Použití matric s reliéfem při opravě opěrných zdí Sadového potoka v Českém Těšíně

Sadový potok je v dané lokalitě (ř. km 0,960 – 1,140) obklopen na pravém břehu rodinnými domy se zahradami a na levém břehu úzkou asfaltovou komunikací. O to víc byly práce na opravě opěrných zdí náročnější už od samotného počátku, tj. už při zakládání stavby. Stavební jámu bylo třeba nejprve zajistit záporovým pažením pomocí vrtů a ocelových zápor délky 5 m a rozpěr s převázkami. Pažení mezi záporami bylo provedeno z dřevěných fošen. Teprve pak mohlo dojít k odstranění původních kamenných opěrných zdí, jejichž stáří bylo odhadováno na více než 60 let a pohromadě držely už snad jen „silou vůle“. 

Nová konstrukce opěrných zdí byla navržena ze železobetonu. Abychom co nejvíce přiblížili vzhled nových dříků původním, byly do bednění vkládány matrice s reliéfem kamenného obkladu. Přes každý dřík je veden drén pro odvod vody za rubem stěny. Koruna stěn byla opatřena železobetonovou římsou, na kterou bylo osazeno ocelové zábradlí. Součástí těchto prací byla i oprava schodišť vedoucích do koryta toku a oprava spádového stupně vysokého 1 030 mm včetně kamenného obkladu přelivu. V rámci dokončovacích prací byla provedena i oprava asfaltové komunikace na levém břehu.

Stavba byla pro naši firmu velkou výzvou, protože byla realizována v intravilánu obce, kde jsme se museli vypořádat s velmi stísněnými podmínkami v kombinaci s náročnými technologiemi provádění.

Největší překážkou v provádění stavby bylo minimum prostoru pro samotnou výstavbu a deponování jakéhokoliv materiálu. Ten musel být na stavbu dovážen průběžně a v minimálním množství a musel být ihned zabudováván, resp. v případě zpětných zásypů odvážen na vzdálenou deponii a následně dovážen zpět. Jediná komunikace lemující celou stavbu je navíc velice úzká a bylo obtížné logisticky zajistit obslužnost stavby pro přesun velkého množství materiálu a současně umožnit samotné provádění stavby strojní mechanizací od zřízení pažení, bourání původních kamenných opěrných zdí, provádění zemních prací a výstavbu nových železobetonových stěn. Bylo zde nutné nasadit speciální strojní mechanizaci s minimálními půdorysnými rozměry, ale zároveň velkým manipulačním dosahem, abychom mohli provést výkop pro základy konstrukce na vzdálenějším břehu toku a zároveň abychom mohli manipulovat s těžkými břemeny během betonářských prací. Oprava toku světlé šířky pouhé 4 m sice na první pohled vypadala velmi jednoduše, ale jak se později ukázalo, byla to největší překážka v provádění stavby.

Opravu obou břehů totiž bylo nutné provést ve dvou technologických krocích. Nejdříve bylo potřeba převést vodu pomocí zatrubnění u jednoho břehu, v minimálním prostoru realizovat všechny stavební kroky spojené s opravou konstrukcí na protějším břehu, následně převést vodu zatrubněním k nově zhotoveným konstrukcím opěrných stěn a stejným postupem provést opravu břehu druhého. Aby nebylo stísněných podmínek při provádění málo, původní kamenné opěrné zdi na pravém břehu se ve dvou místech nebezpečně blížily ke stávajícím nemovitostem a při bourání těchto zdí v havarijním stavu se muselo postupovat s maximální obezřetností, aby nedošlo ke zřícení objektů.

Veškeré popsané stísněné podmínky stavby byly projektantem promítnuty v navržených technologiích provádění a musely být přesně dodrženy předem stanovené pracovní postupy.

Jelikož jsou opěrné stěny na pravém břehu toku po celé délce lemovány zahradami a nemovitostmi, bylo nezbytné vymyslet způsob, jak provést záporové pažení na protilehlém břehu od komunikace a zároveň zachovat průtočný profil vodního toku Sadový. Navrhli jsme použití přesouvané manipulační plošiny tvořené ocelovými přejezdovými rourami, které umožňovaly provedení mikrozáporové stěny na pravém břehu toku pomocí vrtné soupravy a které současně neomezovaly průtok vody korytem. V případech mimořádných zvýšených průtoků byla plošina ihned rozebrána a jednotlivé roury vytaženy na břeh. Z důvodu malé světlé šíře toku a velkého zatížení stavební jámy přilehlou staveništní komunikací bylo navrženo pažení stavební jámy pomocí rozepřené mikrozáporové konstrukce. Skládala se z ocelových profilů zápor HEB 120, převázek 2× I160 a rozpěr 2× U160. Tento statický návrh sice umožnil použití zápor z HEB profilů menší dimenze, ale prostorově významně omezil přístup k prováděným konstrukcím opěrných stěn, protože rozpěry byly navrženy v osové vzdálenosti cca 3 m a značně komplikovaly samotné provádění nových betonových konstrukcí opěrných stěn. Podle umístění pažení byly navrženy dva typy výplně pažení, v těsné blízkosti přilehlých nemovitostí pomocí stříkaného betonu a v ostatních místech pomocí dřevěných fošen.

Nosná konstrukce železobe­to­no­vých opěrných stěn je provedena z vodostavebního betonu C30/37 — XC4, XF3, XA2 — D_max 22 – Cl 0,2 — S4 vyztuženého betonářskou ocelí 10505 ® a je tvořena základovou deskou, dříkem a římsou. Opravovaná opěrná stěna má celkovou délku 180 m a je rozdělena na jednotlivé dilatační celky průměrné délky 4 m. Dilatační spáry jsou opatřeny nerezovými smykovými kluznými trny umožňujícími vzájemný pohyb jednotlivých bloků pouze v horizontálním směru. Výplň dilatačních spár je tvořena vložkou z extrudovaného polystyrenu, která je na vnějším líci opatřena těsnicím provazcem a je vyplněna trvale pružným tmelem. Římsa opěrné stěny lemující přilehlou komunikaci je opatřena ocelovým silničním zábradlím, které je uzemněno prostřednictvím soustavy zemnicích pásků, osazených v betonových konstrukcích. Pro umožnění vstupu do koryta toku bylo provedeno několik betonových schodišť obložených kamenným pískovcovým obkladem. Rubová strana všech opěrných stěn je opatřena drenážním systémem vyústěným skrz každý dilatační blok do toku.

Vzhledem k minimálnímu prostoru mezi opěrnými stěnami a okolními prvky (oploceními a nemovitostmi na jednom břehu a komunikací na břehu druhém) byla navržena betonáž nových opěrných stěn do ztraceného bednění tvořeného pažicí konstrukcí stavební jámy. To si však vyžádalo nutnost použít jednostranné bednění dříků stěn pomocí opěrných koz, které je však mnohem náročnější na prostor, nosnost manipulační techniky a dodržení technologické kázně vzhledem k většímu působícímu zatížení na bednění během betonáže.

Vzhledem k umístění opravované části toku v intravilánu obce měli investor a projektant snahu zachovat původní vzhled kamenného opevnění břehů, a navrhli proto pohledové plochy nové betonové konstrukce dříků opěrných stěn s reliéfem imitujícím kamenný obklad. Tohoto bylo dosaženo pomocí speciálních pryžových matric výrobce Reckli, se kterým jsme již v minulosti spolupracovali na podobné zakázce v obci Pitárné na Osoblažsku, a tak jsme zde mohli uplatnit získané zkušenosti. Pryžová matrice se před betonáží vkládá do bednění a po odbednění konstrukce zanechává na povrchu požadovaný otisk dle přání a představ projektanta či investora. Z obyčejné hladké betonové plochy tak vytvoří velice zajímavý estetický prvek, který se pohledově blíží ručně zhotovené kamenné konstrukci. V dnešní době nedostatku této úzké profesní specializace, jakou „kameničina“ bezesporu je, je to vhodná alternativa, jak dosáhnout požadovaného výsledku s menším úsilím a s dlouhodobou životností konstrukce.

Práce byly velice náročné na technologickou kázeň, zejména pak na dodržovaní pracovních postupů spojených s použitím matric. I přes řadu problémů a komplikací se oprava opěrných zdí nakonec povedla hlavně díky vynaloženému úsilí a odhodlání zúčastněných. Všem navíc přinesla cenné zkušenosti s prováděním takto komplikovaných konstrukcí, které bude možné v budoucnu jistě využít na dalších podobných stavbách. Velkou měrou k úspěšnému dokončení stavby také přispěla perfektní spolupráce investora, projektanta a zhotovitele.