Původně jsem chtěl dřevostavbu…

Na základě čeho jste oslovil pana architekta Štěpána pro návrh své soukromé vily? Znal jste se s ním osobně, nebo Vás zaujaly jeho dřívější návrhy?

S architektem Markem Štěpánem jsem se osobně neznal, ale všiml jsem si, že dostal cenu Grand Prix Architektů za Café Fara. Ta stavba se mi nesmírně líbila. Je velice křehká, je tam hodně dřeva a oslovila mě na první pohled. Architektura mě vždycky bavila a líbila se mi, tak jsem se rozhodl, že už bylo dost bydlení v paneláku, přestože pěkném a na dobrém místě. V Novém Jičíně jsem angažovaný v komisi pro architekturu a rozvoj města, což mě jistým způsobem i zavazuje k tomu, abych město v tomto ohledu kultivoval. Zároveň jsem chtěl dům, za který se nebudu muset stydět. Přesně jsem věděl, jak by měl vypadat. Chtěl jsem dřevostavbu, a protože jsem viděl tu od Marka, oslovil jsem jej.

Jediné místo, které jsem měl k dispozici, bylo v krásné lokalitě mezi dvěma městskými sady, byl na něm zarostlý a zpustlý dům. Avšak samotný pozemek měl nepravidelný tvar a pouze 505 m², takže nic moc. Marka jsem pozval, a když jsme šli od centra přes Janáčkovy sady kolem kostela Nejsvětější Trojice, tak jej místo nadchlo. Ukázal jsem mu pozemek a on řekl, že je to opravdu výzva. K výše zmíněným požadavkům jsem ještě přidal zadání, aby to byl pokud možno introvertní dům, protože pořád pracuji mezi lidmi a žena organizuje jazykové kurzy, takže oceníme klid. Marek si to všechno zmapoval, nafotil…

Po čase přišel s tím, že dům uděláme po obvodu pozemku a vnitřní krajinu – atrium – umístíme dovnitř. Světlo do domu budeme brát seshora skrze světelné studny a atrium, které bude pracovat i se sluncem – ráno bude svítit do atria, v poledne do ložnic a když přijdeme večer z práce, tak bude svítit do společenské místnosti. Tento koncept mě absolutně nadchl.

Pozemek má však další specifika, a tady už se dostávám k betonu. Tento materiál byl totiž jasnou volbou, neboť pozemek je svažitý a terén se musel ve výšce cca 1,9 m vyrovnávat. A navíc, i přestože je na kopci, tak jsme ve 3 m zjistili spodní vodu, takže se vše muselo řešit pomocí bílé vany.

Jak dlouho jste dům stavěli?

Musím přiznat, že mnoho stavebních firem zakázku odmít­lo. Nikomu se do toho moc nechtělo, protože stavba byla složitá. Nicméně firma Tomáš Straub byla odvážná, a i přestože z toho měli sami hrůzu, nakonec jsme se domluvili. Faktem je, že se spousta věcí řešila za pochodu během stavby, často se muselo improvizovat a hledat netradiční postupy, nicméně předem jsme si řekli, že to bude designový dům, tak jsme se snažili, aby vše zapadalo do určené estetiky. To už se řešilo s Markovým zástupcem Františkem Brychtou, který jezdil na kontrolní dny, a stavbyvedoucím Kamilem Gluczem. Zmínit zde musím také nesmírně šikovného betonáře Radka Dominika, který o projektu fundovaně přemýšlel a velice nám se stavbou pomohl.

Stavba si řekla, že to bude mít myslím za rok a půl, avšak nakonec se to stavělo tři roky. V té době mě to samozřejmě moc netěšilo, ale když se na to podívám zpětně, tak musím uznat, že stavební firma měla pečlivé a důsledné zaměstnance a opravdu chtěla a hledala řešení, jak se vypořádat s jednotlivými neobvyklými úkoly, a ne vždy mohla za to, že docházelo ke zdržením. Ani autorský dozor nebyl úplně jednoduchý. Další zdržení ještě před stavbou způsobil soused, který nerespektoval původní domluvu. A když k tomu připočítám průtahy kvůli kvazi udržitelnému projektu týkajícímu se tří rostlinek v blízkosti domu a samovznícení v části stavby, ke kterému došlo před kolaudací, tak se vše od návrhu architekta po nastěhování protáhlo na zhruba šest let. Když tak o tom přemýšlím, tak to byla opravdu dlouhá cesta.

Původně jste chtěl dřevostavbu. Jak se Vám žije ve vile, kde je výrazně uplatněn pohledový beton?

Odpověď je jednoduchá: mně se beton jako stavební prvek velmi líbí. Připadá mi zajímavý a vím, že když se zkombinuje se dřevem, zelení a s dalšími prvky, např. se zajímavým nábytkem a doplňky, tak rozhodně není chladný, jak se spousta lidí domnívá.

Ovšem prolnout beton s dřevostavbou je strašně těžké. Avšak Marek měl geniální nápad – provedl to totiž velmi přirozenou cestou, neboť spodní betonovou část protáhnul schodištěm až do patra, které už je postaveno jako dřevostavba. Betonový modul vlastně protáhl až ke krbu, což byl velmi chytrý tah. Není to tak, že tady končí dřevo a tady začíná beton. To je jeho myšlenka, za kterou mu velmi vděčím.

Celý dům je velice zajímavý, protože je dělen na různé modulární celky. Ve spodní části a přízemí, kde je pohledového betonu nejvíce, mám garáž, předsíň, kancelář se zázemím (toaletou a kuchyňkou) a technickou místnost. Je tam i vzdušník. Musím přiznat, že se zde projevil Murphyho zákon, neboť nejkrásnější betony mám v garážích. A tam, kde mi na tom záleželo víc, vyšly pohledové betony hůře. Ale i na to jsem si zvykl, beru to jako přirozenost materiálu. Zjistil jsem, že odlévání betonu je velmi těžké, a nikomu bych nedoporučoval zhotovovat betonové konstrukce s amatérskou firmou. Vše muselo být perfektně promyšlené předem, protože v těch sendvičových stěnách taháte úplně všechno – izolaci, vodu, elektřinu, plyn –, takže si musíte velmi dobře rozmyslet, kde budete chtít vývody, zásuvky ad.

Při realizaci se zapomnělo na jednu zásuvku vevnitř a jednu venku v atriu. V normálním cihlovém domě do zdi můžete klidně sekat a není to vůbec problém, ale když máte stejnou věc udělat do betonové stěny, tak už to nikdy neopravíte. Zde se opět projevila genialita Marka – v předsíni jsme to elegantně vyřešili tím, že jsme na zmiňované místo umístili od stopu až k podlaze zrcadlo. A na druhém místě u vypínače v atriu Marka napadlo umístit dřevník z černého plechu, který má vlastně kontinuitu s dalšími černými doplňky domu, a tak působí kouzelně.

V souvislosti se dřevem zmíním ještě jednu zajímavost. Všichni (stavba, Marek i já) jsme si mysleli, že dům obložíme modřínem. Ale pak jsem si uvědomil, že se mi modřín vlastně nelíbí, protože na starších stavbách černá a plesniví. U kamaráda jsem narazil na šedou desku, která byla z akátu, a tak jsem vlastně náhodou objevil inovativní řešení, které jsme použili a ze kterého byli všichni nadšení. A ve finále to bylo jen o něco málo dražší. Akát krásně stárne, akorát ho není moc – vyskytuje se spíš na jižní Moravě. U nás je to keř, ale na jihu z toho rostou docela pěkné stromy.

Vrátím se však k tomu, jak se žije v betonu. Pokud někde žiju v betonu, tak je to v kanceláři, která má vlastní zázemí s kuchyňkou a WC. Celý ráz místnosti je dost industriální, Marek zde např. namísto topení v podlaze použil topení jako z továrních hal. Tím, že je zde vzduchotechnika, je zde i příjemné klima. Rozhodl jsem se zde použít subtilní minimalistický nábytek z Dánska a jeden masivní dubový stůl. A protože betonové stěny k tomu vybízely, udělal jsem si zde galerii, kde mám vystavenou sbírku obrazů, neboť beton každý obraz umocní. Zmínit ještě musím dva artefakty (siluetu postavy s kvádrem na bedrech a býka na stole), které pro mě z kovu vytepal můj bratr.

Všichni, kdo do domu přijdou, jsou překvapeni, jak je beton příjemný. V těch místnostech se vám chce zůstat, chce se vám zde pracovat…

Celý dům působí tak, jak jsem chtěl. Jsem zastánce minimalismu a beton i dřevo, resp. jejich kombinace jsou pro to vhodné materiály. Hezky je to vyjádřeno v hodnocení poroty, která domu udělila titul Stavba roku 2021. Rozhodně se s ním ztotožňuji.