Brutalismus, architektonický styl, který vznikl v polovině 20. století, je známý svou drsnou, syrovou estetikou a používáním obnažených materiálů, především betonu. Jeho název pochází z francouzského výrazu „béton brut“, což znamená „surový beton“, který vystihuje podstatu tohoto stylu.
Brutalistická architektura, která se vyznačuje masivními formami, geometrickými tvary a důrazem na funkčnost, často ponechává konstrukční prvky viditelné, čímž vytváří nepokrytě poctivý vizuální dojem.
Brutalismus si zpočátku získal oblibu díky svému přímočarému a utilitárnímu designu, později však čelil kritice kvůli své domnělé chladnosti a spojitosti s úpadkem měst. V současnosti se však objevilo nové uznání, které oslavuje jeho odvážný výraz a historický význam.
Toto oživení je krásně zachyceno v nové knize Olivie Broomeové „Brutalist Plants“, kterou vydalo nakladatelství Hoxton Press.
Broomeová, která vede úspěšný účet na Instagramu @brutalistplants, zkoumá fascinující souhru mezi strohým, průmyslovým světem brutalistické architektury a organickou odolností rostlin.
Její kniha, která má 208 stran v pevné vazbě o rozměrech 151 x 199 mm, se zabývá nečekanou krásou, která vzniká, když se příroda setká se surovými formami brutalistických staveb. Od hranatých teras porostlých liánami až po trhliny v betonových stěnách, které se stávají tepnami pro mech — kniha „Brutalist Plants“ ukazuje příběh odolnosti a harmonie mezi přírodou a člověkem.
S vývojem architektonického diskurzu se objevil ekobrutalismus jako hnutí, které kombinuje principy brutalismu s udržitelnými a ekologickými postupy navrhování.
Ekobrutalistická architektura se často vyznačuje:
- Udržitelné materiály: použití nízkouhlíkového betonu, recyklované oceli a dalších ekologických materiálů.
- Integrace zeleně: začlenění zelených střech, živých stěn a rozsáhlých rostlinných porostů uvnitř i vně budov.
- Energetická účinnost: využití pasivního solárního designu, vysoce účinné izolace a obnovitelných zdrojů energie.
- Hospodaření s vodou: využívání dešťové vody, recyklace šedé vody a účinných vodovodních zařízení.
- Propojení s přírodou: důraz na silné propojení s přírodním prostředím, začlenění krajiny a zajištění harmonie s životním prostředím.
- Odolnost a dlouhá životnost: navrhování budov tak, aby odolávaly zátěži prostředí a zkoušce časem a minimalizovaly potřebu častých rekonstrukcí.
K významným příkladům ekobrutalismu patří Bosco Verticale v Miláně, Parkroyal na Pickeringu v Singapuru a One Central Park v Sydney. Tyto projekty ukazují, jak může integrace zeleně a udržitelných postupů proměnit impozantní formy brutalismu v živé, dýchající struktury, které jsou prospěšné jak pro lidi, tak pro životní prostředí.
Kniha Olivie Broomeové „Brutalist Plants“ tuto křižovatku krásně zachycuje. Její snímky vyprávějí přesvědčivý příběh o tom, jak rostliny mohou zjemnit a obohatit brutalistní architekturu a odhalit nečekanou krásu kontrastu.
S pokračujícím vývojem ekobrutalismu nám její práce připomíná význam odolnosti a potenciál harmonie mezi zastavěným prostředím a přírodou.
Kniha „Brutalist Plants“ oslavuje brutalismus i ekobrutalismus a vyzývá čtenáře, aby ocenili syrovou, nefiltrovanou krásu tohoto architektonického stylu a jeho schopnost obnovy a růstu.
Ať už jste nadšenci do architektury, milovníci rostlin, nebo vás prostě jen zajímá spojení těchto dvou světů, kniha nabízí poutavé zkoumání odolnosti a nečekané krásy.
