Modernizace a intenzifikace čistírny odpadních vod ve Žďáru nad Sázavou

Celý projekt se skládá ze čtyř částí: hrubého čištění, dvou biologických linek, plynového hospodářství a kalového hospodářství. První rok probíhala výstavba nové biologické linky, druhý rok rekonstrukce linky původní, která kromě kompletní výměny technologie a provedení sanací nádrží zahrnovala i výstavbu nové dosazovací nádrže. Zbývající období probíhalo dokončení plynového a kalového hospodářství. Kapacita čistírny je 39 400 EO a stavba probíhala za stálého provozu v letech 2022 – 2024, přičemž zkušební provoz ukončený kolaudací tohoto díla proběhl v květnu roku 2025.

Cílem investice bylo snížit znečištění řeky Sázavy a díky navýšení kapacity ČOV umožnit další rozvoj Žďárska. Intenzifikací dojde k navýšení množství čištěných odpadních vod o 10 % a kapacity téměř o 15 %, což umožní napojení nových obyvatel v rozvíjejících se obcích Počítky, Vysoké či Hamry nad Sázavou.

Čistírna odpadních vod ve Žďáru funguje na principu vícestupňového čištění. Nejprve se odstraní hrubé nečistoty v lapáku štěrku, česlích a lapáku písku. Splaškové vody poté putují do usazovací nádrže, kde se oddělí primární kal. Ten se po odstředění přesouvá do vyhnívací nádrže. Tím končí hrubé přečištění a svrchní vody směřují do biologických linek. V aktivačních nádržích už pracují mikroorganismy, které jsou schopny z vody odstranit organické látky, a dále se zde odstraňuje dusík a fosfor. Sekundární kal, vznikající v dosazovacích nádržích, po zahuštění směřuje do vyhnívací nádrže, čistá voda míří do Sázavy. Paralelně ve vyhnívací nádrži startuje energetická část provozu. Plyn jímaný z vyhnívací nádrže putuje do plynojemu a následně do kotelny, kde z něj kogenerační jednotka vyrábí teplo a elektřinu. Zatímco teplo se využívá zejména na vyhřívání vyhnívací nádrže, elektřina je využita na provoz ČOV.

Předmětem realizace byla výstavba řady nových železobetonových objektů: jedné aktivační nádrže, dvou dosazovacích nádrží, čtyř čerpacích stanic a dvou rozdělovacích objektů.

Železobetonové konstrukce jsou z betonu C30/37 – CL 0,40 – D_max 16, maximální průsak 35 mm dle ČSN EN 12390 – 8. Stupeň prostředí se lišil v závislosti na typu umístěné konstrukce.

Dělení konstrukcí na menší pracovní celky bylo provedeno dilatačními spárami, systémem řízených trhlin a pracovních spár. Stěny a lávky aktivačních nádrží byly doplněny vloženými kluznými trny (dorny), které zajistí spojité deformace konstrukcí. Řízené trhliny byly vytvořeny pomocí vkládaných křížových plechů mezi výztuž. U stěn byla při povrchu nad výztuží uložena lišta, která po proběhnutí smrštění byla odstraněna. Drážka byla následně opatřena epoxidovým adhezním můstkem a vyplněna rozpínavou maltou. Těsnost pracovních spár mezi dnem a stěnou je zajištěna těsnicím plechem s bitumenovým potahem vodotěsně svařeným, popř. slepeným. Maximální délka úseku mezi pracovními spárami byla 5 m s nepřerušenou výztuží.

Lávky a plošiny v úrovní koruny aktivačních nádrží byly na středních stěnách v příčném směru uloženy kloubově bez povolených posunů. Na obvodových stěnách a vnitřních stěnách v podélném směru byly uloženy na kluzná ložiska (deformační pásy), která umožní posun konstrukce lávek a plošin způsobený tepelnou roztažností a průhyby od bočních tlaků vody a zeminy.

Vnější stěny betonové konstrukce nad úrovní upraveného terénu, koruny nádrží a vnitřní stěny nad úrovní provozní hladiny (všechny s rezervou ‑200 mm) byly požadovány jako pohledové a viditelné hrany betonu byly ve zkoseném provedení 30 × 30 mm. V rámci betonáže byl u zhlaví dosazovacích nádrží uložen kabel k temperaci v zimním období z důvodu pojezdu obslužného mostu.

Vodotěsnost konstrukcí byla zajištěna primárním způsobem, tj. vodonepropustným betonem. Bylo nutné věnovat zvýšenou pozornost provádění betonářských prací a správnému ošetření betonové konstrukce. Proto se realizovala řada průkazných a kontrolních zkoušek betonové směsi ve smyslu ČSN. Místa nechráněná bedněním byla ochráněna rohožemi před vysoušením, a tím bylo zabráněno nežádoucímu smrštění betonu a vytvoření trhlinek.

Vstupy do objektu pro jednotlivé propojovací potrubí byly realizovány přes osazené typové zámečnické výrobky, které byly vloženy do bednění před samotnou betonáží. Jedná se o potrubí (průchodku) větší dimenze, než je propojovací potrubí. Na tuto průchodku se přivaří z obou stran zaslepovací plechy a do středu průchodky se navaří těsnicí plech. Při realizaci prostupu se vyřízne kruhový otvor čelních plechů na dimenzi propojovacího potrubí, prostrčí se nerezové potrubí s přírubou a toto potrubí se přivaří k čelním plechům. Tímto je zajištěna spolehlivá těsnost prostupu.

Každá stavba s sebou nese nějaké překážky, zejména pokud se jedná rekonstrukci, tato stavba nebyla výjimkou. Probíhala za provozu v areálu stávající ČOV, což představovalo vysokou náročnost na koordinaci všech prací a úzkou spolupráci s provozovatelem. Bylo třeba zrealizovat přeložky stávajících sítí a kvůli těsné blízkosti řeky, kdy se základová spára objektů nacházela 4 až 5 m pod hladinou, bylo nezbytné zohlednit vysokou hladinou spodní vody, což bylo řešeno jak čerpáním v etapě první, tak výstavbou pilotové stěny v etapě druhé.

Společnost Metrostav má s rekonstrukcemi, modernizacemi a dalšími úpravami čistíren odpadních vod bohaté zkušenosti. V posledních letech úspěšně realizovala desítky projektů v mnoha různých lokalitách. Pro vedoucího projektu Ing. Tomáše Kříže z divize 6 je to už šestá realizovaná čistírna odpadních vod. Všechny překážky byly překonány a výsledkem je funkční ČOV, která má význam nejen pro lidi, ale zejména pro čistotu našich řek a životního prostředí.