Ve své době největší přehrada na světě!
Dne 29. května roku 1935 skončily betonáže na Hooverově přehradě. Jejich zahájení 6. června 1933 odstartovalo dvouletý maraton, při kterém bylo, do v té době největší přehrady světa, použito 3 364 000 m3 betonu, více než 5 mil barelů Portlandského cementu a 20 430 t výztuže. Přehrada byla betonována po blocích ve svislých pásech, které měly proměnlivou plochu od 2,3 m2 u paty hráze po 5,6 m2 u její koruny. Jednotlivé bloky byly propojeny spoji ve vodorovném i svislém směru pomocí zámků jako „obří Lego“. Rychlost betonáže byla v každém bloku omezena maximální výškou 1,5 m za 72 hod.
Následně byl beton ochlazován vodou pomocí soustavy ocelových trubek vložených do betonu. Trubky měly průměr 1 palce a celkovou délku 950 km. Voda byla míchána s ledem dodávaným ledárnou vybudovanou pouze k tomuto účelu. Její výkon byl 1 000 t ledu/24 hod. Chlazení bylo ukončeno v březnu 1935. Některé odhady hovoří o tom, že v případě nechlazení by beton v tomto objemu chladl 125 let. Trhliny vzniklé vlivem smršťování byly vyplněny řídkou cementovou maltou pro dokonalé zmonolitnění celé konstrukce hráze. Všechny práce proběhly v době, kdy pojmy jako samozhutnitelný beton nebo čerpaný beton ještě čekaly na své zrození. Rovněž legislativa ve formě technických norem a předpisů byla z dnešního pohledu v plenkách.
Zajímavé je, že stavbu, která se realizovala v době vysoké nezaměstnanosti v důsledku celosvětové hospodářské krize, schválil kongres již v roce 1928, tedy před Velkou krizí. To bylo zřejmě jejím štěstím. Je otázkou spekulací, kdy a jak by bylo toto mimořádné dílo postaveno, pokud by rozhodnutí kongresu mělo přijít později.
