UHPC pro Vuittona

Stavba Nadace Louise Vuittona
(Fondation Louis Vuitton) v přepočtu za tři miliardy korun je splněným snem šéfa firmy Louis Vuitton Moët Hennessy a nejbohatšího Francouze Bernarda Arnaulta. Dlouhá cesta k naplnění vizí začala neurčitou představou budovy pro několik galerijních prostor s centrálním auditoriem a obvyklým zařízením pro návštěvníky. Kanadsko-americký architekt Frank Gehry, laureát Pritzkerovy ceny za architekturu v roce 1989, začal neobvyklým způsobem, a to navrhováním stavby zvnitřku – vytvořil tři „boxy“ uměleckých galerií a tři komunikační věže se schodišti a výtahy. Napřed stanovil funkce budovy a teprve potom nechal rozběhnout svůj sochařský cit a začal tvořit vnější tvar objektu.

Galerijní část s nepravidelným tvarem vzdáleně připomínajícím hory či věže z bílého, vlákny vyztuženého betonu Ductal je ve finále zahalena dvanácti prosklenými plachtami nazývanými verriéres. Plachty, které jsou nakloněny všemi směry a se světlem se mění, dodávají stavbě průhlednost a smysl pro pohyb a zároveň odrážejí okolní vodní plochu, les a zahradu.

Při realizaci po všech stránkách výjimečně složitého projektu byly použity nejnovější dostupné technologie, většina z nich byla vyvinuta speciálně pro tuto stavbu. Aby bylo možné realizovat a navrhovat komplexní náčrty a modely Franka Gehryho v plném rozsahu, musel být vyvinut nový software. Prvky musely být montovány na místě pomocí inteligentního, adaptivního 3D modelování. Plachty jsou vyrobeny z 3 600 skleněných panelů a ledovce jsou obloženy 19 000 deskami z UHPC. Pro sklo musela být vytvořena speciální pec. Konstrukce a tvar střechy a plachet umožňují regeneraci dešťové vody, její skladování a filtrování tak, aby ji bylo možné použít pro fontány a zavlažování teras.

Fondation Louis Vuitton se rozkládá na celkové ploše 11 700 m², z toho je veřejnosti přístupných 7 000 m². Světlá vstupní hala slouží jako vstup do muzea i do zahrady. Je navržena jako aktivní prostor s restaurací a knihkupectvím. Velký, víceúčelový prostor v její blízkosti může sloužit jako sál s kapacitou 350 míst, výstavní prostor nebo místo pro pořádání různých společenských akcí. Ledovce obsahují 10 galerií, a jak se návštěvníci pohybují z jedné do druhé, velké prosklené plochy umožňují nádherné výhledy. Interiér je neuvěřitelně lehký a vzdušný. Pod skleněnými plachtami je možné vyjít po vnějších schodištích až do střešních zahrad a dalších výstavních prostor. Terasy umístěné ve vrchní části budovy nabízejí dechberoucí výhledy na Paříž a její okolí.

Po odtěžení 100 000 m³ zeminy byla vybetonována základová deska o ploše 4 100 m² a výšce 2,6 m, na níž bylo použito 12 000 m³ vysoce vyztuženého betonu (175 kg výztuže/​​m³). Lití desky probíhalo šachovnicově, a to v 17 polích tak, aby bylo zajištěno jejich propojení a omezeno smršťování betonu. Byl použit beton třídy C25/30 s přísadami pro zpomalení vývinu hydratačního tepla. Konstrukce základové desky eliminuje sedání větší než 20 mm.

V druhé fázi stavba pokračovala vztyčením primární ocelové nosné konstrukce složené z mohutných sloupů a zhotovením spřažených železobetonových stropních desek (na primární konstrukci bylo spotřebováno 15 000 t oceli, což je dvakrát více než pro Eiffelovu věž). Na ni byly osazeny ocelové nosníky a dřevěné trámy sekundární konstrukce podpírající skleněné plachty, které tvoří obálku budovy a jsou nakloněné všemi směry.

Tvarově mimořádně složitá stavba vyžadovala extrémní nasazení ve všech projekčních fázích, které probíhaly výhradně ve formátu 3D. Nebylo možné postupovat podle prováděcího projektu jediné projekční kanceláře s tím, že by jednotlivé firmy následně realizovaly svoje úseky, a proto byli dodavatelé vybráni s ročním předstihem, aby se mohli aktivně zapojit do projektové přípravy. Společně s harmonogramem byla připravena i simulace montážních etap. Na koordinaci prací během výstavby se podíleli zástupci každého dodavatele. Výsledky projekční práce ve formátu 3D byly každý týden integrovány do celkového modelu, který sloužil všem zainteresovaným stranám jako podklad pro další práci.

Pro tvarově složitou plnou část fasády připomínající ledovce byla požadována sněhově bílá barva. Ve finále byl zvolen ultra vysokohodnotný beton Ductal vyztužený vlákny organického původu, který splňoval jak architektonická, tak i technická očekávání – dlouhodobou trvanlivost a duktilitu zajišťující schopnost konstrukce odolávat deformacím bez porušení. Umožnil rovněž malou tloušťku prvků s vysokou kvalitou povrchu. Díky tloušťce pouhých 25 mm bylo navíc dosaženo maximální redukce hmotnosti fasády. Na fasádu o celkové ploše 9 000 m² bylo použito celkem 19 000 panelů, z toho 16 000 panelů s různou geometrií.

Po volbě materiálu bylo nutné navrhnout způsob průmyslové výroby právě pro těchto 16 000 panelů. Bylo jasné, že není možné zhotovit bednicí formu pro každý prvek. Proto byl vyvinut proces vakuového tvarování (Vacuum Molding) patentovaný společností Lafarge v roce 2008. Tento proces využívá jedinečnou pružnou silikonovou formu, která může být přizpůsobena pro libovolně zakřivenou plochu. Požadovaná geometrie je zajištěna polystyrenovou šablonou vyrobenou pomocí CNC fréz, na níž je flexibilní forma umístěna pomocí kombinace vakuových kapes. Použití formy zajistí dokonale hladký sametový povrch, přičemž každý panel může mít potenciálně jedinečnou křivku, což zároveň výrobci umožňuje omezit počet použitých forem a snížit tak výrobní náklady.

Půdorysná plocha panelů byla 1,5 m × 400 mm. Pro návrh jejich tvaru byl použit software Digital Project a každý panel měl svůj unikátní kód, který obsahoval všechna data pro jeho sledování od okamžiku výroby až po montáž v konstrukci. Obzvláště náročné byly výrobní a montážní tolerance. Vodorovný spoj mezi panely je 10 mm, zatímco vertikální spoj je pouhých 7 mm. Tomu musel odpovídat přísný proces výroby.

Estetické působení fasády je základním komponentem Gehryho projektu. Umístění panelů na fasádě však znamená, že jsou vystaveny různým povětrnostním vlivům, UV záření a znečištění (i ptačím trusem, neboť v Bouloňském lesíku je spousta ptáků). To vše bylo zohledněno při návrhu povrchové ochrany. V místech přístupných veřejnosti byl navíc použit i nátěr odolný proti graffiti. Povrchová ochrana konstrukce hrála významnou roli pro zajištění dlouhodobého zachování estetických kvalit stavby.

Frank Gehry navrhl jedinečnou, ikonickou a smělou budovu, velkolepé plavidlo symbolizující francouzskou kulturu. S respektem k jejím historickým kořenům se odvážil použít technologické vymoženosti 21. století a otevřel tak cestu pionýrským inovacím.