Pohledové betony jako komplexní proces

Cesta od nápadu k realizaci pohledové­ho betonu je komplexní proces, který zahrnuje spolupráci a komunikaci mezi investorem, architektem, projektantem, realizační firmou, dodavatelem bednění, výrobcem betonu a dalšími. výrobcem betonu a dalšími.

V první řadě je nezbytně nutné definovat požadavky investora nebo architekta. Pohledový beton může mít různé podoby, od hladkých povrchů bez pórů až po hrubou, pórovitou strukturu. Vytvořit lze také zajímavé povrchy s otisky, ať už se jedná o využití hrubě hoblovaných bednicích desek, nebo se k tomuto účelu použijí moderní elastické matrice s různou strukturou (lze jimi imitovat vzhled dřeva, kamene, geometrické obrazce, aj.). Mezi speciální povrchové úpravy patří vymývané betony, kdy se do bednění vkládají speciální fólie se zpomalovačem tuhnutí. Po vybetonování a odbednění lze místa, která byla ve styku se zpomalovačem, vymýt tlakovou vodu. Na povrchu betonu tak lze pomocí rozdílu mezi hladkým a vymytým povrchem vytvořit komplexní obrazce.

Barevné betony představují atraktivní řešení pro moderní architekturu, kde estetika hraje klíčovou roli. Díky přidá­ní pigmentů lze beton obarvit do široké škály odstínů, což umožňuje tvůrcům dosáhnout výrazného vizuálního efektu a začlenit konstrukce do konkrétního designového konceptu nebo přírodního prostředí. Barevné betony tak dodávají stavbám jedinečný charakter a mohou výrazně podtrhnout architektonické záměry. Je však nutné po­ čítat s vyšší finanční náročností tohoto řešení – kvalitní pigmenty a přesná technologie výroby vyžadují důslednou kontrolu, aby výsledný odstín zůstal konzistentní.

Požadavky na pohledový beton je vhodné přesně definovat ve smluvních vztazích, aby se předešlo sporům ohledně očekávaného vzhledu. Zejména pro hladké povrchy jsou k dispozici technická pravidla ČBS 03 Pohledový beton, která stanovují různé třídy pohledovosti (PB0 – PBS), podle kterých lze řídit požadovanou kvalitu. Lze se i odkazovat na dříve provedené konstrukce. Velmi žádoucí je provedení refenčních ploch, které se stanou standardem pro srovnání kvality povrchu konstrukcí.

Požadavky na vzhled betonových ploch často definují i nároky na použité bednění. Ve chvíli, kdy se do procesu zapojí realizační firma, může dojít k situaci, kdy se ukáže, že požadovaná konstrukce je jen obtížně proveditelná, nebo realizovatelná pouze při nepřimě­řených nákladech. V této fázi je často osloven i dodavatel bednění a výrobce betonové směsi a společně se snaží nalézt optimální řešení. Stává se, že vzhledem k technologickým úskalím, nebo extrémní finanční náročnosti dojde ke změně požadavků investora a přepracování původního projektu.

Mezi největší výzvy patří komplikované, organické a subtilní tvary konstrukcí nebo extrémně vyztužené prvky. V takových případech je potřeba pečlivě navrhnout betonovou směs z hlediska jejího složení, poskládání křivky zrnitosti kameniva či použití konkrétních přísad a příměsí s ohledem na čerpatelnost a fyzikálně mechanické vlastnosti betonu. Ačkoliv pro dosažení kvalitního povrchu pohledového betonu může některým zhotovitelům stačit běžný beton pevnostní třídy C20/25, jedná se spíše o výjimky potvrzující pravidlo. Z našich dlouhodobých zkušeností vyplývá, že ke zhotovení povrchu v základní třídě pohledovosti PB0 je potřeba použít minimálně beton třídy C25/30. V případě konzistence čerstvé směsi lze dosáhnout skvělých výsledků i s betonem ve stupni S3 v kombinaci s odpovídajícím způsobem hutnění, daleko častěji je pak vhodné použití tekutějších (S4 – S5) nebo samozhutnitelných betonů (SF1 – SF3), aby nedocházelo ke vzniku nedostatečně zhutněných míst a kaveren. Vždy je potřeba konzistenci směsi volit s ohledem na stupeň vyztužení konstrukce, způsob ukládání a zamýšlený způsob hutnění směsi. Neméně důležité je správně zvolit maximální zrno kameniva směsi. Zhotovitelé si také často myslí, že použitím jemnější zrnitosti betonu (Dmax8) mohou dosáhnout lep­ších výsledků. Toto může, ale nemusí být pravda. V případě velmi subtilních nebo nadstandardně vyztužených konstrukcí nemusí ani jiná možnost existovat, avšak tyto směsi mají tendenci zachytávat větší bubliny vzduchu, které je potřeba posléze pomocí hutnění a správného separačního prostředku z povrchu bednění odstranit. O tom ví­ce v dalších odstavcích.

Samostatnou kapitolou je volba vhodné­ho bednění, ať už z pohledu tvaru, nebo použitého materiálu bednících prvků. Nejčastěji používanými typy jsou rámové a nosníkové bednění. Zatímco u rá­mových bednění tvoří plášť zpravidla překližka potažená fólií nebo plastem, u nosníkových bednění lze použít různé materiály pláště od hrubých hoblovaných prken po pryžové matrice, nebo ocelové plechy. Pokud to vyžaduje tvar konstrukce, lze vyrobit i atypické bednění na míru. Atypická bednění jsou však velmi náročná jak výrobně, tak finančně. 

S různými typy povrchu pláště bednění se pojí i použití příslušných separačních prostředků. Jiné prostředky se používají pro vysoce savé povrchy a jiné pro povrchy nesavé. Jejich správná volba má zcela zásadní vliv na podobu a kvalitu finálního povrchu. Je potřeba myslet také na to, že nejen vlastnosti betonových směsí, ale i vlastnosti separačních prostředků (např. viskozita) se mění s ohledem na roční období a aktuální teploty prostředí. Prostředek, se kterým v létě dosáhneme výborného výsledku na referenční/​​zkušební ploše, nemusí s příchodem podzimu ke zopakování úspěchu stačit. Dodavatelé bednění mají často svá systémová řešení a je vhodné s nimi použitelnost separačního prostředku konzultovat.

Nezbytné v každém případě je, aby bednění bylo dokonale čisté a zbavené jakýchkoli nečistot, prachu či zbytků předchozích betonů, což může způsobit nerovnoměrný povrch nebo nežádoucí imperfekce na povrchu betonu. 

S rostoucím počtem použití bednicích dílců se zpravidla zhoršuje jejich povrch. Jakékoliv poškození desek se pak při jejich dal­ším využití negativně projeví na výsledném povrchu betonu. Jako velmi důležité se ukazuje používat desky podobného stáří (rozumějme tím cykly použití) nejen v rámci betonovaného celku, ale také v sousedních celcích nebo po celou dobu výstavby. Při stárnutí desek se kromě kosmetických nedokonalostí – různé škrá­bance, stopy po hřebících, nečistoty atp., které pohledový beton vždy nekompromisně zkopíruje – mění také nasákavost samotných desek. V důsledku se povrchy betonu u nasákavého povrchu jeví tmavší a matnější. Naopak při použití nenasákavého materiálu lze dosáhnout povrchů velice hladkých až lesklých. Správné uchycení a těsnění spojů mezi jednotlivými díly bednění pak minimalizuje riziko nežádoucích otisků či výronů cementového mléka, které by mohly negativně ovlivnit celkový vzhled betonové konstrukce. 

Každý zhotovitel se s tímto již zajisté setkal, nejčastěji se projeví v hranách konstrukcí nebo v místech spínacích tyčí. Je důležité uvědomit si, že při betonová­ní svislých konstrukcí působí na bednění velké tlaky a dochází k roztahování jednotlivých dílců bednění. Při betonáži pohledových konstrukcí je potřeba veškeré spoje průběžně kontrolovat a dotahovat, případné netěsnosti včas utěsnit. Toto je důležité zvlášť při využití samozhutnitelného betonu.

Proces ukládání pohledového betonu vyžaduje vysokou úroveň odbornosti a pečlivosti všech zúčastněných pracovníků, kteří by měli být dostatečně proškoleni a způsobilí pro práci s tímto specifickým materiálem. Pro dosažení kvalitního výsledku je nezbytné důkladné hutnění betonu, které zajišťuje rovnoměrné vyplnění bednění bez vzniku dutin nebo bublin na povrchu. 

Klíčová je také návaznost ukládky betonu, která by měla být plynulá a bez výrazných časových prodlev, aby nedocházelo k ne­žádoucímu vrstvení a vzniku viditelných spár. Při ukládání je navíc nutné dbát na to, aby beton nebyl volně shazován do bednění z výšky přesahující 0,5 m. Pád z výšky větší než 0,5 m může způsobovat separaci jednotlivých složek betonové směsi při nárazu o výztuž a mů­že poškodit kontaktní plochu bednění.

Betonování v extrémních podmínkách, jako jsou velmi nízké teploty nebo naopak horka nad 30 °C, vyžaduje zvláštní opatření k zajištění kvality a trvanlivosti pohledového betonu. Při nízkých teplotách hrozí zpomalení hydratace cementu, což může vést k niž­ší pevnosti betonu a riziku jeho poškození mrazem. Konstrukce je nutné chránit před teplotními výkyvy a beton nechat v bednění delší dobu, aby při odbedňová­ní nedošlo k poškození povrchové vrstvy. V zimním období používáme pro výrobu betonových směsí teplou vodu, příp. speciální přísady urychlující tuhnutí. 

Naopak při vysokých teplotách, nebo při větrném počasí se beton rychleji vysušuje, což může způsobit vznik trhlin. V těchto podmínkách je doporučeno beton zakrývat a po uložení jej pravidelně ošetřovat, aby nedošlo k příliš rychlém u odpaření vody z povrchu. Při vysokých teplotách je klíčové zajistit plynulost dodávek betonové směsi, aby nedocházelo ke vzniku pracovních spár. 

Použití pohledového betonu je komplexní proces, který vyžaduje precizní koordinaci a úzkou spolupráci všech zúčastněných. Každý detail, od návrhu a volby materiálu přes přípravu bedně­ní až po samotné ukládání a ošetřová­ní betonu, má vliv na výsledný vzhled a kvalitu povrchu. Pečlivá komunikace mezi všemi členy týmu je klíčem k tomu, aby se předešlo chybám, které by mohly narušit estetický dojem či funkčnost konstrukce. Pokud jsou všechny kroky provedeny správně, výsledkem jsou unikátní a vizuálně působivé stavby.