Pucolán

Sopečný materiál pro výrobu římského betonu byl nazýván pulvis puteolanus neboli pucolán (pozzolan) podle města Pozzuoli na úbočí Vesuvu. Zdroje pucolánu byly v blízkosti sopek v Itálii a v dalších částech Středomoří. Dnes mohou být pucolány (pucolánové popílky) i uměle vyráběné.

Pucolánové příměsi jsou přírodní nebo průmyslové křemičité, hlinito-křemičité látky nebo směsi těchto látek. Po smíchání s vodou samy netvrdnou. Jsou-li však jemně semlety, reagují v přítomnosti vody za normální teploty s rozpuštěným hydroxidem vápenatým za tvorby sloučenin vápenatých silikátů a vápenatých aluminátů, které jsou nositeli postupně narůstající pevnosti. Tyto sloučeniny jsou podobné těm, které vznikají při tvrdnutí hydraulických látek. Pucolány musí v podstatě obsahovat aktivní oxid křemičitý a oxid hlinitý. Ve zbytku pak oxid železitý a další oxidy.