Heidelberg, město vědy a výzkumu, má své první velké kongresové centrum. Basilejská architektonická kancelář Degelo Architekten vytvořila osobitou budovu, která zvenčí působí kompaktně a jednoduše, ale interiér je flexibilní a připravený pro širokou škálu využití. Při výstavbě bylo vyrobeno přibližně 23 000 m³ betonu, přičemž 4 000 m³ tvořil beton pohledový. Stropy a stěny ve foyer a v místnostech pro pořádání akcí jsou z bílého betonu.
Architektonický návrh | Degelo Architekten |
Projekt | AWD Ingenieurgesellschaft mbH |
Technický dozor | E2 Ernst2 Architekten AG |
Hlavní dodavatel železobetonových konstrukcí | Ed. Züblin AG |
Kongresy a veletrhy hrají důležitou roli i v dnešním digitálním světě: lidé se chtějí setkávat a komunikovat osobně. To je důležité zejména ve vědeckých a výzkumných kruzích, ale také tam, kde se jedná o politiku, hospodářství a kulturu, protože je to prospěšné pro navazování kontaktů a předávání znalostí. V německém historickém historickém univerzitním městě Heidelberg dosud nebylo k dispozici specializované místo pro pořádání takových akcí a dříve se k těmto účelům muselo využívat divadlo a radnice.
Architektonické studio Degelo Architekten navrhlo kongresové centrum, které lze přizpůsobit různým formátům akcí. Konferencí, sympozií, setkání nebo Barcampů se může v daný den zúčastnit až 3 800 lidí současně.
Kongresové centrum Heidelberg se nachází v blízkosti hlavního nádraží v nové městské čtvrti Bahnstadt. Budova má dva prosklené vchody po celé výšce budovy, jeden je orientován směrem k novému náměstí a druhý směrem k veřejné zahradě Zollhofgarten obklopené kavárnami, bary a restauracemi. Tyto vstupy dodávají stavbě reprezentativní, ale zároveň přívětivý charakter, a to i přes její jinak monolitickou kompaktnost.
Fasáda jako opona: masivní pískovec působí lehce a živě
Fasáda je – stejně jako slavný heidelberský hrad a mnoho dalších historických budov ve městě – vyrobena z místního červeného tvrdého pískovce z údolí řeky Neckar, který se v regionu těží již více než tisíc let. Výrazné rozdíly lze však spatřovat v následném zpracování kamene, pokud jde o design a techniku.
Fasáda téměř bez oken přímo nenaznačuje, kolik podlaží se za ní nachází, pouze vstupy umožňují nahlédnout do foyer a galerie v prvním patře. Masivní pískovec má vertikální, mírně zvlněnou strukturu. Ta působí dojmem divadelní opony a výsledná hra světla a stínu dodává jinak masivnímu kameni nádech vzdušnosti. Na úpravu povrchu bylo použito žlábkování, tradiční kamenická technika. Žlábky byly nejprve vybroušeny a poté ručně vylámány. Toto hrubé opracování větší části povrchu nechalo vyniknout jemně zlatému mramorování pískovce. Naproti tomu vystupující části a několik málo okenních otvorů ve tvaru kapky jsou hladké a jemně vyleštěné, díky čemuž je efekt mramorování ještě působivější.
Světlo vytváří kulisu uvnitř
Zatímco zvenčí působí budova se střídmým rozmístěním oken kompaktně, uvnitř překvapí světlé a vzdušné prostory, které se zdají být téměř dematerializované. Tento dojem se dostaví nejprve při vstupu do téměř 20m foyer se střešními okny a umocněn je v centrální hale.
Přirozené světlo do ní proniká eliptickými otvory ve stropě umístěnými po delších stranách haly, díky čemuž betonový strop působí téměř jako přehozený kus textilního materiálu – motiv opony se zde opět opakuje. Sál pojme až 1 800 osob.
Spolu se střešními okny propouštějí do hloubky budovy spoustu přirozeného světla prosklené vstupy – inscenují tak promyšlené uspořádání vnitřních prostor s mnoha průhledy prostřednictvím důmyslné hry světla a stínu. Hravým prvkem jsou kulatá stropní svítidla z ručně foukaného opálového skla, která visí ve vzduchu jako mýdlové bubliny a jejichž skryté LED osvětlení lze digitálně ovládat podle toho, jaké osvětlení je zrovna potřeba.
Veřejné prostory budovy jsou téměř všechny bílé: barevnému pojetí dominuje bílý beton a světlá teracová podlaha. Jediný, rovněž vizuální kontrast zajišťují teplé tóny dveří a detailů z jilmového dřeva, které je použito i jako obložení v některých menších místnostech.
Zajímavého dojmu z vnitřních prostor je dosaženo vzrušujícím střídáním nízkých a velmi vysokých či úzkých a širokých prostor. Rozhodujícím požadavkem však bylo, aby budova měla mít co nejvyšší míru flexibility s pohledem na využití pro akce nejrůznějšího druhu a velikosti, ať už jde o vědecké kongresy či menší divadelní představení, nebo koncerty, které se mohou konat ve stejnou dobu. Dva vchody s přilehlými foyer umožňují v případě potřeby pořádat akce odděleně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.
Kongresové centrum Heidelberg nabízí dva velké sály a devět konferenčních místností, z nichž některé lze vzájemně propojit, studio pro živé vysílání a videoprodukci a také kuchyni pro pořádání kuchařských show. Za pozornost stojí amfiteátr, který se nachází na střeše.
Bílý beton stálé kvality
Při výstavbě bylo potřeba během více než 18 měsíců na místě vyrobit přibližně 23 000 m³ betonu v pevnostních třídách od C12/15 do C50/60, který musel splňovat širokou škálu požadavků. Z toho 4 000 m³ tvořil pohledový beton ve třídě SB3 a v pevnostních třídách C35/45 a částečně C50/60, jehož část (2 500 m³) určená pro reprezentativní stropy a stěny ve foyer a v místnostech pro pořádání akcí byl beton bílý.
Velkou výzvou bylo zajištění stálé kvality betonu a to i s ohledem na sezónně měnící se teplotní a povětrnostní podmínky.
Pro bílý beton byl použit bílý cement i.design Italbianco Cem I 52,5 R od společnosti Italcementi, který v souladu s EN 197 – 1 obsahoval 95 až 100 % bílého portlandského cementového slínku. Ze speciální receptury byla vyrobena referenční plocha a byly vybetonovány zkušební betonové stěny a stropy a požadovaným vzorem bednění. Přesnou pokládku zajišťovala betonářská čerpadla s rameny s různým dosahem v závislosti na situaci na staveništi.
Bílý beton z uvedeným bílým cementem musí splňovat stejné normové požadavky jako beton s šedým portlandským cementem a lze jej zpracovávat stejným způsobem.
Výsledek je působivý: pohledový beton s čistě přírodním vzhledem povrchu v kontrastu s bílým betonem.
Výsledek: trvanlivý a udržitelný
Díky vysoké flexibilitě, kterou dispozice bez sloupů poskytuje, je centrum ideální nejen pro větší či menší akce, ale v budoucnu i pro širokou škálu dalších využití, což má pozitivní vliv na životní cyklus budovy, a tedy i na její ekologickou stopu. I zde vystupuje do popředí její kompaktní design: příznivý poměr mezi plochou a vnitřním objemem. Komunikační plochy byly omezeny na minimum, což umožňuje vysoce efektivní využití podlahové plochy. Základní ústřední myšlenka energetické koncepce zněla: minimalizovat spotřebu a pokrýt ji efektivním využitím místních a obnovitelných zdrojů.
Závěr
Plánování centra probíhalo za intenzivní účasti občanů. V roce 2013 započalo analýzou o potřebě konferenčního centra, následoval výběr lokality, poté byla zhotovena studie proveditelnosti a v roce 2017 byla vypsána architektonická soutěž. Základní kámen byl položen na konci března 2020 a v dubnu letošního roku bylo kongresové centrum otevřeno.
Acknowledgement Gisela Graf | gisela graf communications
Zdroje:
[1] Heidelberg Congress Center: a compact cube with many-faceted interior. gisela graf communications [online]. Dostupné z: gisela-graf.com
[2] Weissbeton für Heidelbergs Neues Kongresszentrum. Context – Das Magazin von Heidelberg Materials [online]. Dostupné z: context.heidelbergmaterials.com
Degelo Architekten
Architektonické studio Degelo Architekten založil v roce 2005 Heinrich Degelo. Mezi jeho nejznámější díla patří Národní galerie umění v lichtenštejnském Vaduzu a Messeturm (Veletržní věž) ve švýcarské Basileji, kterou navrhl společně se svým bývalým partnerem Meinradem Morgerem. V roce 2010 architektonická kancelář Degelo Architekten společně se současným partnerem Florianem Walterem modernizovala a rozšířila kongresové centrum ve švýcarském Davosu. V německém Freiburgu v letech 2011 až 2015 přestavěla univerzitní knihovnu a v roce 2018 dokončila rekonstrukci sportovní arény St. Jakobshalle v Basileji. Nejnovějším rezidenčním projektem, který se dostal do mezinárodního povědomí, byl cenově dostupný a ekologický ateliérový dům Wohnatelierhaus Erlenmatt Ost ve švýcarské Basileji – postavený v roce 2019.