Kromě samotného technologického pokroku je pro rozvoj využití nových technologií zásadní vytvoření a kodifikace pravidel formou předpisů, metodik a norem, které jsou vodítkem pro prováděcí firmy, projektanty a investory. V zahraničí v tomto směru nejdále postoupili ve Francii a Švýcarsku. V těchto zemích již existují národní standardy navazující na EN normalizaci. Ve Francii to je NF P18-470 a NF P18-710, ve Švýcarsku SIA 250. Různá doporučení jsou zpracována v Japonsku [11], USA [12], [13] a SRN [25].
V podmínkách ČR byly zpracovány metodiky pro UHPC v roce 2014 a to na základě informací získaných z průběhu řešení grantového projektu TAČR TA01010269 Aplikovaný výzkum ultra vysokohodnotného betonu pro prefabrikované prvky a také na základě informací shrnutých z dostupných mezinárodních zdrojů. Jedná se celkem o tři samostatné texty, které na sebe vzájemně navazují a postihují všechny aspekty návrhu, zkoušení a výroby samotného UHPC i stavebních prvků z něj vyrobených:
- Metodika 1 – Metodika pro návrh UHPC a pro materiálové zkoušky [4],
- Metodika 2 – Metodika pro navrhování prvků z UHPC [5],
- Metodika 3 – Metodika pro výrobu prvků z UHPC a pro kontrolu jejich provedení [6].
Tyto tři metodiky byly certifikovány Ministerstvem dopravy ČR v září 2015 a jsou veřejně dostupné na webových stránkách Kloknerova ústavu http://www.klok.cvut.cz/veda-a-vyzkum/vedecke-projekty/.
Metodika 1 je zaměřena zejména na materiál samotný a na zkoušení jeho vlastností tak, aby výsledky bylo možno použít pro statický návrh konstrukcí (pevnostní charakteristiky v tlaku i tahu) a také při úvahách nad samotnou výrobou prvků (zpracovatelnost, homogenita vláken atd.). V kapitolách jsou tedy postupně diskutovány vlastnosti UHPC, zahraniční předpisy, specifikace vstupních surovin pro výrobu UHPC, standardní a zejména nestandardní testy materiálu UHPC a organizace zkoušek při návrhu složení UHPC a prvků z UHPC.
Metodika 2 vychází z obvyklých návrhových principů EN norem, avšak cíleně se zaměřuje na specifické materiálové parametry UHPC důležité z hlediska návrhu. V kapitolách jsou postupně diskutovány vlastnosti UHPC a jeho klasifikace, zásady pro navrhování, mezní stav únosnosti a dílčí součinitelé spolehlivosti. Je podrobněji rozebírán pracovní diagram materiálu UHPC a význam vhodné orientace vláken. S ohledem na novost technologie je důraz kladen také na ověření chování navržených prvků zatěžovací zkouškou na vyrobeném prototypu prvku. Závěrem jsou uvedena konstrukční pravidla.
Metodika 3 je zaměřena na výrobu a produkci jak materiálu, tak zejména finálních konstrukčních prvků. V kapitolách jsou tedy postupně diskutovány již příklady konkrétního složení materiálu, výrobních postupů při výrobě UHPC a postupů při výrobě prvků z UHPC. V závěrečné kapitole je uveden souhrn již realizovaných staveb a konstrukcí v ČR i v zahraničí pro inspiraci potenciálních producentů a investorů.
V současnosti v ČR tedy existuje předpisový rámec pro rozvoj této velmi progresivní technologie. Vzhledem k dynamickému rozvoji v této oblasti je nutno sledovat vývoj a bude nutno provést aktualizaci a doplnění předpisů. Z tohoto důvodu v rámci ČBS již vznikla i pracovní skupina odborníků, kteří se problematikou UHPC a UHPFRC zabývají a již nyní pracující na aktualizaci metodik tak, aby je bylo možno předložit odborné veřejnosti k užívání.
V současnosti připravuje Česká betonářská společnost technická pravidla pro UHPC, vydání je plánováno v roce 2022.
