Betonové sochy Zuzany Čížkové

O sochařce Zuzaně Čížkové a „betonovém sochání“

Zuzana Čížková vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu kamenosochařskou v Hořicích v Podkrkonoší. V současné době studuje na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, v ateliéru prof. Kurta Gebauera a v tomto roce ji čeká absolutorium.

Škola v Hořicích byla zaměřena na kámen, který dokonale poznala a tak si uvědomila, že tento materiál ve výtvarném vyjádření částečně omezuje formu. Začala hledat nové materiály, které by byly flexibilnější.     Někteří současníci nazývají s nadsázkou naši dobu dobou betonovou. Zuzana Čížková si ale v této souvislosti uvědomila, že se nejedná o nějaký moderní, natožpak módní materiál, neboť betonové směsi používali lidé již v době před Kristem. A přitom tato díla jsou stále ještě povětrnostními vlivy nepoškozena. Moderním je pouze další vývoj této směsi, aby repertoár použití byl ještě širší.

A tak začala cesta sochařky za novým typem betonu pro sochy. V září roku 2003 oslovila Výzkumný ústav maltovin Praha s žádostí o vyvinutí cementové směsi na tvorbu soch. Specifikovala sochařské požadavky na tuto hmotu a na potřebnou technologii takzvaného dusání do sochařské formy. Rovněž zadala i požadavky na možnost barvení hmoty i případné kolorování povrchu.

Jak později ředitel VUMO Ing. Jan Gemrich přiznal na jedné z vernisáží výstavy, byl jejich tým z požadavku mladé sochařky trochu na rozpacích. Dosud řešili stavební betonové materiály pro mosty, přehrady či podobné zakázky, ale nikdy jim údajně ani nepřišlo na mysl, že by z tohoto materiálu mohlo vznikat něco tak subtilního, jako je socha. A možná právě tento rozpor je zaujal natolik, že se z nich stali doslova fandové „betonového sochání“, jak později tuto činnost začali nazývat. Autor betonové směsi, Ing. Tomáš Táborský a Petr Schlattauer, vytvořili se sochařkou Zuzanou Čížkovou na jaře roku 2004 první sochu. Ale to byl teprve začátek dlouhé cesty. Začaly vznikat další sochy, upravoval se materiál, přiznaný vzhled betonu, podle požadovaného výsledného efektu upravována směs na hrubozrnnou či jemnozrnnou a rovněž i aplikace různých povrchových úprav.

První představení děl před veřejností bylo v létě roku 2005 v Gorlici na pražském Vyšehradě. Další betonová socha – MADONA, byla součástí výstavy LUGHNASADH v Muzeu Českého krasu v Berouně, v červenci a srpnu 2006. Rovněž v tomto roce zorganizovala v Praze sochařka Čížková, spolu s VUMO Praha, Svazem výrobců cementu ČR a TBG Metrostav, pod stručným názvem BETON betonářské sympozium s mezinárodní účastí.

Díla zde vzniklá mohli diváci spatřit v areálu a výstavní síni Městského muzea v Čelákovicích v lednu a únoru roku 2007. Od té doby vznikla z této betonové směsi řada soch. Jedna z nich, v životní velikosti, která se vztahuje k historii tohoto místa, nese název Milenka císaře Rudolfa II.“ a zdobí arkádu před Zámkem Brandýs nad Labem. 

Ale v práci s tímto materiálem sochařka Zuzana Čížková neustrnula. Prověřuje možnosti aplikace různých pigmentů při kolorování soch a některé pigmentové směsi si sama vytváří. Jsou to i takové úpravy, kdy socha vytváří dojem kovového materiálu. Současně ověřuje i jejich trvanlivost. A to nejen doma na zahradě, kde má již řadu let vzorky materiálu či sochy, ale též u sběratelů jejích děl, na nichž za řadu let povětrnostní vlivy nezanechaly žádné stopy.

Závěrem nutno dodat, že ve všech dobách umělci, zejména sochaři, pracovali ve veřejném prostoru s materiály, které je obklopovaly, tedy s kamenem a dřevem. Sochařská díla tak tvořila s okolní zástavbou organický celek. Tedy i dnešní doba má svá stavební specifika, kterými jsou zejména beton a kov. A tak by si jistě nová architektonická díla zasloužila vhodný protějšek v sochařských dílech, která by tak byla nejen jejich materiálovým pokračováním, ale též výpovědí o tom, že beton může být v naší době stejně ušlechtilým materiálem, kterým byl ve své době pro sochaře kámen.

Drahomír R. Vogel

2/2023 Architektura / Bytová výstavba | 13. 6. 2023 | Spektrum

Betonoví srdcaři

Umělecké betonářství Aspoň Tohle zhotovilo v únoru tohoto roku obří betonové srdce ze speciálního tixotropního jemnozrnného betonu. Autorem díla je akademická sochařka Veronika Durová, která na srdci pracovala šest let.
42 Beton a městské prostředí | 14. 12. 2007 | Stavební konstrukce

ZUZANA ČÍŽKOVÁ