Výkresy » Podrobný tutorial
Tutoriál pro správný návrh konstrukčních detailů z pohledu stavební fyziky ve 2D
vyrobeno společně s FAKULTOU STAVEBNÍ VUT v Brně
Při návrhu konstrukčních detailů je potřeba zohlednit základní požadavky, které jsou obecně na konstrukce kladeny. Jsou to zejména: mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, ochrana zdraví osob a zdravých životních podmínek a životního prostředí, ochrana proti šíření hluku a vibracím, úspora energie a tepelná ochrana a v neposlední řadě technologická proveditelnost detailu.
Tutoriál je zaměřen především na zohlednění správného postupu návrhu konstrukčního detailu z pohledu stavební fyziky, prostupu tepla a zamezení vzniku kondenzace v konstrukci.
Jednotlivé kroky při návrhu se skládají:
1. Stanovení součinitelů prostupu tepla konstrukcí
Součinitel prostupu tepla se stanovuje ČSN 730540-4 Tepelná ochrana budov – Výpočtové metody
Tato vlastnost hodnotí vliv celé konstrukce a k ní přilehlých vzduchových vrstev na šíření tepla prostupem. Je odvozena z tepelného odporu konstrukce R. Vzájemný vztah součinitele prostupu tepla U, ve W/(m2K), a tepelného odporu konstrukce R v m2K/W, popř. odporu při prostupu tepla RT v m2K/W, je dán vztahy:
kde Rsi je odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce, v m2K/W a Rse je odpor při přestupu tepla na vnější straně konstrukce, v m2K/W
Konstrukce musí být navrženy tak, aby byly splněny minimálně požadované hodnoty součinitele prostupu tepla. Z dlouhodobého hlediska je ovšem vhodné navrhovat konstrukce minimálně na doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla.
2. Stanovení okrajových podmínek
EXTERIÉR
Vnější okrajová podmínka se stanoví dle umístění objektu v teplotní oblasti. Konkrétní oblasti jsou uvedeny v tabulce ČSN 73 0540-3 v příloze H.2.
Návrhová teplota vzduchu v zimním období Øe ve °C, se stanoví v závislosti na teplotní oblasti a nadmořské výšce místa budovy ze vztahu:
Øe = Øe,100 + ΔØe
kde Øe,100 je základní návrhová teplota venovního vzducu v příslušné teplotní oblasti zeměpisně vymezené v příloze H.1, určená pro nadmořsko výšku 100 m.n.m, ve °C a ΔØe je výškový teplotní gradient v K pro danou teplotní oblast podle tabulky 1, který se pro místo budovy s nadmořskou výškou h určí ze vztahu ΔØe = ΔØe,0 * Δh/100 kde ΔØe,0 je zálkadní teplotní gradient pro danou teplotní oblast podle tabulky 1 a Δh = h -100 rozdíl nadmořské výšky místa budovy h, v m n.m. a základní nadmořské výšky 100m n.m.
Návrhová teplota venkovního vzduchu se zaokrouhlí na celé °C směrem k nižší (chladnější) hodnotě.
INTERIÉR
Návrhová vnitřní teplota v zimním období
Návrhová vnitřní teplota vnitřních prostorů pozemních staveb s požadovaným stavem vnitřního prostředí v zimním období Ø1 ve °C, se stanoví podle jejich druhu ze sloupce 2 přílohy I.1, jestliže technický předpis, provozní a technologické podmínky, požadavky projektanta nebo investora nestanoví jinak.
Platí, že: Ø1 = Øv ≈ Øi
kde Øv je výsledná teplota, ve °C a Øi operativní teplota ve °C, viz ČSN EN 730540-1
Optimální návrhová vnitřní teplota Ø1 ve °C vnitřních prostorů pozemních staveb v zimním období se může stanovit s ohledem na parametry tepelné hodnoty podle ČSN EN 7730, pro jednotlivé druhy budov, kategorie vnitřního tepelného prostředí, vykonávané činnosti a určité oblečení podle přílohy A CŠN EN 12831:2003.
Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu
Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu vnitřních prostorůpozemních staveb F1,u v %, se stanoví ze vztahu:
F1,u = F1 + ΔF1
kde F1 je relativní vlhkost vnitřního vzduchu v % a ΔF1 je bezpečnostní vlhkostní přirážka v %. Bezpečností přirážka se stanoví z přílohy I.3.
Relativní vlhkost vnitřního vzduchu vnitřních prostorů občanských a bytových staveb s požadovaným stavem vnitřního prostředí F1 v %, kromě prostorů se zvláštními provozními požadavky, prostorů s vlhkým, mokrým prostředím, popř. suchým prostředím, kromě případů, kdy technický předpis, provozní a technologické podmínky, požadavky na hodnocení rizikových stavů nebo požadavky projektanta nebo investora nestanoví jinak, se uvažuje hodnotou F1 = 50%.
Poznámka:
Vlhké amokré prostředí je prostředí je vnitřní prostředí s relativní vlhkjostí vzduchu F1 > 60%. Suché prostředí je vnitřní prostředí s relativní vlhkostí vzduchu F1 < 35%.
3. Zahrnutí vlhkostní třídy
Problematikou stanovení průměrných vnitřních měsíčních okrajových podmínek se zabývají normy ČSN 73 0540-3 a ČSN EN ISO 13788. Vnitřní vlhkostní zatížení v interiéru lze zadat čtyřmi způsoby. Každá z možností je vhodná pro jiné typy vnitřního prostředí.
a) Postupem dle přílohy A.1 v ČSN EN ISO 13788.
Podmínky vnitřního prostředí v jednotlivých měsících (teplotní i vlhkostní) jsou stanoveny na základě měsíční střední teploty vnějšího vzduchu s využitím následujícího diagramu.
b) Vlhkostní třídou pro budovy dle přílohy A.2 v ČSN EN ISO 13788.
Podmínky vnitřního prostředí v jednotlivých měsících (vlhkostní) jsou stanoveny pomocí přirážky k venkovnímu částečnému tlaku vodní páry na základě měsíční střední teploty vnějšího vzduchu a zvolené vlhkostní třídy s využitím následujícího diagramu. Teplotní podmínky lze zadat dle skutečného provozu budovy.
ČSN EN ISO 13788 udává orientační tabulku pro výběr vlhkostních tříd.
Vlhkostní třída / Budova
1 / Opuštěné budovy, sklady suchého zboží
2 / Kanceláře, domácnosti s běžným obsazením osobami a větráním
3 / Budovy s neznámým obsazením osobami
4 / Sportovní haly, kuchyně, jídelny
5 / Speciální budovy, např. prádelny, pivovary, plavecké bazény
Upozornění: ČSN 73 0540-3 v čl. 8.4.1 uvádí, že prostory bez zvláštních požadavků na stav vnitřního prostředí, bez zvláštních vnitřních zdrojů vlhkosti, s relativní vlhkostí vzduchu φi ≤ 60%, které jsou přirozeně větrané, by měly být posouzeny pro 4. vlhkostní třídu.
c) Konkrétními hodnotami u prostor s udržovaným stavem vnitřního prostředí.
Podmínky vnitřního prostředí v jednotlivých měsících je možné zadat dle skutečných hodnot, případně dle projektové dokumentace.
d) Známou produkcí vodní páry v interiéru.
Podmínky vnitřního prostředí v jednotlivých měsících (vlhkostní) jsou stanoveny pomocí přirážky k venkovnímu částečnému tlaku vodní páry na základě měsíční střední teploty vnějšího vzduchu na základě známé produkce vodní páry, objemu a násobnosti výměny vzduchu v interiéru. Výsledná přirážka Δp se stanoví pomocí následujícího vzorce.
4. Posouzení nejnižší povrchové teploty
Pro zjištění nejnižší povrchové teploty v konstrukčním detailu je potřeba detail vymodelovat ve 2D teplotním poli. A následně provést posouzení teplotního faktoru řešených konstukcí.
Nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce
Konstrukce a styky konstrukcí v prostorech s návrhovou relaticní vlhkostí vnitřního vzduchu Fi <= 60% musí v zimním období za normovaných podmínek vykazovat v každém místě takovou vnitřní povrchovou teplotu, aby odpovídající teplotní faktor vnitřního povrchu fRsi, bezrozměrný, splňoval podmínku: fRsi>= FRsi,N kde fRsi,N je požadovaná hodnota nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu, stanovená ze vztahu: fRsi,N = fRsi,cr , kde fRsi,cr je kritický teplotní faktor vnitřního povrchu.
POZNÁMKY:
1. Splnění požadavku "Nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce" je prevencí rizika povrchové kondenzace u výplní otvorů a růstu plísní u stavebních konstrukcí.
2. Vnitřní povrchovou teplotu Øsi je výhodné vyhodnotit v poměrném stavu jako teplotní faktor vnitřního povrchu fRsi, neboť fRsi je jednoznačnou vlastností konstrukce nebo styků konstrukcí ve sledovaném místě, které nezávisí na teplotách přilehlých prostředí. Pro Øsi a fRsi platí vztahy: