Dalibor Hlaváček, Martin Čeněk
Spíše než konstatování lze v názvu tušit otazník. K odpovědím na dvě základní otázky: Co je udržitelná architektura? a Jakým způsobem udržitelnost vyučovat na školách architektury? se autoři působící na Fakultě architektury ČVUT v Praze přibližují z několika směrů. Jak uvádí recenzent Petr Kratochvíl:
„Autoři vycházejí z oprávněného přesvědčení, že udržitelnou architekturu nelze definovat několika – pouze kvantitativními – parametry, ale spočívá v realizaci díla, jež v sobě již od konceptuálních počátků spojuje celostním a zároveň tvůrčím způsobem respekt k environmentálním, sociálním i ekonomickým požadavkům a nerezignuje přitom ani na stránku estetickou.“ Na rozdíl od pátrání po obecné definici udržitelnosti je druhá otázka pátrající po ideálním způsobu, jak udržitelnost učit, osobní a týká se působení autorů coby pedagogů. K hledání správného modelu výuky je inspirovala mimo jiné zkušenost ze soutěže Solar Decathlon, ve které s týmem ČVUT soutěžili se solárním domem AIR House. Autoři neopomíjejí ani to, jak udržitelnost rezonuje mezi českými a zahraničními architekty, pedagogy a teoretiky. Jejich odpovědi na otázky, co pro ně udržitelnost znamená, jak se projevuje v jejich práci a jaký význam by měla mít ve výuce profese, ukazují téma knihy v jeho skutečné komplexnosti. V závěru navíc ilustrují svoji metodu pěti projekty, které vznikly pod jejich vedením.
