Rozhovor s prof. Ing. Janem L. Vítkem, CSc., FEng., pro publikaci 30 osobností, kterou vydala ČKAIT k příležitosti 30. výročí svého založení.
Mohl byste rozvinout vybrané motto v kontextu Vaší specializace?
Nosná konstrukce je správně navržena, pokud efektivně přenáší zatížení do základů. Pak je ekonomická a též estetická. Při výstavbě, zejména u mostů, se používají postupy, kdy konstrukce musí působit ještě v nedokončeném stavu. Výstavba a výsledné působení konstrukce se navzájem ovlivňují. Proto nelze provést návrh finální konstrukce bez úvahy, jak se bude stavět.
Pocházíte z tradiční a vážené stavbařské rodiny, kde se profese předává již několik generací. Měl jste vůbec prostor studovat jiný obor? A pokračuje tato linie i u dalších generací?
Již můj dědeček se zabýval výstavbou domů v Praze. Otec se stal průkopníkem předpjatého betonu již skoro před 70 lety. Nikdo mi doma nenařizoval, jaký obor bych měl studovat, ale zajímavost stavebnictví mne vedla ke studiu na střední průmyslové škole. Tím byl směr již vytyčen. Můj mladší bratr a dnes již i dcera pracují též v oboru, takže pokračování je na pár let zajištěno.
Jak byste širší veřejnosti objasnil, co je předpjatý beton a kde se nejčastěji využívá?
Předpjatý beton je technický termín, pro jehož pochopení je třeba jisté odborné vzdělání. Ale pro laickou veřejnost jde o technologii umožňující lepší využití materiálů typu betonu tím, že se do nich vnese tlakové, popřípadě ohybové namáhání částečně eliminující účinky užitných zatížení. Nachází využití především u ohýbaných prvků, jako jsou trámy a nosníky. Největší využití je proto u mostů, zastřešení velkých hal, u tribun stadionů nebo u stropních konstrukcí s velkým rozponem.
Z řady Vašich referenčních realizací v oblasti dopravních staveb se vyčleňují nádrže na ropné produkty Loukov. Čím byl tento návrh výlučný? Ostatně mezi 30 významnými stavbami oceněnými ČKAIT jste se podílel na čtyřech realizacích…
Nádrže byly výjimečnou stavbou z předpjatého betonu, a to hned z několika hledisek. Šlo o tehdy u nás novou koncepci betonových nádrží s laminátovým těsněním. Samotné betonové nádrže musely splňovat požadavek vodotěsnosti a jejich výstavba byla vlivem velkých rozměrů mimořádná. Zejména zvedání střešní skořepiny o průměru skoro 50 metrů a hmotnosti 1500 tun bylo zajímavou výzvou.
Sám si ceníte i vysouvaných tunelů metra pod Vltavou, kde jste si museli mimo jiné poradit i s rozdílem váhy tubusů na suchu a pod vodou. Výsledek ocenila v roce 2002 i Mezinárodní federace pro konstrukční beton (fib)….
Výstavba vysouvaných tunelů byla mimořádná v mnoha směrech. Tvar tunelových trub neumožňoval použití klasického zaplavování. Proto byla zvolena zcela originální metoda výsuvu s redukcí hmotnosti vlivem vztlaku vody. Na návrhu se vyskytlo řada zcela neobvyklých problémů, které se podařilo úspěšně vyřešit. Ocenění fib si velmi vážím, neboť jde o vysoce renomovanou odbornou organizaci s celosvětovou působností.
V Metrostavu pracujete jako expert na betonové konstrukce. Jak často se setkáváte s tím, že by bylo výhodné iniciovat úpravu nebo úplné přepracování projektové dokumentace, podle které máte stavbu realizovat? Jak je to složité s ohledem na zákon o zadávání veřejných zakázek?
Projednávání projektových návrhů trvá dlouhou dobu, někdy i desítky let. Mezitím vznikají nové technologie, proto je občas třeba navrhnout úpravu konstrukce. Jiným důvodem může být například požadavek na urychlení výstavby nebo lepší využití vybavení, které má firma k dispozici. Úpravy návrhů, nebo alespoň technologie výstavby, byly běžnější před rokem 2010. Administrativní opatření včetně zmíněného zákona navrhování změn omezují. Jistá volnost je umožněna, pokud je zakázka vypsána formou Design and Build. Pak má zhotovitel větší prostor pro návrh optimálního řešení. Tento způsob je však vhodný jen pro některé stavby a zadání musí být velmi pečlivě připraveno.
Co se pro Vás osobně skrývá pod pojmem udržitelné stavby?
Téma udržitelného rozvoje je velmi aktuální. Skloňuje se při každé příležitosti, ale opravdu udržitelných projektů není mnoho. Pokud má stavba být takzvaně udržitelná, musí být toto kritérium uplatněno už při jejím návrhu. Je třeba zvolit účinný konstrukční systém a vhodné materiály. Součástí je i dlouhá životnost bez nutnosti častých oprav. V praxi se o udržitelnosti mluví, ale často se bohužel navrhují konstrukce, které mají například zbytečně vysokou spotřebu materiálu. Třeba právě kvůli nevhodnému návrhu. V neposlední řadě se navrhuje řada konstrukcí podle architektonických návrhů, které za cenu estetické originality jdou zcela proti trendům udržitelnosti.
Mohl byste se ohlédnout za uplynulými 30 lety ve stavebnictví ve Vašem oboru, případně jak vidíte další vývoj českého stavebnictví zejména s ohledem na nové metody projektování a realizace, např. používání Vámi zmíněného způsobu výstavby Design and Build?
V minulosti byly velké infrastrukturní projekty stavěny formou měřených kontraktů. Nebyl v platnosti současný zákon o zadávání veřejných zakázek a vše bylo administrativně jednodušší. V současnosti kromě větších administrativních komplikací vznikají další požadavky jako navrhování v BIMu a podobné, které se zaměřují na formu, nikoliv na podstatu kvalitního návrhu. Nové metody by však měly být zaváděny na základě jejich potřeby vlivem technického pokroku, jak tomu vždy bylo. Nařizování nových postupů shora není vhodný postup pro jejich zavádění. Metoda výstavby formou Design and Build je vhodná pro nové projekty, u nichž lze přiměřeně odhadnout hlavní rizika stavby. Jak už jsem zmínil, je třeba zadání velmi dobře připravit, stavebník musí přesně vědět, co si přeje, a musí to umět výstižně formulovat.
Dlouhé roky působíte jako pedagog na FSv ČVUT. Jak byste motivoval ke studiu stavebních či technických oborů mladou generaci?
Motivovat k práci ve stavebnictví není jednoduché. Protože výsledkem jsou reálné stavby vysoké hodnoty, je zde velká zodpovědnost, včetně trestněprávní, práce je dost a nedá se odbýt, je práce v oboru náročnější než v některých dnes populárních oborech. Finanční ani společenské ocenění podle mého názoru navíc neodpovídá náročnosti a významu práce. Největším kladem asi je radost z dobře vykonaného díla, které má sloužit společnosti po dlouhou dobu. Řada mladých lidí, kteří hledají zaměstnání, má hlavní kritéria typu volná pracovní doba, práce z domova nebo co nejvíce dovolené, která práce ve stavebnictví jen stěží může splnit. Výsledkem je klesající zájem o obor a horší kvalita studentů přicházejících na fakultu. Motivací ovšem je, že práce je pestrá, protože nebývá mnoho opakujících se staveb, přináší zajímavé, často originální problémy k řešení a nakonec má dlouhodobé výsledky. Skutečným zájemcům tedy má co nabídnout.
prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc., FEng.
Od roku 1982 působí na Katedře betonových a zděných konstrukcí Fakulty stavební ČVUT v Praze v různých funkcích. Od roku 2004 je profesorem v oboru Teorie stavebních konstrukcí a materiálů. Jako expert na betonové konstrukce pracuje ve společnosti Metrostav, a. s. Absolvoval dlouhodobé zahraniční pobyty ve Velké Británii, Německu a USA. Je členem a zástupcem ČR v International Federation for Structural Concrete (fib), předsedou T2.1 Serviceability Models, předsedou komise 2 Analysis and Design, členem International Association for Bridge and Structural Engineering (IABSE) a dalších odborných organizací. Publikuje v odborných časopisech.
Vybrané realizace: Vysouvané tunely metra pod Vltavou na trase C • Most přes Rybný potok • Tunel Mrázovka, tunelový komplex Blanka • Předpjaté nádrže na pohonné hmoty v Loukově • Most přes Oparenské údolí na D8 • Nový Trojský most v Praze • Lávka v Čelákovicích • Metro – prodloužení trasy A do Motol
Další rozhovory naleznete v publikaci 30 osobností, která je přístupná na stránkách České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
