k uvědomění nebezpečí vyplývajícího ze státem podporované genocidy. Těmto lidem a jejich potomkům jsou určeny i stromy, které jsou zasazeny v okolí památníku.

Pro zhotovení této železobetonové monolitické konstrukce, které trvalo 16 měsíců, bylo použito více než 3 000 m³ betonu, z čehož bylo více než 1 000 m³ betonu samozhutnitelného. Ten byl vybrán proto, že nevyžaduje mechanické vibrování na stavbě, dokáže „zatéci“ do komplikovaných částí bednění a je tak vhodný pro pohledové konstrukce a složité tvary. Tloušťka stěn se pohybuje od 300 do 800 mm. Značná část betonáží byla prováděna během zimních měsíců (nejchladnější teplota při betonování byla –14 °C), což vyžadovalo konstantní monitoring teploty a podmínek zrání betonu a následná nezbytná opatření jako např. zahřívání betonu. Na výstavbu bylo potřeba 290 t oceli a cca 8 400 m² bednění s výškou od 3 do 20 m. Z důvodu ochrany byly stěny na ploše cca 1 200 m² opatřeny antigraffiti nátěrem.

Osvětlení památníku navržené newyorským studiem Focus Lighting vytváří dramatickou, avšak přesto klidnou atmosféru. Promyšlené použití nepřímého nasvětlení umožňuje, aby se večer nástěnné malby staly středobodem mohutných nakloněných stěn a centrální schodiště zářícím majákem vedoucím do ulice směrem k budově parlamentu.

Památník získal mnohá ocenění. Za všechny zmiňme např. Ontario Concrete Awards 2017 v kategorii Architectural Hardscape nebo Architect’s Newspaper 2018 Best of Design Awards.