Obsáhlá jubilejní publikace mapuje především 140 let trvající historii dodnes existujícího radotínského podniku — od roku 1871, kdy byla založena První pražská akciová továrna na hydraulický cement, přes uzavření starého provozu v roce 1963 a vybudování nové cementárny v Lochkově až do počátku 21. století, kdy začala v Radotíně fungovat nová nástupnická společnost Českomoravský cement, a. s. V širších souvislostech kniha popisuje i vznik a použití cementových pojiv v Evropě a zakladatelskou dobu cementárenského průmyslu v Praze na konci 19. století včetně osudů druhé nejstarší cementárny v Čechách — První pražské továrny na portlandský cement v Podole u Prahy. Textová část je doplněna řadou barevných i černobílých fotografií, nákresů, reprodukcí dobových dokumentů, tabulek a grafů. Zpestřením knihy je doprovodné DVD, které se snaží dynamickou formou oživit historii a co nejpřitažlivěji přiblížit současnost výroby cementu v Radotíně.
| Název | Příběhy pražských cementáren |
| Autor | Miloš Garkisch a kolektiv |
| Vydal | Českomoravský cement, a. s., nástupnická společnost – Závod Králův Dvůr-Radotín |
| Fotografie | – z archivu Národního technického muzea, letopisecké komise Radotín, podnikového archivu a zaměstnanců – fotografie zaměstnanců a fotografie z balónu — Martin Bystřický |
| Textové korektury | Mgr. Jana Staňková |
| Počet stran | 374 |
| Doprovodný materiál | 1 DVD |
| Rok vydání | 2011 |
| ISBN | 978 – 80-260‑0492‑9 |
Předmluva
Vážení čtenáři,
otevíráte knihu, která svým obsahem a zaměřením přesahuje historii pouze jedné cementárny, když v širších souvislostech popisuje vznik a použití cementových pojiv v Evropě. Popisuje také zakladatelskou dobu cementárenského průmyslu v Praze na konci 19. století. Zabývá se rovněž vznikem a vývojem dnes již neexistující cementárny v Praze-Podolí. V knize můžete sledovat snahy o výrobu velmi stabilního a vysoce kvalitního pojiva s rovnoměrnými vlastnostmi, snahy o poznání chemického principu cementu, jehož pochopení vedlo k účelovému výběru složek používaných ve výrobě, snahy o zlepšení technologií drcení, mletí, homogenizace, výpalu atd. Vývoj těchto technologií je samozřejmě úzce spojen s ekonomií, která podmiňovala masivní uplatnění cementu na trhu jako cenově dostupného výrobku, který nakonec použitím betonu posunul technické možnosti stavitelství. Obě cementárny, radotínská i ta podolská, formovaly výrobu cementu a použití betonu na prvních stavbách z tohoto materiálu v Praze a významně se podílely, a to i šíří záběru výroby (cement, vápno, vápenný hydrát, maltové směsi, drcený kámen, kameninové roury, izolační desky), na stavebním ruchu v Praze koncem 19. a začátkem 20. století. Tehdy, stejně jako dnes platí, že užitná hodnota betonu není jen to, co je v míchačce, ale zejména to, co se z něho postaví. A nemusí přitom hned jít o světoznámou betonovou budovu Opery v australské Sydney.
S oběma závody byly spojeny významné osobnosti cementářského a stavebního průmyslu jako Wilhelm Michaelis, Ferdinand Barta, Max Herget či prof. dr. ing. Rudolfa Bárta, DrSc., jenž ve své osobě velmi úzce propojil teorii maltovin, kterou učil na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, s praxí – zejména ve výrobě cementu.
Oba závody v Radotíně, jak ten původní z roku 1871, tak ten současný z roku 1961, byly vybudovány na strategických místech: v blízkosti Prahy, v blízkosti železnice a vydatných a kvalitních surovinových
zdrojů. I dnes mohu potvrdit strategickou pozici našeho závodu, neboť v roce 2009 přibylo přímé napojení na dálniční síť prostřednictvím dálničního obchvatu Prahy.
To, že můžeme slavit tak významná výročí vzniku obou závodů, svědčí o tom, že závody byly a ten současný je i nadále přirozenou součástí prostředí v Radotíně a jeho okolí, stejně jako silnice, železnice či ostatní stavby. O to, aby to tak bylo, se musela snažit řada generací pracovníků těchto závodů a snažení to bylo a je úspěšné.
Závod, to jsou hlavně lidé, kteří ho tvoří a oživují. Všem těm, kteří pracovali v obou radotínských cementárnách během jejich historie, je na místě se poklonit a poděkovat jim za práci, kterou pro tyto závody odvedli. Osobně si velmi vážím také jejich hrdosti, kterou na svou práci i závod měli a mají, a oceňuji je za dobrou atmosféru a vztahy, které spoluvytvářeli.
Zpestřením knihy je doprovodné DVD, které se snaží co nejpřitažlivější a dynamickou formou oživit historii a přiblížit současnost výroby cementu v Radotíně. To, že cementáři mají smysl pro humor, kniha dokumentuje karikaturami z provozu hlavních výrobních zařízení, laboratoře, centrálního velínu či expedice cementu. Jejich autorem byl na konci 60. let Antonín Čech, tehdy pracující v konstrukci cementárny. Historie, a to i historie vzniku cementu či továren na jeho výrobu, však přinášela a přináší zajímavé události a souvislosti, které vybočují z vážnosti tohoto tématu. Vždyť možná i jeden z historických názvů naší firmy „PRASTAV“ možná vznikl připodobněním ke slovu „PRAZDROJ“, které v té době, stejně jako dnes, představovalo světově oblíbený český výrobek zpracovávaný moderní technologií s kvalitou na špičkové úrovni. To, jestli bylo či je toto připodobnění oprávněné, můžete posoudit i vy, vážení čtenáři.
Doufám, že Vám tato kniha bude nápovědou a že Vás kromě poznání historie výroby cementu v Praze zaujme, poučí i pobaví.
8. června 2011
Ing. Ladislav Damašek
ředitel závodu