Panelárna pro ateliér A8000

Unikátní objekt z 60. let 20. století se nachází na území ohraničeném Trojským mostem, mostem Barikádníků, nádražím Holešovice a Vltavou. Je zde perfektní napojení na tramvaj, metro, meziměstské autobusy i vlaky. Největší přidanou hodnotou je těsná blízkost řeky a pozoruhodné technické řešení administrativní budovy. Budova o celkové výměře 2 150 m² kancelářských a společenských ploch se nachází v těsném sousedství zcela nového multifunkčního areálu Port7 v kampusovém stylu, který výrazně mění dosavadní podobu holešovického břehu Vltavy.

Než začala rekonstrukce, objekt byl z větší části prázdný a nepoužívaný, východní křídlo bylo ve špatném stavebně-technickém stavu. V některých částech byla provedena dílčí rekonstrukce a postupně bylo plánováno v ní pokračovat.

Spodní patro bylo historicky věnováno zejména skladovým účelům a technickému zázemí objektu – původně zamýšlená a zčásti realizovaná rekonstrukce toto patro určila pro parkování. Horní patro bylo navrženo pro sociální zázemí a jídelnu, čemuž odpovídá i původní označení v rámci panelárny – sociálně-administrativní centrum.

Věž byla vždy zamýšlena jako kancelářská, což i naše koncepce zatím převzala. U věže je velmi zajímavá její nosná konstrukce. Je původní a zatím bez výraznějších zásahů, pouze přikryta fasádním pláštěm, čímž však ztrácí svou jedinečnost v podobě vyvěšené nosné konstrukce. V budoucnu bychom rádi tuto unikátnost více propsali i do výrazu věže. Fasádní plášť je z boletických panelů výrazné modré barvy.

Pro správné pochopení objektu bylo velmi důležité, že se nám podařilo dostat se k původním výkresům. Byť zcela neodpovídaly realitě, byly tyto informace pro nás velmi cenné.

Druhý život objektu, který nese náš rukopis, je velmi zásadně ovlivněn i proměnou celého areálu bývalé panelárny – nově vzniklé objekty Port7 i prodloužení výstupu z vlaku a metra dodaly této části novou energii a umožnily její proměnu.

Architektonická idea rekonstrukce Panelárny je odrazem dlouhodobého přístupu ateliéru A8000. U rekonstrukcí se snažíme obnovovat to, co je na objektu hodnotné a kvalitní – snažíme se zachovat maximum. Čím více se podaří udržet, tím více si objekt nese svou identitu. V principu jde o pokorný přístup ke stavbě.

Do stejné roviny klademe i snahu posunout objekt po technické stránce o úroveň výš – tak, aby se stal plnohodnotnou a funkční stavbou 21. století. U Panelárny je zásadní funkční náplň – podařilo se navrhnout využití pro spodní patro. Změna funkce se následně promítá do výrazu domu: objekt je orientován k řece a jsou zde realizovány velké prosklené stěny a okna.

Vnější forma jinak zůstala skoro stejná a architektonický progres spočívá ve sjednocení barevnosti do bílé – tak, aby vynikl kompoziční princip bílých horizontálních podnoží vůči modré věži.

Naopak interiérové řešení je založeno na zcela novém high-tech konceptu. Do koncepce se bezesporu promítá i skutečnost, že jsme objekt „ušili na míru“ potřebám ateliéru A8000, což je pro nás jako architekty velmi cenná zkušenost.

Zásahy do nosných konstrukcí byly primárně vedeny snahou otevřít objekt směrem k řece. U západního křídla jsme vyřezali podlouhlé okno, abychom prosvětlili parterovou část. Reálně se jedná o železobetonovou nosnou stěnu, kde nejprve došlo k podstojkování stropu a horní stavby a k následnému sejmutí nosné stěny. Poté byla vložena ocelová nosná konstrukce, svařovaná na místě. I vzhledem k nosnosti podloží je tato konstrukce opřena o betonový masivní parapet, který roznáší bodové zatížení do co největší plochy. Další okenní či dveřní otvory do betonových stěn již byly řešeny uhlíkovými lamelami či vloženými ocelovými nosníky standardních průřezů.

Při realizaci došlo k výměně části stropu, protože byl v takovém stavu, že už ho nešlo zachovat. Nová stropní deska je vynášena čtveřicí ocelových uzavřených profilů. Spolu s jejím uložením po obvodu toto řešení výrazně omezuje namáhání stávajících konstrukcí.

U stávajících železobetonových stěn bylo nutné provést hydroizolaci vnitřní, protože nebylo možné zpřístupnit rub stěnových konstrukcí pod terénem.  Pro atypické řešení byl použit technologický postup navržený společností BETOSAN. V prvním kroku došlo k vyspravení stěn a trámových stropů pomocí polymercementového adhezního můstku Densocrete 111 a materiálu Monocrete PPE TH. Následně byla na části stěn pod terénem provedena vnitřní hydroizolační vrstva z dvoukomponentního materiálu Waterfin PV. Druhá vrstva nanesená pomocí zubové stěrky byla využita jako adhezní můstek pro následnou aplikaci vodotěsné omítky Monocrete Monomix XP TH s krystalizační přísadou Xypec Admix C‑1000. Povrch konstrukce byl celoplošně přestěrkován tenkovrstvým štukem Densofix a opatřen malbou.

U železobetonových, zejména stropních konstrukcí byla sanována výztuž v částech, kde již došlo k degradaci krycí vrstvy. Nově pro znemožnění přístupu vzduchu k oceli a pro zamezení vzniku karbonatace – tedy následné koroze a budoucího oslabení profilu výztužných drátů – byla provedena sanace krycí vrstvy reprofilační hmotou. Její konkrétní tloušťku ovlivnil i požadavek na požární odolnost konstrukcí.

V interiéru jsou části původních betonových stěn ošetřeny bezprašným transparentním nátěrem – tak, aby byla zachována jejich jedinečnost. Z designového pohledu se z nich stávají výrazné prvky v rámci interiérového konceptu.

Ze stávajících konstrukcí stojí za zmínku strop světlíku nad 1. NP, který je z prefabrikovaných kazetových dílců minimální tloušťky. Díky tomu, že byl de facto po celou dobu stavby zaklopen podhledem, se dochoval v relativně dobrém technickém stavu a jeho rekonstrukce spočívala pouze v dílčích vysprávkách poruch.

Podlahu na terénu spodního patra nebylo technicky možné zachovat. Bylo nutné provést nové hydroizolace a tepelné izolace. Vzhledem k lokaci stavby v blízkosti řeky má nová podlahová deska nestandardní tloušťku 250 mm tak, aby deska díky své hmotnosti odolala vztlaku v případě pětileté vody.

Navrhovat vlastní pracovní prostředí je specifická zkušenost. U Panelárny jsme nebyli jen architekty, ale zároveň budoucími uživateli, což se do návrhu výrazně promítlo. Řada rozhodnutí tak nevznikala na základě reprezentace nebo obecného ideálu kancelářského prostoru, ale vycházela z každodenních provozních potřeb ateliéru – práce v týmu, modelování, soustředění i formálních a neformálních setkávání.

Hlavní hala bývalé jídelny se ukázala jako přirozené centrum domu. Velký otevřený prostor bez vnitřních dělicích konstrukcí umožňuje flexibilní uspořádání pracovních míst a podporuje sdílení informací mezi jednotlivými členy ateliéru. Zásadní roli zde hraje denní světlo a velkorysá výška prostoru, které společně vytvářejí příjemné pracovní prostředí. I proto byl tento prostor záměrně sjednocen do čisté bílé barevnosti.

Materiálový přístup v Panelárně nevychází z předem dané estetiky, ale z respektu k tomu, co v objektu už bylo. Původní materiály nebyly nahrazovány, pokud to nebylo nezbytné z technických nebo provozních důvodů. Nové vrstvy byly přidávány tak, aby bylo čitelné, kde končí původní stavba a kde začíná současný zásah.

Beton, ocel, sklo, polykarbonát a dřevo se zde vzájemně doplňují. Surovost betonu a přiznané technologie jsme se rozhodli změkčit právě polykarbonátem a dřevem. Některé povrchy zůstávají surové, jiné jsou technicky precizní. Výsledný stav tak možná nepůsobí jednoznačně „dokončeně“, ale tento přístup byl od začátku součástí konceptu – respektovat charakter objektu a zároveň jej přizpůsobit nové funkci. Některé detaily jsou záměrně ponechány v surovém stavu.

Jedním z nejzajímavějších prvků objektu je konstrukční řešení administrativní věže. Centrální nosný systém s horním vazníkem a táhly přenášejícími zatížení v rozích stropních desek umožňuje otevřené dispoziční uspořádání bez nutnosti masivních obvodových nosných prvků. Tuto konstrukční logiku, která dnes není na první pohled zřetelná, bychom rádi v budoucnu ještě více vyzdvihli.

Zajímavostí jsou také rozdílné betonové základy v jednotlivých částech objektu. Vzhledem k chybějícím podrobnějším technickým výkresům z období výstavby nás čekala řada překvapení – někde se základy sice očekávat daly, ale nebyly tam, zato jsme je našli tam, kde by je málokdo čekal.

Výjimečná je rovněž již zmíněná konstrukce střechy původní jídelny se světlíkem, tvořená prefabrikovaným betonovým kazetovým stropem o tloušťce cca 50 mm. Tento prvek není působivý jen technicky, ale i esteticky, a proto jsme se rozhodli jej ponechat přiznaný jako jeden z hlavních výrazových prvků prostoru.

V souvislosti s polohou objektu v záplavovém území byla věnována zvláštní pozornost technickým detailům – výškovému vedení instalací, umístění zásuvek a možnosti rychlé ochrany objektu pomocí hradidel.

Beton v Panelárně pro nás není jen materiálem konstrukčním – je živým prvkem prostoru, který vytváří i charakterizuje. Přítomen je v různých podobách a stáří – jako nosná konstrukce, povrch stěn, stropů i podlah – a každá vrstva nese stopy jiné doby vzniku a odlišného technického přístupu. Nejzajímavější je kontrast mezi původními betonovými konstrukcemi, kde můžete vnímat, jak stavba vznikala – vrstvy, zbytky dřeva, cihel či kamení vyprávějí svůj příběh –, a novými betonovými prvky, které jsou hladké a čisté, téměř čekají na svůj vlastní otisk času. Neusilovali jsme o sjednocení jeho vzhledu; přijali jsme různorodost betonu – místy hrubý, místy přesný, jinde poznamenaný dlouhodobým provozem – a právě v tom kontrastu nacházíme jeho autenticitu.

Panelárna nám dala možnost si s betonem opravdu pohrát. Každá plocha, každý detail byly příležitostí objevovat jeho texturu, odstín, hru světla i haptickou kvalitu.

Dialog s řekou: otevřenost, odolnost a nová energie brownfieldu

Panelárna nikdy nebyla izolovaným objektem – vždy byla součástí širší industriální a městské struktury. Díky své poloze přímo u Vltavy jsme mohli dům otevřít směrem k řece a propojit interiér s pohybem i světlem venku. 

Spodní patro, které dříve sloužilo převážně technickému zázemí a skladům, se proměnilo v otevřený prostor pracovních ploch a modelárny, umožňující přímý kontakt s okolním prostředím a připomínající, že stavba je součástí živého města. Současně jsme věnovali pozornost detailům souvisejícím s ochranou proti povodním – výšky zásuvek, hradidla, obrácené podlahové desky – a dům tak získal odolnost a flexibilitu, aniž by ztratil svou transparentnost.

Projekt Panelárny se odehrává v kontextu širší proměny celého území bývalé panelárny, kde proměnu odstartoval multifunkční areál Port7. Ten lokalitě přinesl novou energii a ukázal, že brownfield může fungovat jako živé město – prostor setkávání, práce a kultury. Panelárna se stala „dalším krokem“ této proměny – symbolem, že průmyslové stavby mohou získat novou roli, citlivě reagovat na město a inspirovat k dalším změnám.

V otevřenosti k řece, respektu k původní stavbě a návaznosti na vznikající urbanistický kontext je cítit kontinuita, optimismus a radost z toho, že architektura dokáže propojit minulost s budoucností.