Bednicí systémy na Dvoreckém mostě — kombinace přesnosti a estetiky

Dvorecký most, který vzniká mezi pražskými městskými částmi Smíchov a Podolí, je nejen významným infrastrukturním projektem, ale také jedinečným architektonickým dílem. Stavba s výrazně tvarově členitým designem kubistického stylu propojí Prahu 4 a 5 a zajistí nové tramvajové spojení přes Vltavu. Most bude sloužit městské hromadné dopravě, pěším i cyklistům a zároveň odlehčí přetíženému Barrandovskému mostu odkloněním autobusové dopravy. 

Už první etapy výstavby provázely komplikace, např. složité zakládání pilířů kvůli vysoké hladině spodní vody, odlišné geologii nebo objevenému nepoužívanému mostnímu objektu pod Strakonickou ulicí z dob Rakouska-Uherska. Jedna z největších výzev ale přišla s realizací samotné konstrukce. Most je složený z prostorově komplikovaných betonových prvků, z nichž každý má jiný tvar. Konstrukce spodní stavby a mostovky se skládají z různých n‑úhelníkových ploch a téměř žádné bednění nešlo použít opakovaně. Bylo zřejmé, že běžné řešení stačit nebude. Právě proto hrálo klíčovou roli přesné technické plánování a výběr bednicích systémů, a to ve velmi úzké spolupráci s projektanty, zhotovitelem i architektem. Cílem bylo v co největší možné míře využít systémové bednění pro výsledný tvar mostu a současně zajistit efektivní a ekonomický průběh výstavby.

Konstrukčním základem se stalo lehké prostorové lešení PERI UP, založené na hlavních ocelových nosnících (zvýrazněných modře v 3D modelu), které vytvořilo stabilní nosnou platformu, na niž plynule navázal systém bednění VARIOKIT. Ten byl použit k vytvoření hrubého obrysu nosné konstrukce mostu. 

Přesný tvar mostovky byl následně definován pomocí překližkových ramenátů, jejichž výroba probíhala na základě detailní vizualizace ve 3D modelu v tesárně, neboť na místě by je nebylo možné připravit s dostatečnou přesností. Takto připravené ramenáty byly montovány na systémové bednění a v závěrečné fázi byly obloženy nehoblovanými prkny, čímž bylo dosaženo požadovaného otisku do pohledového betonu. Tento specifický detail byl součástí architektonického zadání mostu.

V rámci spodní stavby byla zhotovitelem v menší míře využita i předmontáž jednotlivých částí bednění za účelem zrychlení výstavby. Bylo důležité prefabrikaci naladit tak, aby jednotlivé díly na sebe bezchybně navazovaly.

Kvůli komplikovaným tvarům bylo nutné téměř veškeré návrhy provádět ve 3D modelech, aby byl výsledek v souladu s požadavky architektů a zhotovitele. Do hry vstupovala nejen geometrie, ale také vysoké nároky na kvalitu pohledového betonu. Výsledná konstrukce bude částečně přiznaná, proto bylo třeba dosáhnout perfektního povrchu bez otisků spár či nerovností.

Díky kombinaci standardizovaných systémových prvků a jen minimální výroby atypických dílů se podařilo dosáhnout:

Zvolený postup jednoznačně potvrdil výhody komplexního řešení, které dokázalo skloubit technické, funkční a ekonomické požadavky se specifickými architektonickými nároky na projekt Dvoreckého mostu.