Kniha Sacred Modernity dokumentuje dramatický posun v církevní architektuře v poválečné Evropě, kdy se hledal vhodný architektonický jazyk, který by ukázal, že katolická církev je pro moderní svět stále relevantní, a to pod vlivem modernizačních impulsů Druhého vatikánského koncilu na počátku 60. let 20. století. Z některých staveb vyzařuje radostný antagonismus, z jiných chladný minimalismus. Odvážně navržená, na svou dobu pobuřující a provokativní estetika staveb z tohoto období dodnes vyvolává velké diskuze mezi modernisty a tradicionalisty.
O půl století později kniha Sacred Modernity sleduje, jak materiály a ideály „novodobých“ sakrálních staveb zrály a patinovaly. Betonové kostely, jež na svých fotografiích zachytil Jamie McGregor Smith, patří k unikátním stavbám ve veřejném prostoru a zároveň mohou být chápány jako vize budoucnosti z blízké minulosti, které jako by předjímaly současný odklon společnosti od organizovaného náboženství k individuální spiritualitě.
Kniha představuje fotografický pokus o shrnutí sakrální architektury vrcholné moderny poloviny století, která měla mnoho podob, od brutalismu po strukturální expresionismus. V knize jsou eseje od profesora vídeňské technické univerzity Ivica Brnice a britského kritika architektury Jonathana Meadese.
Kostel San Nicolao della Flue v Miláně, Itálie (autor: Ignazio Gardella, 1970)
Připomínaje kostru velryby se zdá, že žebrovaný strop drží celou váhu světa. Zatímco umělecká díla a varhany vypadají, jako kdyby byly teleportovány z minulého století, tradiční konstrukce baziliky se vyznačuje futuristickou interpretací s využitím neotřelých technických řešení. (úvodní obrázek)
Kostel Saint-Nicolas v Heremence, Švýcarsko (autor: Walter Maria Förderer, 1971)
Chaotický a abstraktní expresionismus Waltera Marii Förderera ilustruje éterickou realitu, která přesahuje naše pozemské zkušenosti. O božství nelze skutečně uvažovat známým jazykem nebo představami lidské existence.
Kostel svatého Dominika ve Varšavě, Polsko (autor: Władysław Pieńkowski, 1994)
Tento polský kostel byl postavený relativně nedávno, a spíše než za poválečný jej lze považovat za postsovětský. Připomíná klenuté středověké kostely ve Francii a Británii, ale jeho geometrie a osvětlení mu dodávají nadčasovou energii.
Kostel Santa Maria Immacolata v Longarone, Itálie (autor: Giovanni Michelucci)
„Mnozí jsou překvapeni, když objeví myšlenkovou podstatu brutalistické architektury, a jsou přitahováni jejími náročný- mi a nekonvenčními vlastnostmi,“ řekl McGregor Smith pro Dezeen.
Zážitek ze setkání s brutalistickými kostely v podstatě čas- to zahrnuje proměnu od skepse k uznání, protože jednotlivci jsou konfrontováni s jedinečnou krásou a architektonickou inovací, kterou tyto stavby představují.
Jamie McGregor Smith (*1982, Weymouth, Velká Británie)
Vystudoval fotografii na Staffordshire Universtity. Inspirovalo jej hnutí New Topographics. Ve svých dokumentárních fotografiích se věnoval zanikajícímu hrnčířskému průmyslu v Midlands v centrální části Spojeného království, krachu automobilového průmyslu v Detroitu či opuštěným stadionům aténské olympiády. Jeho práce publikovaly The New York Times, The Guardian, Financial Times, Wallpaper, Architectural Digest a Vanity Fair.
Acknowledgements Jamie McGregor Smith