Chilský architekt Smiljan Radić Clarke byl vyhlášen již 55. laureátem Pritzkerovy ceny za architekturu za rok 2026, která je považována za nejvýznamnější v oboru architektury.
Radićova architektura odhaluje svou přísnost nikoli formálním prosazováním, ale disciplínou své konstrukce. Jeho dílo často působí stroze nebo elementárně, avšak tento dojem skrývá precizní inženýrství a konstrukci. Materiály jako beton, kámen, dřevo a sklo jsou použity v promyšleném vztahu k sobě navzájem, aby definovaly hmotu, světlo, zvuk a uzavřený prostor.
Architektura se pohybuje mezi velkými, mohutnými a trvalými formami – stavbami, které stojí po staletí a čekají na naši návštěvu – a menšími, křehkými stavbami – pomíjivými jako život mouchy, často bez jasného osudu v konvenčním světle. V tomto napětí mezi tak odlišnými časovými dimenzemi se snažíme vytvářet zážitky, které v sobě nesou emocionální přítomnost a vybízejí lidi, aby se zastavili a zamysleli se nad světem, který kolem nich tak často lhostejně plyne.
Smiljan Radić Clarke
V ČR jsme se s jeho prací mohli poprvé setkat v roce 2017 na výstavě Bestiář, která se uskutečnila v českobudějovické Galerii současného umění a architektury. O dva roky později vystoupil v CAMPu v rámci přednáškového cyklu Urban Talks.
