Ve věku nedožitých 86 let zemřel 21. listopadu 2020 Ing. Jiří Hejnic, CSc., vynikající odborník v oboru betonových mostů.
Narodil se v roce 1935 v Praze. Po dokončení gymnázia pokračoval ve studiu na fakultě inženýrského stavitelství při ČVUT, kterou absolvoval v roce 1958 s výborným prospěchem. Po studiích nastoupil jako projektant do mostního oddělení v podniku SPÚSS, později PPÚ, ze kterého vznikl v roce 1966 PUDIS. V letech 1965 až 1976 pracoval jako externí vědecký aspirant ve Výzkumném ústavu dopravním. V roce 1976 úspěšně obhájil svoji kandidátskou práci a získal titul kandidáta věd. Už při studiu na FIS ČVUT pracoval na několika katedrách. Díky zmiňovaným aktivitám nabyl znalosti, které pak využil při projektování mostních konstrukcí.
Během své aktivní činnosti pracoval na velkém počtu projektů realizovaných mostních staveb. Ze všech bych rád podrobněji zmínil projekty dvou význačných mostů v Praze. V letech 1968 až 1973 pracoval v týmu Ing. Michálka na statickému výpočtu Nuselského mostu, který svým tvarem a koncepcí dosahuje i dnes světových parametrů. V době zpracování projektu nebyly u nás k dispozici počítače pro výpočty takto složitých stavebních konstrukcí a vše se proto provádělo pouze ručně. Pro ověření výsledků těchto výpočtů a dimenzování složitých částí mostu byly vytvořeny nejrůznější modely. Celého procesu se Ing. Hejnic aktivně účastnil a vedl i závěrečné práce na dokončení celého projektu.
Zkušenosti získané při projektování Nuselského mostu pak využil při práci na dalším unikátním mostě v Praze, kterým je Barrandovský most. Tento velký projekt v letech 1973 až 1983 sám řídil. Výpočty už sice byly prováděny na počítačích, ale přesto byly jejich výsledky kontrolovány na modelech.
Vedle těchto staveb navrhoval ještě celou řadu dalších mostních konstrukcí po celé republice. V roce 1985 vedl i projekt rekonstrukce Jiráskova mostu v Praze z roku 1933, který již potřeboval celkovou rekonstrukci a zvýšení zatížitelnosti. Ing. Hejnic navrhl zesílení mostovky přibetonováním nové spřažené betonové desky. Pro úpravu původní mostovky byl u nás prvně použit vysokotlaký vodní paprsek. Při projektování mostů používal moderních metod a postupů, rektifikací konstrukcí, měření napětí v předpínací výztuži a betonu, celoplošnou izolaci, při zakládání mostních pilířů přímé spojení pilota-sloup apod.
Během svého života Ing. Hejnic publikoval mnoho teoretických i praktických příspěvků v odborných časopisech u nás i v zahraničí. Aktivně se zúčastnil několika celosvětových kongresů FIP v USA, Španělsku a Japonsku. Byly mu uděleny tři patenty v oboru mostů v Československu, Rakousku a Francii. Zúčastňoval se vypisovaných soutěží na přemostění u nás i v cizině, často jako člen vyzvaných kolektivů. Jeho návrhy většinou získaly 1. nebo 2. cenu. S ohledem na své znalosti a zkušenosti zpracovával odborné posudky a byl jako expert nominován do různých odborných komisí. Aktivně se podílel např. na variantě opravy Libeňského mostu. Byl členem ČKAIT a čestným členem ČBS. Od roku 1972 byl členem zkušební komise pro státní závěrečné zkoušky absolventů stavební fakulty ČVUT a od roku 1981 byl jejím předsedou. Za dlouholetou a úspěšnou činnost získal během svého života mnoho uznání a poct. Úspěšnou dráhu projektanta vyměnil v 90. letech za řídící funkci ve firmě PUDIS. Od roku 1992 byl členem jejího představenstva, kde později zastával funkce předsedy a místopředsedy.
Ing. Hejnic byl velmi pečlivý, čestný a pracovitý člověk. Byl přísný na sebe, ale i na své okolí. Měl velký přehled o domácí a zahraniční odborné literatuře, z které při projektování čerpal, a uměl vždy každému poradit. V rámci Vědeckotechnické společnosti dlouhodobě organizoval pro zaměstnance PUDISu mostní exkurze po celé republice. Při projektování Barrandovského mostu řídil velkou skupinu převážně mladých projektantů, kterým svěřoval zpracování jednotlivých částí projektu. Sám jsem měl možnost v této skupině pracovat. Naučil nás navrhovat štíhlé ekonomické konstrukce a výsledky své práce prezentovat na veřejnosti. Uměl svoje vědomosti a zkušenosti předávat ostatním. Jeho škola mě ovlivnila na celý můj další profesní život.
V mládí sportoval a věnoval se aktivně tenisu, který si rád zahrál i v pozdějším věku. Jeho dalším velkým koníčkem bylo fotografování. Jeho fotografie byly publikovány a získávaly i ocenění. Nejvíce se ale věnoval svému oboru, ve kterém velmi vynikal. Během své aktivní činnosti, ale i po ní byl stále v kontaktu se svojí bývalou pracovní skupinou. Byl to výraz krásného vzájemného vztahu, kterého jsme si všichni moc vážili a na který vzpomínáme dodnes. V osobě Ing. Hejnice jsme ztratili nejen vynikajícího odborníka a organizátora, ale především slušného a čestného člověka.
