Sklovláknobeton pro fasádu justičního paláce v Cordobě

Stejně jako mnoho okrajových částí evropských měst je i čtvrť Arroyo delMoro severozápadně od historického centra Cordoby, hlavního města Andalusie, tvořena řadou anonymních obytných bloků. Ačkoli tato čtvrť postrádá jakýkoli přívětivý veřejný prostor nebo významné architektonické či urbanistické prvky jako její slavné historické centrum, přesto působí jako kompaktní celek s ucelenou městskou identitou. V roce 2017 byla v této čtvrti dokončena stavba nové soudní budovy španělského ministerstva spravedlnosti a vnitra, přičemž přemístění důležité instituce na periferii jako prostředek modernizace celé oblasti bylo záměrné politické rozhodnutí. Zadání pro vypsanou soutěž proto požadovalo, aby se jednalo o přelomovou budovu, která by však zároveň byla nedílnou součástí stávající městské zástavby.

Vnější podoba komplexu vycházela z potřeby zajistit bezpečnost a soukromí, avšak jako sídlo veřejné instituce musela být budova také otevřená a přívětivá. Aby se vyřešily tyto protichůdné požadavky, nizozemské architektonické studio Mecanoo ve spolupráci s inženýry ze společnosti Ayesa navrhli systém opláštění z matně bílých sklovláknobetonových panelů, které jsou perforované a mají i reliéfy. Výřezy výrazným způsobem omezují tepelné zisky, zabraňují oslunění interiéru a současně zamezují pohledům z ulice. Hladké bílé panely připomínají mramor antických památek, zatímco jejich 3D vzory dodávají fasádě zajímavou dynamiku. Zdánlivě náhodné motivy tvoří čtyřicet vzorů inspirovaných těmi, které se nacházejí na historických mešitách ve městě.

Na vnější opláštění budovy bylo použito 1 200 panelů tloušťky 100 mm vyrobených společností Prehorquisa. Sklovláknobeton je vyztužen skelnými vlákny obsahujícími alkalicky odolný zirkon. Oproti tomu nádvorní fasády jsou obloženy eloxovanými hliníkovými panely.

Přístup k hlavnímu krytému vchodu je přes mírně stoupající široké schody. Přízemí celé budovy je vyvýšeno 2 m nad úroveň ulice, což je základem jejího impozantního, až autoritativního charakteru, ale zároveň to v interiéru navozuje pocit bezpečí.

Přítomnost různých institucí vyžadovala samostatné vstupy pro každou z nich. Ty jsou umístěny podél tří stran sedmipodlažní budovy, která má rozlohu 48 000 m². Soudní síně, obřadní síň, kanceláře a restaurace jsou v přízemí podél severojižní centrální osy, zatímco kanceláře s vysokou ostrahou jsou v nejvyšších patrech. Pod zemí se pak nacházejí archivy a cely předběžného zadržení a také parkoviště.

Na centrální osu navazují různá patia “vyřezaná” v budově v různých podlažích. Patia jsou umístěna tak, aby z kteréhokoli místa v budově mohli lidé zahlédnout město nebo boční ulice, a nikdy tak neměli pocit uzavřenosti. Tato vizuální prostupnost a nepřetržitý kontakt s vnějším světem mají zvláštní význam v instituci, která je často vnímána jako klaustrofobické, tísnivé místo.

Díky chytrému začlenění výrazného designu, který současným jazykem připomíná historickou Cordobu a její maurské vlivy, dodává budova svému okolí na atraktivitě. Do dispozice soudní budovy se abstraktním způsobem promítá také část starého územního plánu města. V návrhu jsou totiž rozpoznatelné tradiční městské dvory, které přerušují kompaktní objem budovy, přivádějí dovnitř světlo a zajišťují přirozené větrání přilehlých místností. Na dolním i horním nádvoří jsou vzrostlé palmy.

Tento projekt získal řadu cen včetně ceny Architizer A+Award, popular choice, 2018 a byl nominován na Cenu Evropské unie za současnou architekturu – Mies van der Rohe Award 2019.

Historická města a způsob jejich zástavby mohou být mimořádným zdrojem inspirace pro ty, kteří dokáží využít bohaté znalosti svých předků.