V letošním roce byla na pastvinách u Hořenic v okrese Chomutov postavena nová Boží muka. V článku je slovy architekta představen jejich návrh a slovy zástupce rodiny Kobzovy, která projekt zafinancovala, i svépomocná výstavba.
| Investor | rodina Kobzů | Statek Hořenice za finančního přispění obce Rokle a všech zúčastněných, kteří pracovali bez nároku na honorář |
| Architektonický návrh | Pavel Plánička | 3+1 architekti |
| Zhotovitel | rodina Kobzů | Statek Hořenice |
| Celkový objem betonu | cca 3,5 m3 |
| Realizace | březen až květen 2020 |
KŘÍŽ ZTRACEN OBSAH VYPRÁZDNĚN
ZŮSTÁVÁ OBRYS
ZATÍM PEVNÝ TEDY NADĚJE
JAK TO DOPADNE SE VŠAK UVIDÍ
Boží muka se na našem území stavějí od 14. století. Mají symbolizovat sloup, u něhož byl bičován Ježíš Kristus, ale mnohdy slouží také praktickým účelům, neboť označují zajímavá místa v krajině či hranice pozemků. Tradiční kamenná Boží muka z období gotiky se skládají ze tří částí – patky, dříku a hlavice – a podle slovníkových definic by měl být jejich součástí obraz Ježíše či svatých. V poslední době však i ona prochází obměnou co do tvarosloví, tak i použitého materiálu. Odkaz ke křesťanství bývá nyní často zobrazen v podobě kříže. A o tom, že je beton jako trvanlivý a odolný materiál vhodný pro jejich ztvárnění, svědčí např. nová včelí Boží muka z bílého UHPC na hradišti Budeč (více v Beton TKS 5/2018, pozn. red.) nebo také Boží muka, která byla v letošním roce postavena na pastvinách u obce Hořenice u Kadaně.
Pavel Plánička o návrhu
S obyvateli hořenického statku spolupracujeme už víc než pět let. První společnou prací byla rekonstrukce podkroví nad částí hospodářského dvora. Na ní pak navázala řada dalších drobnějších úloh a plánů.
Nápad obnovit zničená Boží muka na pastvinách nedaleko statku se objevil zhruba před třemi lety. Z původní stavby zůstal pouze rozvalený, nečitelný fragment. Chtěli jsme oživit charakter místa a vrátit do krajiny drobný ukazatel, milník. Rozhodli jsme se však nekopírovat původní stavební formu, ale použít současné materiálové a tvarové řešení. Křesťanská symbolika je zřetelná. Víc než jednoznačnou definitivou má ale stavba být spíš otázkou, resp. podnětem k zamyšlení. Jednoduchá forma je dobře čitelná a byla navržena s ohledem na svépomocnou stavbu, se kterou jsme od začátku počítali. Předpokládáme, že železobetonová konstrukce bude v čase dobře odolávat vnějším vlivům a zároveň vyžadovat minimální údržbu.
Konstrukce je založena na železobetonové základové desce tloušťky 300 mm. Ta byla vybetonována na štěrkopískové lože tloušťky 200 mm přebetonované podkladním betonem tloušťky 60 mm s výztužnou sítí. Železobetonový základ byl vybetonován a zmonolitněn se svislou prefa konstrukcí až po jejím osazení.
Objekt je navržen z monolitického železobetonu C25/30 — XC4, XF3 — Cl 0,4 — Dmax 16 — F2 — vodní součinitel max. 0,5 — pohledová třída PB3 (dle TP ČBS 03) s bílým cementem a s vyztužením betonářskou ocelí 10 505. Odléval se do deskového bednění z hladkých nenasákavých desek, avšak povrch vnitřního, inverzního kříže byl bedněn z prken nehoblovaných.
Zdeněk Kobza o vlastní realizaci
K realizaci svépomocí jsme byli vlastně „přinuceni“. V okolí se totiž nenašel žádný zhotovitel ochotný objekt odlít. Podle projektu jsme tedy nejprve zhotovili kompletní armování. Pak jsme, opět podle projektu, sestavili vnější a spodní část bednění z hladkých nenasákavých desek, aby vznikly vnější hladké povrchy betonu, a zpevnili jej z vnější strany ocelovými I profily. Vnitřní bednění, zhotovené z nehoblovaných prken, jsme poté vložili dovnitř bednění vnějšího. Celé bednění jsme na závěr ošetřili odbedňovacím olejem Sika. Do takto připraveného bednění jsme ručně přenesli připravené armování.
Mezitím jsme připravili materiál potřebný k hladké přípravě betonové směsi podle projektu. Jednalo se o 4 t jemného bílého písku, pro který jsme jeli do Kaznějova, 1,5 t bílého cementu v pytlích, 50 kg pigmentu (titanové běloby) a 10 l superplastifikátoru Sika.
Na den betonáže jsme si najali autodomíchávač, který přijel naplněný potřebným množstvím vody a hrubého bílého kameniva. My jsme pak pomocí plošiny na traktoru ručně přidali do autodomíchávače další potřebné materiály. Během míchání jsme v ručním kolečku kontrolovali kvalitu směsi. Hotovou betonovou směs jsme následně pomalu za stálého hutnění ponorným vibrátorem ukládali do bednění. Důraz jsme kladli na dokonalé propojení ukládaných vrstev a na odstranění vzduchových bublin, aby vznikly dokonalé povrchy.
V bednění jsme beton ponechali tři týdny. Odpařovanou vodu jsme doplňovali na povrch betonu mokrou štětkou. Po odstranění bednění a před vlastní instalací na určené místo jsme beton ponechali ještě tři týdny „zrát“.
Přestože si troufám říci, že na našem statku zvládneme téměř cokoli, postup výroby bylo nutné konzultovat s odborníky. Velice nám v tom pomohli zástupci z ateliéru 3+1 architekti a náš dobrý kamarád stavař Ing. Tomáš Průcha, kterým za to velice děkujeme.
Závěr redakce
Stejně jako se říká, že není malých rolí, tak Boží muka Hořenice jsou důkazem toho, že není malých staveb. Pokud se lidé rozhodnou na základě kvalitního návrhu vytvořit svépomocí objekt, který si navíc sami zafinancují a věnují jej krajině a ostatním kolemjdoucím, je to příklad hodný následování. Člověka to naplňuje vědomím, že kříž není ztracen a naděje zůstává.
Redakce děkuje paní Lee Jozífkové za pomoc při přípravě článku.
