Signální stanice na seřaďovacím nádraží v Curychu

Detail hnědočerveného „rezavého“ povrchu betonu (foto: Heinrich Helfenstein)

Jednoduchá budova tvaru kvádru má tři podlaží. V nejvyšším z nich jsou kanceláře a prostory pro zaměstnance, dvě nižší obsahují technická a technologická zařízení ke sledování provozu na nádraží (počítače), místnosti pro transformátor, elektrický generátor, nouzové baterie a strojovnu klimatizace.

Jednoduchá budova tvaru kvádru má tři podlaží. V nejvyšším z nich jsou kanceláře a prostory pro zaměstnance, dvě nižší obsahují technická a technologická zařízení ke sledování provozu na nádraží (počítače), místnosti pro transformátor, elektrický generátor, nouzové baterie a strojovnu klimatizace.

Signální stanice curyšského nádraží (foto: Heinrich Helfenstein)
Projekt — pohledy

Některé části vnitřní technologie produkují velké množství tepla, zatímco jiné potřebují ke svému chodu rovnovážný teplotní stav – v zimě topit a v létě chladit. Celek tedy bylo třeba umístit do tepelně izolovaného prostoru, ve kterém by se v zimě využívalo odpadní teplo z jedné časti k vytápění jiné a v létě by bylo třeba chladit pouze ty nejvíce přehřívané prostory a ostatní by byly vůči vnějšímu teplu chráněny obvodovou konstrukcí s dostatečnou tepelněizolační schopností. Tepelná setrvačnost hmoty dvojité betonové stěny je užívána jako teplotní stabilizátor k jímání tepla produkovaného strojním zařízením a to je klimatizací rozdělováno dle potřeby do jednotlivých prostorů. Železobetonová konstrukce současně slouží i jako ochrana vysoce citlivých obvodů elektronických zařízení uprostřed rušného železničního provozu – Faradayova klec.

Signální stanice curyšského nádraží (foto: Heinrich Helfenstein)

Jemný prach z brzd na kolech železničních vagónů se usazuje v okolí, postupně rezne a dodává povrchům hnědočervený odstín. To vedlo k nápadu integrovat malý technologický objekt do tradičního nádražního prostředí právě jeho barvou. Beton vnější konstrukce je ve hmotě probarven hnědočervenými pigmenty oxidů železa, které mají stejný chemický základ jako zrezlý železný prach.

Zdroj inspirace pro povrch betonu (foto: Heinrich Helfenstein)

Kromě pěti velkých oken v nejvyšším podlaží a vchodu nejsou v betonové fasádě budovy otvory. Okna jsou zasklena pokoveným sklem chránícím interiér před přemírou slunečního světla a tepla. Během dne se v nich odráží provoz nádraží a v noci naopak svítí do okolí – i tou změnou vyjadřuje objekt svou funkci signálního boxu na železnici.

Detail hnědočerveného „rezavého“ povrchu betonu (foto: Heinrich Helfenstein)

Článek vznikl za podpory p. Petera Zumthora.

Autoři

Související články

25. 9. 2008 | Stavební konstrukce

Dostavba vily Römerholz

S posledním rozšířením a změnami prošla Römerholzova vila ve švýcarském Winterthuru další významnou transformací.
25. 9. 2008 | Stavební konstrukce

Masivní hrubě tesaný beton

Architektura z atelieru AmP arquitectos je šitá na míru místu stavby. Obě zde zmíněné stavby stojí na Tenerife, největším ze sedmi Kanárských ostrovů. Krajinná rozmanitost ostrovů modelovaných vulkanickou činností a bouřlivými vlnami oceánu je nesnadnou výzvou pro architektoni...
25. 9. 2008 | Stavební konstrukce

Přečerpávací stanice Booster na východě Amsterdamu

Nová přečerpávací stanice odpadních vod Booster stojí na východním okraji Amsterdamu v oblasti různých přístavů (sportovních i obchodních) mezi rameny řeky Ij, kde je postupně budována rozsáhlá městská rekreační zóna. Objekt nezvyklého tvaru v sobě ukrývá tři obrovské pumpy, k...