Na soukromém pozemku u Nového Jičína vznikl v roce 2009 v torzu stodoly, ze které zbyly pouze obvodové pískovcové zdi, obytný ateliér společnosti UAX!. V loňském roce k němu přibyla samostatná obytná přístavba, která je v podstatě „ukryta“ do svahu, otočena k atriu a s původní stodolou propojena proskleným krčkem. Přestože byl jako ústřední konstrukční materiál stavby použit pohledový beton, není objekt nijak výstřední. Vzhled domu je i díky velkým oknům svěží a moderní a díky zatravnění části střechy přirozeně zapadá do okolní krajiny.
| Investor a designér | Radek Leskovjan |
| Architektonický návrh | Kamil Mrva | Kamil Mrva Architects, s. r. o. |
| Spolupráce | Václav Kocián |
| Zhotovitel | Probi inženýring, s. r. o. |
| Dodavatel betonu | Českomoravský beton, a. s. betonárna v Novém Jičíně |
| Dodavatel bednění | PERI, spol. s r. o. |
| Projekt | 2018 |
| Výstavba | 2018 až 2019 |
V roce 2006 koupil Radek Leskovjan, grafik a designér značky UAX!, pozemek uprostřed Kojetína u Nového Jičína. Na kraji parcely o velikosti 4 300 m2 stála pobořená kamenná stěna hospodářského stavení a vyhořelá stodola. „Jednalo se o jeden z prvních domů v obci. Na torzu stodoly jsem na původní pískovcové desce našel dobovou češtinou vytesaný nápis – ‚S pomocí Boží postavil léta Páně 1862 František Hrachovec, představitel významného Křetínského roduʻ. Stavení však v 90. letech minulého století vyhořelo a ze stodoly zmizel krov,“ vysvětluje designér.
Přestavba původní stodoly
Se svou prosbou o úpravu torza stodoly na obyvatelný ateliér se pan Leskovjan obrátil na naše studio Kamil Mrva Architects. S panem Radkem jsem se znal, neboť jsme již dříve spolupracovali na přestavbě jeho firemního sídla v Bernarticích nad Odrou. Hned od začátku bylo jasné, že se na Kojetíně jedná o místo vskutku výjimečné – ať již silou, která byla dána původním stavením, tak také okolní přírodou, neboť pozemek je v podstatě nádherná zahrada s neuvěřitelným výhledem na okolní panoramata – a tak jsem se opět snažil držet slov svého učitele Karla Pragera, který říkal, že „místo určuje děj“. Při návrhu jsem se zároveň snažil naplnit přání investora, který chtěl zachovat pískovcová torza dřívějších stavení a nedržet se přitom zaběhlých konceptů. Do nitra pozůstatku kamenných stěn stodoly jsme vetkli velkoryse prosklenou obytnou část na principu dřevostavby.
Každá stavba si žádá svůj materiál. Tím, že jsme na Kojetíně ‚zapouštěli‘ přístavbu do terénu, byl konstrukční systém z betonu jednoznačnou volbou.
Kamil Mrva
O tom, že se rekonstrukce povedla svědčí její mediální úspěch – byla uvedena v Ročence české architektury, v publikaci 99 domů, v rámci výstavy Czech Houses putovala po několika evropských městech, psalo se o ní v řadě odborných médií o architektuře a designu po celém světě a časopis Dolce Vita ji v roce 2009 dokonce vyhlásil za nejlepší dům roku. Karel Doležel, architekt a teoretik architektury, o rekonstrukci napsal: „Příkladem revitalizace stodoly v Kojetíně jsem byl uchvácen, pískovcové stěny z poloviny 19. století byly zachovány a prostor byl naprosto novodobým způsobem vyřešen pro novou funkci. Naprosto ideální, vskutku evropsky standardní ukázka přístupu k historické architektuře.“
Nová přístavba
V roce 2018 se na naše studio pan Radek obrátil s novým požadavkem. Původní ateliér potřeboval doplnit o další obytné prostory – ložnici, dětský pokoj, koupelnu a šatnu. Nebylo jednoduché vymyslet přístavbu k objektu, kterého si nesmírně vážíme. Vznikly tři varianty rozšíření a vyhrála ta, při níž jsme přístavbu v podstatě „ukryli“ do svahu, otočili jej k atriu a s původní stodolou spojili proskleným krčkem. Jak ostatně popisuje genezi přístavby pan Leskovjan: „Přístavba nevznikla instantně, my jsme zde 12 let prostor pozorovali. Jak funguje v zimě, jak v létě, jak jde slunce. Nejdřív vznikla stodola, ve které jsem žil osm let. Má představa o přístavbě byla taková, aby v podstatě smazala rozdíl mezi vnitřkem a venkem. A to se povedlo. Z jednoho místa uvnitř vidíte na několik míst venku, nepoznám, zda jsem venku nebo vevnitř.“
Každá stavba si žádá svůj materiál. A stejně jako jsme při rekonstrukci stodoly využili zbytky pískovcových stěn, do kterých jsme vložili dřevostavbu s prosklením, tak pro novou přístavbu zapuštěnou do svahu byl nejvhodnější materiál beton, se kterým velice rádi pracujeme. Jedná se v podstatě o sendvičovou konstrukci z pohledového betonu s tepelnou izolací. Přiznáním betonových konstrukcí v exteriéru i interiéru jsme se snažili působit bezprostředně, nic nezakrývat, tak aby mohl materiál působit ve své přirozené podstatě. Výraznější stropní deska u vstupního prostoru opticky odděluje vlastní soukromé „atrium žití“, slouží jako přístřešek pro automobily a také chrání historickou kamennou stěnu.
Během roku 2017 a 2018 bylo na stavbu dodáno cca 200 m3 betonu. Pohledové stěny a pilíře byly betonovány z lehce zpracovatelného betonu Easycrete v pevnostech C25/30 — XC1, XF2 a C30/37 — XC1 s maximálním zrnem kameniva 8 a 16 mm. Betony pro zbývající konstrukce měly pevnosti v rozmezí od C12/15 do C35/45, v místech kontaktu se zeminou byl kladen požadavek na odolnost proti vlivu prostředí XA1 a XA2.
Kojetínskému domu vévodí střídaní černé a bílé barvy. „Je to kombinace typická i pro UAX!, proto jsem volil střídání těchto barev. Firemní design je v domě takřka na každém kroku. Při vjezdu do domu návštěvníky přivítá firemní obrázek Relax, který vystihuje celkovou podstatu a atmosféru domu. Značku UAX! má i řada doplňků jako jsou obrazy, polštáře, hrnky, které jsem si nakreslil sám. Poetickou náladu pod příkrovem větví z obrovských starých lip na nejexponovanějším místě domu – terase – doplňuje vodní dýmka Meduse pipes od našeho kamaráda Jakuba Lanči. Myslím, že vyrábí nejlepší vodní dýmky na světě, a tak u nás nesměla chybět,“ vysvětluje pan Leskovjan.
Moderní architektura stavby byla investorem laděna skutečně do posledního detailu. „Nejde tolik o to, z jak luxusních a známých značek se interiér skládá, ale spíš o jeho atmosféru a jednotlivé detaily. Jeho volná plocha je jako šachovnice, na které jsem rozehrál hru s figurami o každý volný centimetr. Spolupracoval jsem přitom hlavně s designérkou Blankou Karhanovou a tuzemskými výrobci,“ dodává pan Leskovjan.
Celým domem navíc prostupuje pohyb, který vytvářejí světla a stíny obměňující se v jednotlivých částech dne i noci. „Budovy stojí v bezprostřední blízkosti stromů, s jejichž větvemi hýbe vítr a tím lámou sluneční svit,“ přiznává designér.
Pozemku na Kojetíně dominují statné, 160 let staré lípy. „Do švestkového sadu a na zahradu jsme vysadili další stromy – šest ovocných stromů, dva ořechy, tři javory a osiky a tři vícekmenné habry. Nevytvářeli jsme tedy novou zahradu, ale spíše jsme tu stávající naladili na okolní přírodu,“ říká pan Leskovjan.
Závěr
„Při rozšíření domu o novou přístavbu se povedlo nenásilně provázat původní lidovou architekturu s architekturou moderní, maximálně využít současné materiály a propojit obytný prostor se zahradou domu, takže člověk může žít v podstatě pořád venku,“ uzavírá majitel.
Dostavba získala hlavní cenu v kategorii Rodinné domy v soutěži Stavba Moravskoslezského kraje 2019 a celorepublikové ocenění Stavba roku 2020.
Určitě si na YouTube nenechte ujít video s názvem Příběh domu na Kojetíně, ve kterém o projektu vypráví architekt Kamil Mrva a investor Radek Leskovjan.
