Seděl jsem nedávno na neskonale zdlouhavé poradě. Tělo se po čase začalo bránit nudě tím, že se pustilo do konfliktu s židlí. Marně jsem hledal společensky ještě přijatelnou polohu, v níž by netlačila. Abych nenápadně zabavil alespoň ducha, neboť na obvyklou četbu či kreslení na mne bylo příliš vidět, začal jsem sestavovat žebříček míst, kde bych právě teď nejraději seděl a kochal se. Nesouviselo to jen s pohodlím těla, v naší kultuře to tak funguje: Estetický požitek bývá optimalizován nejen v objektu vnímání, ale také v jeho podmínkách. Není důležité jen čím se kocháme, ale také odkud se kocháme. Kocháme se obvykle pohodlně usazeni, aby nepohodlí těla nerušilo rozkoše smyslů.
Betonové křeslo v krajině vedle menhiru
25. 9. 2008
-
PhDr. Vladimír Czumalo, CSc.
Pokračování článku je dostupné po bezplatné registraci.