Měření konzistence čerstvého betonu

Ke zjištění konzistence transportbetonu se běžně používají zkoušky sednutím kužele, méně často zkouška rozlitím. 

Na vlhkou podložku se postaví zevnitř zvlhčená forma ve tvaru kužele. Forma se postupně naplní třemi vrstvami čerstvého betonu. Každá z nich se zhutní 25 vpichy propichovací tyčí. Poté se odstraní přebytek betonu a povrch se srovná do roviny s formou valivým pohybem propichovací tyče. Z podložky se odstraní zbytky betonu. Forma se zdvihne během 2 až 5 s tak, aby nebyla nikterak ovlivněna zkouška. Forma nesmí v průběhu zdvihání nikterak usměrňovat, příp. podpírat sesedající beton vně formy. Výsledkem zkoušky je rozdíl výšky sednutého kužele betonu měřeného v nejvyšším bodě oproti výšce formy kužele. Změřený rozdíl v mm se zaokrouhlí na 10 mm. Doba trvání zkoušky od plnění až po změření sednutí by neměla být delší než 150 s. Vhodnost metody sednutí je dána tvarem sednutého kužele po zkoušce. Pokud je část betonu kužele usmyknutá, je třeba zkoušku opakovat z jiného vzorku, příp. zvolit jinou metodu zkoušení konzistence.

Střásací stolek je nutné umístit na vodorovnou plochu. Na vlhký podklad střásacího stolku se postaví zevnitř zvlhčená forma kužele. Forma se postupně naplní dvěma vrstvami čerstvého betonu. Každá z nich se vyrovná desetinásobným dusáním předepsaným dusadlem. Jeho pomocí se poté srovná povrch betonu s hranou formy. Z povrchu stolku se odstraní zbytky betonu a forma se po 30 s zdvihne. Vzniklý kužel se volným pádem pohyblivé části střásacího stolku rozlévá. Volný pád horní desky je dán vzdáleností dvou zarážek (40 mm) a opakuje se 15× s periodou 1 až 3 s. Změří se největší rozměr rozlitého betonu (d₁ a d₂), a to ve dvou na sobě kolmých směrech rovnoběžných s hranami stolku. Průměrná hodnota se zaokrouhlí na 10 mm. Na rozlitém betonu se též posuzuje případná segregace.

Podkladní deska o rozměrech 900 × 900 mm, jejíž povrch je rovný, hladký a nenasákavý, se umístí na vodorovnou plochu. Povrch desky se navlhčí. Na vyznačený střed desky se postaví kužel tvarově shodný se zkouškou sednutím dle ČSN EN 12350 – 2. Kužel se pomocí stupaček přišlápne k podkladní desce a naplní se najednou bez propichování až po okraj. Během následujících 30 s se odstraní přečnívající beton z vrcholu kužele a povrchu desky. V okamžiku zvednutí kužele se spustí stopky, které měří čas rozlití betonu k dosažení jakéhokoliv místa vyznačeného kružnicí o Ø 500 mm. Po ukončení rozlití betonu se změří největší rozměr rozlitého betonu d₁. Druhý měřený rozměr rozlití betonu d₂ je kolmý na d₁. Současně se pozoruje, zdali nedošlo k segregaci kameniva. Výsledkem zkoušky je průměrná hodnota rozlití zaokrouhlená na nejbližších 10 mm a čas T₅₀₀ s přesností nejbližších 0,5 s.
Poznámka: Výsledky měření jednotlivými metodami jsou korelačními závislostmi, není vhodné ani průkazné výsledky vzájemně přepočítávat z jedné metody na druhou.

Kvalita samozhutnitelných betonů je v čerstvém stavu kontrolovatelná ještě dalšími zkouškami, které popisují a ověřují chování těchto speciálních betonů. Jedná se o testy dle norem ČSN:
■ ČSN EN 12350 – 9: Zkouška V‑nálevkou (Funnel test) ověřuje viskozitu betonové směsi, kterou se má docílit dokonalé obtečení výztužných prvků a zatečení do složitých tvarů systému bednění konstrukce.
■ ČSN EN 12350 – 10: Zkouška L‑truhlíkem (L‑box test) zkoumá schopnost betonu protékat mezi pruty výztuže a dále vyplňovat prostory v bednění tíhovým vyrovnáváním hladin betonové směsi.
■ ČSN EN 12350 – 11: Zkouška segregace při prosévání (Sieve segregation test) ověřuje odolnost betonové směsi vůči segregaci, rozměšování pro průchod složitým uspořádáním výztuže v konstrukci.
■ ČSN EN 12350 – 12: Zkouška J‑kroužkem (J‑ring test) opět ověřuje schopnost betonu protékat komplikovaným systémem prutové výztuže bez segregace, a to vlastní tíhou v tenkovrstvé, horizontální podobě.