DRN

Beton má na DRNu funkci nejen nosnou, ale i pohledovou (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)

S výstavbou víceúčelového domu DRN na Národní třídě v Praze probíhala současně i důkladná a citlivá rekonstrukce sousední budovy barokního Schönkirchovského paláce. Obě stavby jsou vzájemně propojené, novostavba na původní objekt navazuje, prorůstá jej a stávají se harmonickým celkem. Konstrukčně se jedná o železobetonový monolitický kombinovaný systém, přičemž beton má na DRNu funkci nejen nosnou, ale i pohledovou. Prostřednictvím aplikace různých druhů bednicího materiálu byly vytvářeny rozličné povrchové struktury doplňované navíc na některých místech vkládáním původních materiálů natěžených během rekonstrukce. Nadstandardní provedení monolitických konstrukcí je podtrženo uložením trubních rozvodů do stropních desek, sloužících pro chlazení a vytápění objektu. Vedle obchodních a kancelářských prostor v osmi nadzemních podlažích je ve čtyřech podlažích suterénu téměř 100 parkovacích míst.

DRN – dostavba posledního volného nároží na Národní třídě, jedné z nejrušnějších pražských tříd v památkové zóně – propojuje vlastní hmotu s původním barokním Schönkirchovským palácem a okolní různorodou zástavbou. Návrh něčeho nového v zažité struktuře je vždy složitým úkolem, v případě DRNu to ovšem byl téměř nekonečný zdroj inspirace.

DRN, známý též pod názvem palác Národní, je projekt víceúčelového domu v srdci Prahy. Ze záměru předchozího vlastníka parcely postavit zde 5hvězdičkový hotel se současný majitel rozhodl ustoupit a místo něj vybudoval palác přístupný veřejnosti i byznysu v centru hlavního města. Nová budova DRNu se se svými zelenými terasami a kovovým závojem ze zapečených nerezových pásků vlní z Národní třídy za roh do Mikulandské ulice, kde navazuje na budovu barokního Schönkirchovského paláce, která též prošla důkladnou a citlivou rekonstrukcí.

Situace (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)

DRN představuje celou řadu materiálových a konstrukčních řešení. Základním kamenem novostavby je konstrukční beton, který se pohledově uplatňuje v interiéru. Materiály a prvky nalezené v barokním paláci, které již z mnoha důvodů nemohly plnit svou primární funkci, byly vkládány do bednění a po odbednění vnáší do nové konstrukce hravost baroka. Ve vstupním lobby jsou do stěn otisknuty stromy vyrůstající ze země, jejíž vrstvy jsou prezentovány formou černých, hnědých a šedých betonů. V posledním podlaží v úrovni střech okolní zástavby jsou stěny i stropy probarveny do nebeských bledě modrých a bílých tónů.

Propojení novostavby s historickým objektem a s okolní zástavbou spočívá také v řadě složitých statických opatření. V parteru na Národní třídě budova plynule navazuje na podloubí sousedního paláce a celá nadzemní část objektu nad tímto prostorem levituje a ustupuje. To má za následek vznik masivních pohledových průvlaků ve 2. NP, které jsou zjemněny provedením spodního líce ve tvaru velrybího břicha.

Architektonické řešení

Místo stavby a genius loci, přítomnost Schönkirchovského paláce, jeho dvorních křídel a konírny, již vydané stavební povolení na projekt hotelu, dle kterého se začalo stavět – to vše hrálo roli v architektonickém návrhu projektu DRNu, který byl založen především na citlivém přístupu k původním objektům. Důraz byl kladen na používání klasických řemeslných postupů a materiálů kompatibilních s historickými materiály. Propojení barokního paláce a moderního domu diktovalo estetiku celého komplexu. Prvořadým záměrem bylo co nejkvalitněji zrekonstruovat barokní stavbu a využít všechny nalezené hodnoty k prezentaci v dokončeném díle. Všechny původní materiály (cihly, opukové kameny, dřevěné trámy, valouny ze staré dlažby nebo třeba prejzy a tašky) byly pečlivě uloženy a v novostavbě následně zapracovány do jednoho harmonického celku. Bylo obnoveno původní tvarosloví střechy paláce, které bylo v průběhu času několikrát narušeno necitlivými úpravami. Autoři projektu také pracovali s informací o plánované rekonstrukci sousední budovy a u jižní stěny připravili prostor pro možné propojení nádvoří obou objektů.

group-8 Created with Sketch.

Hlavní myšlenky návrhu: vytvořit na Národní třídě dům, který přispěje svoji zelení na fasádě i na střeše k osvěžení této oblasti hustého kamenného města…

Řez DRNem kolmo na Mikulandskou třídu (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)
Řez DRNem kolmo na Národní třídu (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)

Novostavba na volné nárožní proluce spojuje různé světy – vysoké jednoduché tvary paláce Dunaj z 30. let 20. století a nižší romantické barokní paláce v ulici Mikulandská. Hlavní fasáda sleduje uliční čáru, která díky existenci Schirdingovského paláce (Kaňkova domu) ubíhá a zužuje ulici na původní historickou šířku. K propojení těchto světů pomáhá síť ze zapečených nerezových pásků, která vizuálně navazuje na římsy a nároží sousedních objektů.

Půdorys 1. PP (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)

Propojení původního barokního objektu s moderní architekturou je možné nejintenzivněji vnímat na nádvoří, které je spolu s nově vzniklou pasáží příjemným a klidným veřejným prostorem na jedné z nejrušnějších městských tříd v Praze. Z nádvoří tak lze nejlépe pozorovat celkový rozsah i složitost projektu. Osm nadzemních podlaží nového paláce se propojuje s pěti nadzemními podlažími paláce starého a díky tomuto propojení vzniká zajímavé členění vnitřních prostor k pronájmu o celkové výměře cca 11 000 m2. V přízemí a v prvním patře jsou to jednotky pro obchodní využití, v ostatních podlažích pro kanceláře. Budova má také čtyři suterénní podlaží, ve kterých je téměř 100 parkovacích míst, prostory pro sklady a technologické místnosti.

Půdorys 1. NP (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)
Půdorys 3. NP (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)

Od 3. NP je výraz domu ovládán průběžně lemujícími balkony, na jejichž okraji je navržen pás bohaté, řízeně a pečlivě pěstované zeleně, která by měla přispět k osvěžení uličního prostoru, ale také výhledů z oken. Balkony slouží nejen jako bonusový prostor, pomáhající utvářet atmosféru interiérů, ale také jako velmi důležitý praktický prvek pro dobrou a pohodlnou údržbu domu, která se v konečném výsledku podepíše na celkovém působení objektu.

Půdorys 5. NP (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)
Půdorys 6. NP (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec) 

Po výstupu na střechu novostavby se vejde do zahrady s platany, udržovaným trávníkem a terasou s lavičkami. Ani zde se v detailech nezapomíná na přiléhající barokní palác a plochy zeleně jsou obsypány drcenou pálenou krytinou. Potenciál místa je zde využit opravdu na maximum a nájemníkům budovy se tak otevírá prostor k odpočinku s výhledem na všechny pražské věže.

Proluka na rohu ulic Národní a Mikulandská (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)

Konstrukční řešení

Zajištění stávajících objektů

Požadavek památkářů na zachování dvorních křídel původních objektů a současný logický požadavek investora na vybudování podzemních garáží pod těmito objekty znásobily složitost provádění spodní stavby. Statik se tedy musel společně s návrhem konstrukce novostavby vypořádat také s návrhem zajištění podchycení památkově chráněných dvorních křídel objektu starého paláce pro umožnění těžby stavební jámy a následné realizace spodní stavby.

Před zahájením těžby stavební jámy byly původní objekty starého paláce sepnuty ocelovými táhly tak, aby byla zajištěna jejich stabilita do doby, než budou rekonstruovány a začleněny do monolitického skeletu novostavby. Aby bylo možné vyhloubit stavební jámu, byly objekt starého paláce (východní křídlo v ulici Mikulandská) a sousední domy podchyceny tryskovou injektáží a dvorní objekty byly podepřeny mikropilotovými věžemi (bárkami).

Tři křídla objektu tak v průběhu hloubení jámy a realizace spodní stavby levitovala na husté konstrukci ocelových tenkostěnných trubek. Provádění železobetonových monolitických konstrukcí spodní stavby bylo ztíženo umístěním těchto dočasných podpůrných konstrukcí – některé sloupy se nacházely uvnitř bárek, místy zavětrování bárek protínalo stěny, někdy zase sloupy nebo části stěn byly v kolizi se zavětrováním bárek. V těchto případech bylo nutné v bárkách po částech předělat zavětrování a teprve poté bylo možné bednit.

Bárky pod severním křídlem Schönkirchovského paláce (foto: archiv společnosti Hinton) 
Bárky pod severním křídlem Schönkirchovského paláce (foto: archiv společnosti Hinton) 

Po dokončení stropu nad 1. PP byly objekty vynesené na bárkách dozděny zpět na přechodovou stropní desku a následně bylo možné „les zavětrovaných mikropilot“ postupně od 1. PP do základové desky 4. PP odřezávat. Části pilot, které „propichovaly“ stropní konstrukce, zůstaly ve stropě nad 1. PP ponechány jako vzpomínka pro budoucí generace na tento technologicky náročný a také velmi nákladný proces.

Bednění a armování masivních průvlaků a stropu 1. patra (foto: archiv společnosti Hinton)
Masivní průvlak stropu 1. patra (foto: Petr Jehlík)
Konstrukční řešení novostavby

Nosná konstrukce novostavby je navržena jako železobetonový monolitický kombinovaný systém složený ze stěn, sloupů a obousměrně pnutých stropních desek s hlavicemi, místy doplněný o průvlaky a ocelová táhla. Některé sloupy horní stavby jsou ocelové, vylité betonem. Spodní stavba je navržena jako bílá vana s přídavnou bentonitovou hydroizolací. Základ tvoří masivní železobetonová deska. Spodní stavba (stejně jako horní) není dilatována.

Použity byly konstrukční betony C25/30 až C50/60, betony vodostavební, betony pro pohledové konstrukce a samozhutnitelné betony. Celkově bylo na stavbu dodáno cca 9 000 m3 betonů včetně betonů barevných. Architekt požadoval cca deset až dvanáct různých barevných odstínů a typů těchto betonů. Vmícháním barevného pigmentu do betonové směsi docházelo k různým konzistenčním změnám a bylo tedy nutné konzultovat a vzorkovat tato řešení s odborným dodavatelem.

Základy

Základová spára je ve dvou úrovních s rozdílem výšky cca 1 m. Na dně stavební jámy byl proveden podkladní beton ve dvou vrstvách tloušťky minimálně 2× 120 mm. Je to z důvodu provádění vrtů pro tepelná čerpadla a vedení rozvodů primárních tras tepelných čerpadel v koridorech podkladního betonu od vrtů do míst sdružených prostupů základovou deskou.

Stavba je založena na železobetonové základové desce tloušťky 700 až 1 000 mm z vodonepropustného betonu. Před realizací základové desky byla na podkladním betonu provedena bentonitová hydroizolace. Všechny průchody mikropilot deskami byly dodatečně vyspraveny a průchody základovou deskou také utěsněny.

Svislé nosné konstrukce

Obvodové stěny spodní stavby, kopírující tvar proluky, jsou půdorys­ně poměrně členité a mají tloušťku 400 až 300 mm. Vnitřní stěny horní i dolní stavby jsou vesměs navrženy v tloušťkách 200 a 250 mm, místy 300, 350 a 150 mm.

Sloupy spodní stavby jsou vesměs kruhové Ø 450 až 600 mm nebo oválné 350 × 600 až 450 × 1 200 mm. V prostoru ramp mají některé sloupy zvláštní zaoblený tvar, bylo tedy nutné použít speciální bednění – jedná se o ovál, navíc s jednou boční stranou zaoblenou. Sloupy horní stavby jsou až na ojedinělé výjimky kruhové Ø 550, 500 a 450 mm, místy šikmé z důvodu ustupujících podlaží.

Vodorovné nosné konstrukce

Stropní desky spodní stavby nad 4. až 2. PP jsou tloušťky 220 mm s hlavicemi tloušťky 280, 300 a 320 mm. Deska běžných ramp je tloušťky 240 mm, deska vjezdové vytápěné rampy 280 mm. Stropní desky horní stavby jsou z valné většiny navrženy v tloušťce 210 mm s hlavicemi tloušťky 290 mm nad horním lícem desky (tj. 80 mm nad desku). V ojedinělých případech jsou hlavice silnější, tloušťky 300 a 320 mm.

Deska nad 1. PP je navržena jako masivní přechodová konstrukce, protože nese nejen stávající památkově chráněné zděné objekty, ale umožňuje také změnu modulace nosného systému mezi suterénními a nadzemními patry. Tomu odpovídá i poměrně vysoká pevnostní třída betonu (C50/60). Tloušťka přechodové desky se pohybuje od 450, 550, 650 až do 850 mm. Pod nádvořím je deska tloušťky 290 mm s hlavicemi tloušťky 410 mm doplněna o studny, které slouží jako světlíky, a dále o velký květník pro strom. Studny z valounků zde byly nalezeny během archeologického průzkumu, ale bohužel probíhaly skrz dnešní garáže a nebylo možné je zachovat na původním místě. Deska 1. PP má z estetických důvodů zachován rovný spodní líc a různá zesílení a hlavice vystupují nad horní líc. Z tohoto důvodu vznikají v některých místech velmi masivní skladby podlah (až 400 mm), které bylo ze statických důvodů nutné vylehčit vrstvou porimentu (litá cementová pěna s přidaným drceným polystyrenem).

Náročné bylo také usazení stávajících budov, do té doby na bárkách, na přechodovou stropní desku s rozdílnými výškami jejího horního líce. Mezery mezi patami původních masivních pilířů starého paláce a stropní deskou bylo nutné dozdít a proplétat se tak ve stísněném prostoru skrz konstrukci bárek.

Vnější obrysy desek horních podlaží se mění dle tvaru postupně ustupujících podlaží a navazují tak na sousední budovy. To má za následek, že některé obvodové sloupy jsou šikmé. Poslední podlaží ustupuje výrazně a tím i deska nad 7. NP má charakter přechodové konstrukce. V horní stavbě jsou některé desky vykonzolovány na značné rozpětí. Tato místa jsou vynesena pomocí kombinace průvlaků a ocelových táhel. Prostorovou tuhost horní stavby zajišťují stěny kolem komunikačních jader a podél hranice se sousedními objekty, které jsou vetknuté do tuhé krabice spodní stavby.

Ztužující jádro včetně ponechaného původního graffiti (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)

Deska nad 2. NP zahrnuje několik masivních průvlaků, které byly vyztuženy válcovanými profily HEM550 až HEM700 z důvodu přenosu tahového zatížení z konzoly nad 1. NP. Tyto průvlaky současně nesou sloupy skeletu nadzemních pater. Jedná se o sloupy, které nemohly z různých důvodů probíhat do přízemí (např. skrz trakty zděných staveb nebo na chodník podél ulice Národní apod.). Jejich spodní líc je zaoblený a velký objem betonu vzniklý tímto tvarováním byl vylehčen plastovými trubkami osazenými do bednění, které bylo nutné řádně vyvázat a zajistit proti vyplavání při betonáži. Další takovéto průvlaky, ale o něco subtilnější, se nacházejí i v 3. a 6. NP, kde bylo nutné přenést zatížení nestandardním způsobem.

Železobetonový krov nad 3. NP a výstavba horních ustupujících podlaží (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)
Armování a ukládání barevných betonů do stropní desky (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)
Schodiště

Hlavní schodiště v novostavbě je provedeno jako přímočaré a je uloženo pouze v monolitických podestách, nikoliv mezipodestách, a jeho rozpon tedy činí téměř 9 m. Toto řešení má za následek vznik masivní konstrukce, která je hustě vyztužena a doplněna plastovými vylehčovacími trubkami Ø 125 mm. Pro zjemnění této masy je spodní podhled schodiště řešen jako vlna bedněná z úzkých kartáčovaných latí. Na schodiště je použit 4% černý beton, ve finále broušený na stupních a mezipodestách. Z toho důvodu muselo být schodiště „nadbetonováno“ o 4 mm, které se následně zbrousily, aby mohla vyniknout struktura kameniva v kontrastu s černou hmotou cementového tmelu. Toto přímočaré schodiště přechází v posledních dvou podlažích ve schodiště točité o Ø 4,2 m, které je provedeno jako monolitické z černého betonu. Šroubovice spodního podhledu schodiště byla vytvarována z úzkých kartáčovaných latí, které opět konstrukci pohledově příjemně zlehčují a zjemňují.

V novostavbě se nachází také prefabrikovaná schodiště, která jsou z prefabrikovaných ramen uložených v monolitických podestách a mezipodestách. I u prefa výroby byla na bednění nášlapů použita nesystémová kartáčovaná prkna, jejichž otisknutá struktura následně plní i protiskluznou funkci.

Schodiště: hlavní, monolitické na středu z černého betonu, prefabrikované, s použitím prvků nalezených v barokním paláci – každé jiné a všechna originální (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)

DRN a beton

Beton9 000 m3, C25/30 až C50/60, vodostavební, samozhutnitelný, devět různých barev
Betonářská výztuž225 t – S235, S355
Trysková injektáž2 960 m
Ocelové mikropiloty1 289 m
Dočasné pramencové a tyčové kotvy3 959 m
Cena nosné konstrukce3,5 milionů eur
DRN v číslech
InvestorSebre, a. s.
Architektonický návrhIng. arch. Stanislav Fiala, Fiala + Nemec, s. r. o.
SpolupráceIng. Jiří Václavů, Ing. arch. Jana Štefuráková,
Ing. arch. Milan Vrána, Ing. Jiří Neumann,
Ing. arch. Jan Stáhala
Restaurováníak. mal. Martin Pavala, Daniel Domanja
StatikaNěmec Polák, spol. s r. o.
Dřevěné krovyIng. Vít Mlázovský
Projekt stavební částiNěmec Polák, spol. s r. o.
Projekt zajištění stavební jámyFG Consult, s. r. o.
Generální dodavatelHinton, a. s.
Speciální zakládáníZakládání staveb, a. s.
Keller – speciální zakládání, spol. s r. o.
Dodavatel betonových konstrukcíTerracon, a. s.
stavbyvedoucí: Ing. Miroslav Mrázek
Výstavbazáří 2012 až září 2017 (kolaudace)
Práce na zajištění stavební jámyprosinec 2012 až cca prosinec 2014
Změna DURlistopad 2014
Změna DSPbřezen 2015
Dokončení betonových konstrukcísuterén – květen 2015, nadzemní patra – únor 2016
DRN a zúčastnění
Umění z bednění

Jak již bylo zmíněno v úvodu, beton má na DRNu funkci nosnou i pohledovou. V suterénních podlažích se zkoušelo vkládání prvků do bednění a pilovaly se techniky a postupy. Následovalo vkládání materiálů pro finální zabudování do nové konstrukce a také použití barevných betonů.

Prostřednictvím aplikace různých druhů bednicího materiálu (hladké i surové bednicí desky, OSB desky, kartáčovaná prkna) se již od suterénních prostor realizovalo bednění stropů podle kladečských výkresů. Na desky stropního bednění se dále v nadzemních podlažích upevňovaly další prvky jako lana a hadice, které vytvářely reminiscence stropních růžic jako odkaz na přítomnost barokního Schönkirchovského paláce.

Výtahová šachta opatřená značením v různých materiálů vkládaných do bednění (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)
Výtahová šachta opatřená značením v různých materiálů vkládaných do bednění (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)

Zvláštní pozornost si zaslouží také provedení masivních průvlaků ve 2. NP, které spočívalo v precizní tesařské práci. Spodní líc průvlaků je zaoblen specifickým způsobem a plynule přechází v rovný spodní líc desky. To si vyžádalo poměrně složité a pracné bednění připomínající tvar břicha velryby. Dnes se těmto průvlakům neřekne jinak než vorvani. Při provádění bednění těchto průvlaků se postupovalo obdobnou metodou jako při stavbě lodního kýlu s tím rozdílem, že se žebrování provádělo vně formy.

Původní prvky v nové hmotě

Neobvyklé pojetí povrchů betonů vyvrcholilo vkládáním matric (stromků, lan, kmínků stromů, prken ad.) do bednění stěn a stropů, které po odbednění vytvářely na povrchu betonu plastické otisky. Krytí výztuže z těchto důvodů místy dosahovalo 40 až 60 mm.

Detaily betonových povrchů „vrstvy země“ prezentované formou probarvených (černých, hnědých a šedých) betonů (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec) 
Detaily betonových povrchů — betonová stěna s vložením kamenných prvků (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)

V podzemních podlažích jsou pomocí vložených lan a prken do stěn označena čísla podlaží ve výtahových lobby. V nadzemní části vytváří vkládané prvky do bednění stěn v každém podlaží kromě orientační funkce jiný příběh – ve vstupním lobby dům doslova vyrůstá ze země s použitím probarvených betonů a vkládaných stromků do bednění, v dalších podlažích jsou viditelné otisky prutů betonářské výztuže, OSB desek, fragmentů profilovaných zárubní dveří, lan, prken. Do obvodové stěny u sousedního objektu paláce Dunaj jsou vloženy cihly z původního zdiva, prejzy, kamenné ostění nebo trámy z krovu. Všechny tyto prvky se našly v původním objektu Schönkirchovského paláce nebo byly použity materiály přímo ze stavby. V posledním podlaží, ve kterých již DRN stoupá do nebes, jsou stěny z bílého a světle modrého betonu. Stejně tak byl proveden i strop, který připomíná modrou oblohu s bílými oblaky.

Suterénní prostory, ve stěnách jsou zkušební plochy s vloženými prvky vkládanými z původního objektu Schönkirchovského paláce (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)
Využití tepelné akumulace betonu

Nadstandardní provedení monolitických konstrukcí je podtrženo uložením trubních rozvodů do stropních desek, sloužících pro chlazení a vytápění objektu. Jednotlivá podlaží novostavby byla navržena jako velkoprostorové kanceláře s možností dělení prostor na menší kanceláře a zasedací místnosti. To se odrazilo také v návrhu systému stropního chlazení/​​vytápění a rozvody jsou tedy realizovány v samostatných okruzích dle možného dispozičního uspořádání prostor.

Mimochodem – zdrojem tepla a chladu pro akumulaci v betonu je 24 vrtů o hloubce 120 m pod základovou deskou novostavby propojených do strojovny tepelných čerpadel země-voda.

Závěr

DRN je jedinečný projekt především díky přístupu všech, kteří se na jeho návrhu a realizaci podíleli. Otevřenost k tomu nejít vždy tou jednodušší cestou, ať už z ekonomického, nebo praktického hlediska, dělá budovu tím, čím je. To, že to mnohdy nebylo jednoduché, je jasné. To, že výsledek vyvolává řadu různých reakcí a názorů, je správné. Zkušenosti a zážitky jsou to nenahraditelné a snad takový bude i DRN pro odbornou a laickou veřejnost.

Mnozí tvrdí, že DRN je potřeba vidět na vlastní oči a zažít na vlastní kůži. Dojem ze stavby je jen těžce sdělitelný, avšak fotografie a příběh o vzniku DRNu snad trochu napověděly.

group-8 Created with Sketch.

…spřátelit mezi sebou starý barokní Schönkirchovský palác s novostavbou a vytvořit z nich jeden celek žijící ve vzájemné symbióze.

Střešní zahrada s platany, udržovaným trávníkem a terasou s lavičkami (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec)
DRN je zeleným parkem v centru Prahy, pohled z ulice Národní (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec) 
Průběžně lemující balkony, na jejichž okraji je navržen pás bohaté, řízeně a pečlivě pěstované zeleně, která by měla přispět k osvěžení uličního prostoru, ale také výhledů z oken (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec) 
Spřátelení starého barokního Schönkirchovského paláce s novostavbou DRNu a vytvoření jednoho celku žijícího ve vzájemné symbióze se podařilo (foto: archiv společnosti Fiala + Nemec) 

Ing. arch. Stanislav Fiala

Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze (1985) a poté absolvoval postgraduální studium na Škole architektury AVU v Praze. V letech 1986 až 1999 spolupracoval s Martinem Rajnišem, Tomášem Prouzou a Jaroslavem Zimou v architektonické kanceláři D. A. Studio. V roce 1999 založil s dvěma posledně jmenovanými ateliér D3A  a o deset let později již vlastní společnost Fiala + Nemec, s. r. o. Mezi jeho nejznámější realizace patří palác Špork v Praze (titul Stavba roku 2018), palác DRN v Praze (tituly Grand Prix 2018 a European Concrete Award 2018 a nominace na Mies van der Rohe Award 2019), rodinný dům LF v Praze 6 – Nebušicích (titul Stavba roku 2014), Golf klub Čertovo břemeno v Alenině Lhotě (tituly Stavba roku 2011 a Vynikající betonová stavba roku 2011), rezidence Nemec na ostrovech Turks and Caicos v Karibiku (uvedeno v Phaidon Atlas of Contemporary World Architecture 2008), kancelářská budova MUZO (titul Stavba roku 2000, finalista Mies van der Rohe Award 2001 a uvedeno v Phaidon Atlas of Contemporary World Architecture 2005) a celá řada dalších staveb.

DRN

A thorough and sensitive reconstruction of the Baroque Schönkirch Palace was underway at the same time as the construction of the neighbouring multi-purpose house DRN at Národní třída in Prague. Both buildings are interconnected, the new building is connected to the original building, it grows in and both buildings become a harmonious whole. Structurally it is a reinforced concrete monolithic combined system, where concrete has in the DRN not only bearing function, but also architectural. Through application of different types of formwork, various surface structures have been created, supplemented in some places by the introduction of original materials excavated during the reconstruction. The above-standard design of monolithic structures is underlined by the placement of the piping in the ceiling plates used for cooling and heating the building. Alongside the commercial and office space on the eight above-ground floors, there are nearly 100 parking spaces in the four basement floors.


Související články

Zajištění stavební jámy pro DRN a podchycení historicky cenných objektů v centru Prahy

Začátkem druhé poloviny roku 2014 bylo dokončeno zajištění hluboké stavební jámy paláce DRN v centru Prahy. Hloubka výkopu dosahovala přes 14 m, dno se nacházelo 4 m pod úrovní hladiny podzemní vody a cca 2 m pod úrovní povrchu skalního podloží. Hlavní část po obvodu stavební...

Betony pro DRN

Vzhledem k velikosti a náročnosti stavby a také vzhledem k řadě použitých technologií při jejím zhotovení lze DRN bez nadsázky nazvat palácem betonovým. Stavba, u které nebyla hlavním kritériem co nejnižší cena a nejkratší doba výstavby, ale u které šlo především o to postavit...