Konverze věžových vodojemů

15. 12. 2021 - Vodohospodářské stavby | | Stáhnout článek v PDF

Konverze na umělecké apartmány s autentickou prezentací železobetonové nosné konstrukce (Vratimov), foto: Robert Kořínek

Příspěvek je věnován konverzím věžových vodojemů, které jsou kvůli svým specifickým vlastnostem obtížně adaptovatelné. Popisuje vhodné architektonické principy a spektrum intervencí, jejichž pomocí je možné zvýšit adaptabilitu stávajících objektů, a představuje ověřené a často používané modely nového využití.

Věžové vodojemy průmyslového typu jsou nedílnou součástí panoramatu české krajiny a městských vedut od druhé poloviny 19. století. Svými převýšenými proporcemi a mnohdy převažující hmotou v horní části se staly spolu s továrními komíny novými land­marky, orientačními body v urbanizované krajině. Vodojemy byly a jsou součástí různých vodovodních systémů – lokálních (areálových), ale i těch rozsáhlých. Funkci v soustavě, potřebné kapacitě, morfologii krajiny a rozvodné sítě, ale také době vzniku odpovídá rozmanitost architektonické formy tohoto stavebního fondu. Řada těchto staveb v průběhu času ztratila svůj vodohospodářský význam a byla odstavena z provozu z rozličných důvodů – kapacitních, nahrazení novým, výše položeným vodojemem, pro zánik spotřebiště či pro špatný technický stav. Nevyužité objekty se tak staly součástí průmyslového dědictví ČR po boku továren, skladišť, těžních věží, ale také různých dopravních a infrastrukturních staveb.

Důvody pro zachování formou konverze

Průmyslové dědictví je v dnešní době v porovnání s minulostí naštěstí stále více vnímáno jako nezpochybnitelná hodnota, která by měla být chráněna. Snahy o pasivní způsob uchování bez nového využití ve formě průmyslových památek bohužel často neobstojí proti tvrdým ekonomickým argumentům či předsudkům společnosti, a tak se v mnoha případech jako nejpřirozenější způsob záchrany jeví konverze – adaptace stavby pro novou funkci.

Konverze průmyslové architektury je charakteristická vědomou prací s industriální identitou místa a charakterem urbanistické struktury areá­lu, staveb, prostorů a konstrukcí. Změna využití je doprovázena stavebními úpravami a zásahy různé míry, s jasným architektonickým názorem a jednoznačnou koncepcí [1]. Industriální identita je využívána jako jedno ze základních východisek formulování architektonického konceptu přestavby [2].

Mezi zužitkováním a konverzí

O konverzi nelze hovořit v případech utilitárních přestaveb, představujících pouhé zužitkování substance stavební obálky objektů, bez respektování a potvrzení jejich industriálního charakteru. Takto bývaly často adaptovány starší vodojemy odstavené z provozu např. na skladiště nebo služební byty. Tyto úpravy probíhaly bez zásahu architekta, především s cílem objekt hospodárně využít. Aktuální způsob jednoduchého zužitkování opuštěných (ale i funkčních) vodojemů představuje instalace telekomunikačních zařízení, využívající jejich výšku. Ačkoliv se jedná o esteticky problematické využití, může pro svou ekonomickou návratnost v řadě případů znamenat jedinou variantu záchrany před demolicí.

Předstupněm konverze je nalezení jednoduchého nového využití, které dokáže přirozeně obsadit interiér, nenárokuje zásahy a architektonické vstupy do původní stavební struktury. Jedná se o pouhou dislokaci. Případné architektonické úpravy mají vratný charakter a jsou nestavebního charakteru. Tento přístup umožňuje maximální zachování autenticity, prezentaci původní stavební matérie, konstrukcí a detailů, ale také minimalizaci nákladů na stavební práce. Je vhodný pro objekty s velkou památkovou a technickou hodnotou, pro nízkorozpočtové konverze či pro jednorázové a přechodné využití objektů (např. vodojem v Pardubicích-Rosicích nebo zauhlovací věž ve Vratislavicích).

V problematice obnovy průmyslového dědictví se někdy používá pojem „muzeální konverze“, tj. zpřístupnění architektury jako exponátu, s případným doplněním tematických exponátů, resp. expozice vázané na původní účel stavby. Tato může a nemusí být doprovázena stavebními zásahy, a pokud nějaké jsou, jsou koncipovány jako reverzibilní – vratné [3]. Expozice se váže na původní účel objektu a prio­ritní je prezentovat původní stavbu a technologii v autentické podobě a lokaci. Dokladem takového přístupu je adaptace vodojemu pro expozici vodárenství doplněnou o funkci rozhledny a nosiče telekomunikační techniky v Třebíči.

Vodojemy, které jsou součástí rozsáhlejších konvertovaných průmyslových areálů, mohou být analogicky ponechány bez využití – jako „industriální stopa” – a mohou tak poskytnout prostor pro žádoucí vysvětlení původního provozu [4].

Prostorová nabídka a adaptabilita

Pro úvahy o novém využití formou konverze je zásadní adaptabilita objektu – schopnost přijmout novou funkci. Z hlediska adaptability lze věžové vodojemy zařadit jednoznačně mezi jednoúčelové (speciální) průmyslové stavby [5]. Jedná se o objekty vytvářející pouze obálku, nebo v krajní poloze samotné technologické zařízení. Jejich architektonické, prostorové i konstrukční řešení je zcela podřízeno funkci.

Prostorová nabídka je z podstaty staveb vodojemů velmi omezená. Zjednodušeně se jedná o utilitární nádrž, která je umístěna do požadované výšky prostřednictvím podpůrné konstrukce. Rozměry nádrže odpovídají požadované kapacitě vodojemu, od několika kubických metrů až vysoko přes tisíc kubíků (např. vodojem v Ostravě-Vítkovicích o objemu 1 200 m3). Její konstrukce může být buď železobetonová monolitická, nebo kovová. Pouze v menšině případů je konstrukce nádrže exponována vnějšímu prostředí, pravidlem bývá její uzavření do kompaktní obálky stavebního charakteru, obvykle zděné, železobetonové či kombinované, výjimečně dřevěné (specifikum pro některé typizované drážní vodojemy). Samotná nádrž s ohledem na dané rozměry může poskytovat prostor pro rozličné aktivity, omezující může být právě stísněný prostor mezi nádrží a fasádou, ale také geometrie, charakter a technický stav konstrukce. Nádrže na bázi kovových konstrukcí bývaly po odstavení často rozřezány do šrotu, a tak se jejich uvolněná stavební obálka stává poměrně dobře využitelným prostorem. Nádrže železobetonové naopak obvykle zůstaly zachovány v autentické podobě.

Podpůrná nosná konstrukce vodojemů má více variant odpovídajících velikosti a výšce umístění nádrže, ale také době výstavby. Základní je věžové řešení, kdy má dřík charakter stavebního objektu s kompaktní obálkou relativně kopírující půdorys nádrže. Konstrukce je nejprve zděná, později je typicky tvořena železobetonovým skeletem s vyzdívkou. Tyto případy nabízí poměrně srozumitelný vnitřní prostor, racionální únosnou konstrukci, bývají vybaveny vertikální komunikací zpřístupňující nádrž a v některých případech jsou už originálně přepatrovány na dobře využitelné úrovně (např. konvertované vodojemy v Mladé Boleslavi nebo v Praze na Letné). Základní věžové řešení má v železobetonu i elegantní subtilnější iterace – úzký převýšený dřík vynášející nádrž na masivních konzolách nebo s pomocí obvodového volného skeletu, příp. filigránská železobetonová skeletová podnož bez vyzdívek (např. Chudeřice, Jizerní Vtelno, Opava-Předměstí). Tyto redukované varianty už vlastně neposkytují téměř žádný využitelný vnitřní prostor.

Věžový vodojem v Opavě-Předměstí s křehkou železobetonovou skeletovou podnoží, foto: Robert Kořínek

Pro potřeby případného nového využití se pak k dispozici nabízí ještě prostor pod vodojemem, a to jak v přeneseném smyslu, tj. volná plocha u paty stavby, tak doslovně u objektů s podzemní částí. Zvláštními případy jsou situace, kdy je vodojem součástí související stavby (např. textilní fabriky) nebo kdy samostatně stojící věž sdružuje více funkcí (např. zauhlovací věž v Liberci-Vratislavicích).

Využitelnost je zpravidla dále omezena horší přístupností vyšších partií, lokálně vysokou mírou prostavěnosti technologickým vybavením, nedostatkem přirozeného osvětlení interiéru a těžko uchopitelnými proporcemi některých prostorů (převýšené, stísněné či naopak příliš velké). Omezení mohou souviset také se stavebně technickým stavem konstrukcí, s urbanistickými vazbami a potenciálem lokality a jsou vždy individuální.

Intervence – prostředek zvýšení adaptability

Jak plyne z výše uvedeného, objekty věžových vodojemů by mohly být označeny za speciální stavby, jejichž využitelnost je značně omezená. Nepříznivý výchozí stav lze zlepšit použitím různých architektonických intervencí, které adaptabilitu mohou posílit. Motivací stavebních zásahů by přitom mělo být dosáhnutí potřebného minima, nikoliv možného maxima [6]. Nízká míra zásahů souvisí s volbou pokud možno kompatibilního nového využití a logickým funkčním a prostorovým řešením. Tendence maximálně zužitkovat prostorovou nabídku vede obvykle k nevratnému poškození a ztrátě autenticity. U konverzí vodojemů přichází v úvahu několik základních skupin intervencí – odebírání, adice, vrstvení a členění.

Jednoduchou stavební intervencí realizovatelnou běžnými stavebními postupy je odebírání, spočívající v úpravě stávajících otvorů či prostupů, v prorážení otvorů nových, demontáži vyzdívek. Perforace jsou užívány z důvodu zpřístupnění jednotlivých prostorů (nejčastěji nádrže), úpravy rozměrů přístupových otvorů a dále z důvodu realizace otvorů v obvodové konstrukci za účelem zajištění přirozeného osvětlení či vizuálního kontaktu s exteriérem nebo mezi jednotlivými prostory. Odebírání může znamenat také demontáž technologického vybavení či jeho částí. Jedná se o poměrně standardní zásah. V souladu s principy zachování autenticity lze doporučit zachování alespoň části vybavení, které není nezbytně nutné odstranit, jako stopu, prostředek vysvětlení původního účelu. Přeneseně lze původní vystrojení připomenout jinými architektonickými prostředky – např. přiznání původních otvorů, průrazů (princip použitý u konverze vodojemu ve Vratimově).

Opakem odebírání jsou adice, realizovatelné uvnitř vodojemů, ale také vně. Vnější adice mohou rozšířit prostorovou nabídku. U menších staveb bývá z důvodu nedostatečných vnitřních rozměrů doplněna konstrukce z vnější strany původní obvodové obálky. Na obvod lze jednoduše situovat různé vyhlídky – ochozy, platformy nebo také komunikační prostory.

Konverze vodojemu s železobetonovou skeletovou podnoží na rozhlednu s externím schodištěm a ochozem (Heřmanova Huť), foto: Robert Kořínek

Ve větším měřítku se pak lze setkat s rozsáhlejšími přístavbami k dříku nebo nástavbami nad nádrží. Zvláštní situaci nabízí vodojemy se subtilní skeletovou podnoží. Tato stavební varianta neobsahuje žádné vnitřní prostory, absentuje tedy možnost přímé adaptace podnože. Vestavba do skeletu je tak přirozenou reakcí na chybějící interiér. Vhodné je nalezení architektonické formy jednoznačně odlišné od původní konstrukce, ideálně do jisté míry transparentní nebo průhlednost simulující pro zachování autentického prostorového vjemu.

Mezi nejčastější adice v interiéru patří vložení nových vertikálních komunikací (schodiště, výtah), které nahrazují nebo doplňují stávající nevyhovující schodiště či žebříky. Tento zásah bývá obvykle nezbytný i v případech nízkozásahového využití pro účely prohlídkového objektu nebo rozhledny. Nové schodiště přitom může přijmout novou, zcela soudobou architektonickou formu.

Konverze na rozhlednu; původní a nové, kontrastní schodiště; vložený element vytváří harmonický celek s původní masivní železobetonovou konstrukcí věže (Sint Jansklooster, Nizozemsko), foto: archiv ateliéru Zecc Architecten

U náročnějších konverzí středně velkých vodojemů je možné strukturovat vnitřní prostor vloženými interiérovými elementy. Jedná se o exaktně čitelnou výtvarnou metodu vložených prvků, vyvolávající prostorový i výtvarný dialog původních a nových konstrukcí. Vložený element definuje nové prostorové členění interiéru a ideálně může obsahovat veškeré vybavení, které je pro nové využití nutno stavebně připravit (svislé a vodorovné dělicí konstrukce, komunikace, hygienické zázemí, úložné a jiné speciální prostory), takže zbývající prostor může být ponechán v maximálně autentické podobě.

Efektním architektonickým principem je vrstvení. Vrstvení v doslovné rovině představuje přidávání paralelních konstrukčních vrstev ke stávající obálce – z vnitřní i vnější strany. Tento postup umožňuje vytvoření chybějícího vnitřního prostoru (např. opláštění skeletové podnože), příp. zajištění kvality vnitřního prostředí pomocí nového pláště.

Náročná konverze na ústředí vodohospodářské společnosti (Kladno), foto: Martin Vonka

Princip vrstvené prezentace počítá s jednoznačným rozlišením jednotlivých etap stavebního vývoje objektu. Jednotlivé vrstvy odráží proměny doby, způsobu užívání stavby, atmosféry a dějů, které se v ní odehrávají. Vrstva nových vložených prvků a konstrukcí by měla být výtvarně jednotná, zřetelná, jednoznačně čitelná, ale přesto citlivá k vrstvám předchozích etap. Nové konstrukce mají od stávajících výtvarný a prostorový odstup, ale celek je srozumitelný a harmonický. S principem vrstevnatosti pracuje mimo jiné i Benátská charta [7].

Přestavba vodojemu na rodinné bydlení (Postupim, Německo), foto: Robert Kořínek

Signifikantní konverze vodojemů pro nové využití s požadavky na specifický formát vnitřních prostorů (nejčastěji bydlení a ubytování) vyžaduje zásadní změnu vnitřní prostorové struktury. Vertikální charakter prostorů ve vodojemech předurčuje jako nejčastější zásah přestropení – rozčlenění na více úrovní. Patra jsou vkládána obvykle po výšce podnože, u větších staveb lze předělit i prostor rezervoáru. Extrémním případem je pak kompletní odstranění vnitřních konstrukcí a jejich nahrazení novostavbou. Takový postup se týká především rozsáhlých vodojemů věžového uspořádání konvertovaných na bytové domy nebo hotely.

Příklady konverzí

Studium realizovaných konverzí věžových vodojemů v ČR i zahraničí pojmenovalo ověřené a často používané modely nového využití.

Menší opuštěné vodojemy situované nejčastěji ve volné neurbanizované krajině nabízí smysluplné využití jako prohlídkový objekt, zpřístupněná technická památka, příp. jednoduchá rozhledna či vyhlídkové místo. Takové využití se obvykle obejde bez intervencí stavebního charakteru. Stavební zásahy se redukují na udržovací a stabilizační práce, v případě potřeby se nově zřizují vertikální komunikace. Ostatní úpravy souvisí spíše s uměleckým záměrem. Na jedné straně je cílem rehabilitace původního stavu, na druhé straně výtvarný posun včetně využití estetiky rozpadající se stavební substance opuštěného objektu. Zásadní je u těchto vodojemů jejich zařazení do nově kultivovaného veřejného prostranství, což umožňuje následné zpřístupnění objektu. Jednoduchá úprava tak může změnit celou širší lokalitu (mnohdy periferního charakteru) na atraktivní místo.

Nízkozásahový přístup doplněný další aktivní funkcí již představuje skutečnou konverzi. Obvykle se nabízí využití jako rozhledna s přidanou hodnotou v podobě galerie, kavárny apod. Takové využití předpokládá kontext zajišťující jistotu „jádra každodenních návštěvníků“ [8]. Navržené stavební úpravy respektují stávající prostorové uspořádání interiéru a jsou ideálně reverzibilní. V podstatě se jedná o udržovací práce na plášti a výplních otvorů a o vložení několika interiérových elementů. (obr. 4)

Středně velké věžové vodojemy prokázaly v celé řadě případů schopnost adaptace pro rozmanitá funk­ční využití v alternativních podobách – loftové kanceláře, kulturní prostory, gastronomické provozy nebo různé kombinace těchto funkcí. Podmínkou architektonicky úspěšného výsledku je přijetí prostorové formy stávajících objektů a přizpůsobení navrženého prostorového a výtvarného řešení s ohledem na čitelnost originální stavební a prostorové substance. Ukázkou architektonicky zdařilé konverze je přestavba drážního vodojemu v německém Heidelbergu na kulturní centrum a loftové kanceláře.

Výtvarný dialog původní hrubé betonové stavební konstrukce s precizními vloženými prvky (Heidelberg, Německo), foto: Robert Kořínek

Překvapivě úspěšně byla přestavěna celá řada vodojemů pro účely individuálního bydlení na nestandardní apartmány organizované ve více úrovních nad sebou. Investor, resp. uživatel nutně musí akceptovat způsob „života na schodech”, architekt se musí vypořádat s rozsáhlými prostory obsazenými vertikální komunikací – schodištěm, příp. výtahem. Vodojemy jsou nejčastěji rozděleny po výšce na jednotlivé úrovně, které zůstávají volným prostorem. Potřebné schodiště, nezbytné hygienické a technické zázemí je pak realizováno principem vložených prvků. V tomto smyslu jsou velmi inspirativní země Beneluxu s množstvím realizovaných konverzí. Povedenými tuzemskými konverzemi pro individuální bydlení či ubytování jsou např. vodojemy ve Vratimově (obr. 2) či pražské Libni. Je-li k dispozici dostatečný prostor, nabízí se využití i pro tak prostorově intenzivní typologie, jako je bytový dům či hotel. Obvykle to znamená vložení kompletní novostavby vnitřní prostorové struktury do uvolněné obálky, kolem dříku nebo do prostoru skeletové podnože. Z tuzemských konverzí vodojemů takového formátu lze zmínit bytový dům v Karviné-Hranicích nebo penzion v Bohumíně.

Konverze na bytový dům s osmi byty (Karviná), foto: Robert Kořínek

Známá je přestavba mamutího vodojemu Sternschanze v Hamburku na čtyřhvězdičkový hotel.

Vyprázdněná obálka nadzemní části byla vyplněna racionální novostavbou hotelu ze železobetonu a oceli (Hamburg-Sternschanze, Německo), foto: Jan Pustějovský

Závěr

Možnosti nového využití věžových vodojemů jsou značně omezeny malou adaptabilitou. Úloha návrhu konverze vyžaduje vždy individuální a kreativní přístup architekta založený na správném pochopení vlastností objektu, kontextu a rovněž kritické zhodnocení vhodnosti nového využití. Konverze je podmíněna realizací menší či větší míry architektonických intervencí v závislosti na zamýšleném využití. Nové prostorové řešení by se mělo přizpůsobit nestandardní prostorové formě stávající stavební substance. Architektonická forma úprav může být různá – od pietní restaurátorské a nízkozásahové úpravy až po razantní intervence zcela současných a často kontrastních forem. Zásadní je vědomá práce prováděná s jasným architektonickým názorem a jednoznačnou koncepcí.

 

Článek vznikl v rámci projektu Věžové vodojemy – identifikace, dokumentace, prezentace, nové využití v programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI II Ministerstva kultury České republiky (DG18P02OVV010).

 

Zdroje

[1] ZEMÁNKOVÁ, H. Tvořit ve vytvořeném: Nové funkční využívání uvolněných objektů. 1. vydání. Brno: VUT v Brně, Akademické nakladatelství CERM, 2003. s. 157. ISBN 80 – 214‑2365‑X.

[2] PUSTĚJOVSKÝ, J. Konverze pivovarských výrobních objektů. Praha, 2015. Disertační práce. Fakulta stavební ČVUT v Praze.

[3] ŠEVCŮ, O. Architektura: Lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla. Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 978 – 80 – 247‑3120‑9.

[4] Charta industriálního dědictví. VCPD – Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze [online]. Dostupné z: vcpd.cvut.cz

[5] ŠTĚDRÝ, F. Nauka o stavbách V.: Transformace průmyslu ve městech. 2. vydání. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2001. s. 116. ISBN 80 – 01 – 02427‑X.

[6] GANOBJAK, M. Jak dál s konverzí průmyslového dědictví? Earch.cz [online]. 7. 2. 2014. Dostupné z: earch.cz

[7] Benátská charta. ICOMOS – International council on monuments and sites [online]. Dostupné z: icomos.cz/images/dokumenty/benatska-charta.pdf

[8] MARKOVÁ, B., SLACH, O., HEČKOVÁ, M. Továrny na sny: Základní desatero úspěchu při zavádění horizontálních projektů a kreativních inkubátorů a příklady dobré praxe rekonverze industriálního dědictví. Plzeň, 2015 a Schweizerische Eidgenossenschaft, 2013. ISBN 978 – 80 – 905671 – 3‑9.

 

Autor

Adaptive Re-use of Elevated Water Tanks

The article focuses on the adaptive re-use of elevated water tanks, which are difficult to adapt due to their specific characteristics. The article describes suitable architectural principles and a range of interventions that can be used to increase the adaptability of existing buildings and presents established and very common types of new uses.

4/2021 Vodohospodářské stavby | 15. 12. 2021 | Historie

Nové poznatky o počátcích využití železobetonu při stavbě věžových vodojemů na našem území

Článek přináší nové poznatky o prvních realizacích věžových vodojemů ze železobetonu na počátku 20. století na našem území. Představuje nově objevené či identifikované objekty a rozšiřuje znalosti o užití železobetonu jak pro některé konstrukční části věžových vodojemů, tak ze...