Konstrukce mostu musí být nejen bezpečná, ale také musí vyjádřit povahu přemostění, být citlivá k prostředí a mít lidský rozměr

Mohl byste ve vztahu k Vaší profesní zkušenosti objasnit, proč jste vybral právě toto motto?

Protože stále musím přesvědčovat lidi kolem sebe, že musíme navrhovat rozumně. Vždy, když mám možnost navrhnout novou konstrukci, se ptám, zda bych ji obhájil před odborníky, kterých si vážím. Zda bych pro ni našel podporu veřejnosti.

Bohužel je stále mnoho technicistních konstrukcí, které jsou takzvaně ekonomické. Některé ve svých přednáškách na VUT Brno ukazuji a vysvětluji absurditu jejich řešení. Také se setkáváme s konstrukcemi navrhovanými ambiciózními architekty, kteří na jedné straně navrhují barokní tvary a na straně druhé takzvanou minimalistickou architekturu. Nechápu, proč se místo ekonomické a na údržbu nenáročné integrované konstrukce postaví prostý nosník nebo u pilíře v řece se místo proudnicového tvaru navrhne obdélníkový průřez.

Mnozí lidé stále myslí ve schématech. Například je jistě pravda, že obloukový most je dražší než trámový, ale jeho mostovka může mít podstatně menší výšku. A tak lze výrazně ušetřit na rampách a následně na celém přemostění. Bohužel, mnohdy takoví lidé mají moc, a proto jsou kolem nás stále nenápadité a zbytečně drahé konstrukce.

Za svůj život jste se podílel na navrhování 51,6 km mostů po celém světě a získal 42 ocenění. Jak podle Vás i v kontextu předchozí odpovědi vypadá krásný most?

Podle mého názoru je krásný most ten, jehož řešení vychází ze shora uvedeného motta. A samozřejmě musí vyjádřit povahu přemostění, odpovídat kulturní a historické tradici okolí a musí mít přirozeně tvarované nosné prvky. Míra úměrnosti je vyjádřena jeho cenou.

Příkladem krásných konstrukcí jsou pražské obloukové mosty postavené přes Vltavu. Jejich řešení vždy odpovídalo době, kdy byly postaveny. Jsou však proporční a vzájemně souzní.

Obdivuji také Nuselský most. Je to čistá inženýrská konstrukce, jejíž architektura vychází z funkce. Nosná konstrukce, ve které je vedeno metro, je podepřena dvojicemi štíhlých stojek přímo navazujícími na stěny komorového nosníku. Mírně skloněné stojky spolu s nosnou konstrukcí tvoří moderní integrovanou konstrukci, která má ložiska jen na krajních opěrách. Podle mého názoru k této konstrukci nelze nic přidat, ale také nelze nic odebrat. Je to krásný most.

Od roku 1991 jste jako projektant tři roky pracoval v kanceláři T. Y. Lin International v kalifornském San Francisku, během nichž jste se podílel na realizaci lávek a mostů v USA, Kanadě a na Taiwanu… Odkud vzešel impuls k této zahraniční praxi? Jak se liší navrhování a realizace mostů v ČR a v zahraničí?

Začal jsem projektovat v roce 1969, tedy rok poté, co ruské tanky zničily naši touhu po svobodném životě. Pracoval jsem v národním podniku Dopravní stavby Olomouc, kde jsme vyvíjeli moderní konstrukce z předpjatého betonu. Díky mému pracovnímu nasazení mi podnik umožnil účast na mezinárodních kongresech o předpjatém betonu v Londýně, Stockholmu a Novém Dillí. Zde jsem viděl, jak se nám svobodný svět vzdaluje. A vždy jsem se chtěl v tomto světě prosadit. Ne získat praxi, ale uspět. Vždy jsem snil o tom, že – podobně jako například prof. Leonhardt ze Stuttgartu – založím projektovou kancelář.

Snažil jsem se navrhovat progresivní konstrukce. Věděl jsem však, že musím konstrukce nejen navrhnout, ale především realizovat. A také jsem si uvědomoval, že pokud chci uspět, musím tyto stavby publikovat. Příspěvkům jsem věnoval mimořádnou pozornost, snažil jsem se ukázat návrh, analýzu, realizaci a výsledky statických a dynamických zkoušek. Vždy jsem věnoval mimořádnou pozornost také grafické prezentaci našich konstrukcí.

Na základě svého článku o konstrukcích z předpjatého pásu, publikovaného v americkém časopise PCI Journal, jsem byl projektantem lávky přes řeku Sacramento v městě Redding v Kalifornii vyzván ke spolupráci na návrhu podobné konstrukce. Projektant spolu se zástupcem města přijeli do Československa a navštívili naše stavby. Viděli také lávku v Praze-Troji, která byla bezpečná, od větru se nechvěla a neměla trhliny v nosné konstrukci. Proto doporučili konstrukci z předpjatého pásu k realizaci. Pak jsem měl možnost navštívit Kalifornii a seznámit se s prof. T. Y. Linem a dalšími odborníky. Při pobytu v USA jsem také vypracoval koncept řešení vícepolového obloukového mostu ve městě Millwaukee ve státě Wisconsin. Obě konstrukce byly úspěšně realizovány.

Proto mi byla v roce 1991 nabídnuta práce v projektové kanceláři T. Y. Lin International v San Francisku. Zde jsem pracoval tři roky, následně jsem v roce 1994 v Kalifornii otevřel kancelář a odjel do Brna učit na VUT a pracovat v naší firmě. Díky tomu, že v USA mám registrovanou kancelář, se mohu stále podílet na řadě návrhů realizovaných v Severní Americe.

V každé zemi jsou jiné zvyklosti a bez místních kontaktů lze obtížně získat státní zakázku. My však převážně pracujeme na takzvaných Design & Build projektech pro dodavatele mostních konstrukcí. Ten většinou také najímá místní projektanty, kteří navrhují komunikace a jednají s místními úřady. Díky Eurokódům je navrhování podstatně jednodušší.

Velká pozornost je v zahraničí věnována kontrole návrhů. Jak víte, existuje takzvaná „autorská slepota“, která brání projektantovi nalézt vlastní chybu. Proto jsou konstrukce nezávisle kontrovány. Cílem kontroly je pomoci projektantovi vyvarovat se chyb.

Pomohly Vám k získání zahraničních zakázek i tuzemské reference?

Nesporně. Jak už jsem zmínil, díky článku o konstrukcích z předpjatého pásu jsem se podílel na návrhu lávky přes řeku Sacramento. Její úspěšná realizace pak umožnila práci na šesti podobných konstrukcích postavených v USA, Kanadě a ve Velké Británii.

Díky ocenění Vranovské lávky a článku o ní jsem byl postupně vyzván ke spolupráci na návrzích čtyř visutých lávek postavených v USA a Kanadě. Hlavně jsem se stal členem poradní komise a následně projektového týmu mimořádného visutého mostu postaveného mezi San Franciskem a Oaklandem.

Díky článku o zavěšených konstrukcích postavených u nás, šlo konkrétně o most přes řeku Labe a most přes vršovické nákladové nádraží v Praze, jsem byl vyzván ke spolupráci na návrzích dvou extradosových mostů postavených přes řeky Kiso a Ibi v Japonsku. A dále na zavěšeném segmentovém mostě v Brazílii.

Je vidět, že platí: Pracuj, dokonči práci a publikuj. Kvalitně odvedená práce přináší nové kontakty a nabídky – práce dělá práci. To platí i o dalších referencích. Most ve Španělsku je výsledkem architektonické soutěže, kterou jsme spolu s firmou Tech4 z Barcelony vyhráli. Oblouková lávka přes řeku Willamette v Salemu a obloukový most v Eugenu jsou výsledkem dlouhodobé spolupráce s firmou OBEC, se kterou jsem navrhoval visuté a obloukové konstrukce. Během let jsem v USA získal pověst inženýra, který navrhuje estetické a současně ekonomické konstrukce. Proto v mnoha projektech vystupuji jako mostní architekt, jako projektant, který navrhuje „signature structures“ za rozumnou cenu.

Když jsem odjel do USA, můj partner Ing. Ilja Hustý zamířil pro změnu do Švédska, kde navázal osobní i profesní kontakty. Proto tam získal mnohé projekty. Při práci na zahraničních projektech naši mladí kolegové ukázali, že nejen umí, ale že jsou také mimořádně spolehliví a pracovití. Navázali osobní i pracovní kontakty s projektanty v zahraničí, a tak nyní získávají práci oni.

Ve stínu zahraničních realizací samozřejmě nemohou zůstat ani četné tuzemské stavby – visuté a zavěšené soustavy a konstrukce z předpjatého pásu nebo hybridní konstrukční soustavy. Mnohé z nich jsou výsledkem Vaší vývojové činnosti. Jaké konstrukční řešení byste v tomto ohledu vyzdvihl? Které Vaší realizace, případně kterého ocenění si nejvíce považujte?

V naší firmě s námi pracuje sedmdesát erudovaných inženýrů, z nichž více než 15 % má vědeckou hodnost Ph.D. Pracujeme na řadě návrhů realizovaných na nově budovaných komunikacích a spolupracujeme s architekty na návrzích speciálních konstrukcí a budov. Ze staveb v České republice si nejvíce cením zavěšeného mostu přes řeku Odru a Antošovické jezero a nádrže na naftu v Loukově. Na obou konstrukcích, které získaly ocenění Stavba roku v letech 2008 a 2012, jsme zužitkovali výsledky našich vývojových prací. Titul Stavba roku získaly v roce 2017 také viadukty postavené na silnici I/11 mezi Ostravou a Opavou. Viadukty tvoří hybridní konstrukce sestavená z ocelového páteřního nosníku a betonové mostovkové desky podpírané vnějšími vzpěrami. Funkci mostovky sestavené z prefabrikovaných filigránů a monolitické desky jsme ověřovali na VUT.

Jak Váš život ovlivnila havárie Trojské lávky? Navrhujete i nadále mosty z předpjatého betonu?

Státní zástupce se sice proti osvobozujícímu rozsudku odvolal, ale Městský soud v Praze dne 20. 9. 2022 prvoinstanční rozsudek potvrdil. Jistě, nebylo jednoduché žádat od studentů a kolegů kvalitní práci, když se o mně několik let psalo, že jsem udělal špatný návrh. I když návrh konstrukce z předpjatého pásu vyžaduje nelineární analýzu, její mezní únosnost se dá určit velmi jednoduše. Z tohoto důvodu skuteční odborníci nevěřili uveřejněným informacím a morálně mě podpořili. Proto stále učím a navrhuji jako dříve.

Při jednání soudu jsme si uvědomili, že naše životy závisí na rozhodnutí lidí, kteří o problematice navrhování mostů nemají ani ponětí. V rozumné společnosti by přece posouzení pádu konstrukce nebylo svěřeno soudnímu znalci, který nemá dostatečnou kvalifikaci k navrhování anebo stavbě mostů, ale komisi odborníků, kteří mají znalosti a zkušenosti v dané problematice.

Je smutné, že po povodni v roce 2002 správce stavby zadal prohlídky i sledování konstrukce projektantovi, který nikdy podobnou konstrukci nenavrhoval, nerozuměl výsledkům měření a nepožádal projektanta lávky o zhodnocení výsledků prohlídek, zkoušek a měření. Ačkoliv se se mnou každoročně setkává na odborných konferencích, o stavu lávky mě nikdy neinformoval. A co je ještě horší, připustil, že při opravě konstrukce v roce 2012 byl v některých místech nosný průřez bez analýzy oslaben na 50 %. Podle mého názoru destrukce Trojské lávky nebyla způsobena selháním předpjatého betonu, ale neúměrným použitím posypové soli, povodněmi a chybnými opravami. Konstrukce, na jejichž návrzích jsem se podílel v zahraničí, fungují bezproblémově. Není důvod nenavrhovat nové konstrukce z předpjatého betonu. Proto je navrhujeme všude tam, kde můžeme využít jejich charakteristické vlastnosti. Stále navrhujeme i konstrukce z předpjatého pásu. Poslední realizací je lávka, která se nyní staví poblíž Stockholmu.

Přes tři desítky let působíte v Ústavu betonových a zděných konstrukcí při Stavební fakultě VUT v Brně. Daří se Vám spolu s týmem kolegyň a kolegů rozvíjet inovace posouvající celý obor stavebních konstrukcí? Případně i jiný typ inovací? Například na Technické univerzitě v Liberci testují 3D tisk svislých konstrukcí…

Dosud jsem vedl patnáct doktorandů, kteří úspěšně obhájili doktorské práce, jež se věnovaly vývoji a ověření úsporných konstrukcí podporovanými kabely anebo oblouky. Mnohé práce sloužily jako podklad pro návrh nových konstrukcí, které získaly národní i zahraniční ceny. Snažíme se vyvíjet a navrhovat konstrukce kombinující dřevo, ocel, beton a kompozity. Jsme otevření novým myšlenkám a novým technologiím. Pro zastřešení CTParku v Brně jsme navrhli dřevěné vazníky spřažené s betonovou stropní deskou. Ve Švédsku, v městě Skellefteå, kde nedávno postavili pozoruhodnou dřevěnou výškovou budovu, se nyní podle našeho návrhu staví přes řeku Skellefte téměř půl kilometru dlouhý dřevěný most. Má spojitou mostovku sestavenou z příčně předepnutých lepených nosníků, která je zavěšena na devíti dřevěných věšadlech s rozpětím 45 metrů. Nyní se podílíme na návrhu a realizaci zastřešení tramvajové zastávky ve Stromovce, jejíž nosná konstrukce je tvořena roštem z tištěného UHPC (ultra-high-performance concrete). Rošt je tvořen nosníky, které sledují směry hlavních momentů, a tak konstrukce navazuje na úžasné Nerviho izostatické stropy. Tištěné konstrukce dále rozvíjíme. Nyní hledáme řešení, jak na stavbě z UHPC vytisknout nosnou konstrukci vyztuženou kabely anebo oblouky.

Mohl byste se ohlédnout za uplynulými 30 lety ve stavebnictví, případně naznačit, jak vidíte další vývoj českého stavebnictví, zejména Vašeho odvětví?

Úroveň stavebnictví není dána bombastickými stavbami, mimořádnými výškovými budovami a mosty velkých rozpětí, ale navrhováním a stavbou úměrných konstrukcí. Při stavbě nových konstrukcí jsou u nás využívány všechny známé technologie i nové materiály. To, co nám chybí, je jejich soustavná údržba. Jsem přesvědčen, že po technické stránce sleduje naše stavebnictví vývoj ve světě. Bohužel, většina velkých stavebních firem má zahraniční vlastníky, a proto podporují vývoj tam, kde sídlí jejich vedení. Je to škoda, protože u nás máme hodně nadaných inženýrů, kteří by jistě významně přispěli k dalšímu rozvoji oboru. Postrádáme korektní vztahy a kulturní přístup k navrhování konstrukcí. Stavebnictví je odrazem společnosti.

Čím byste motivoval ke studiu Vašeho oboru mladou generaci?

Ve svých přednáškách ukazuji úsporné a podle mého názoru i krásné inženýrské stavby. Popisuji jejich návrh, analýzu a výstavbu. Ukazuji tedy nejen výsledek, ale i cestu k jejich realizaci. Také ukazuji konstrukce v době otevření, kdy po mostech jdou lidé, jedou první auta anebo vlaky. Naše profese nám umožňuje dotknout se konstrukcí, a tak mít bezprostřední radost z práce. Samozřejmě pro některé jsou to prázdné pojmy, ale vždy se mezi studenty najdou nadšenci, kteří nechtějí jenom chodit do kanceláře, ale chtějí mít dobrý pocit z tvořivé práce. S takovými je potom radost spolupracovat.

Další rozhovory naleznete v publikaci 30 osobností, která je přístupná na stránkách České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.