Muzeum vědy v prefektuře Ehime v Japonsku

Budovy svým jedinečným geometrickým tvarem, trojboký hranol, krychle, koule, půlkruh, kužel – prvky dětské stavebnice, a vzájemným umístěním vyjadřují pomocí abstraktního symbolismu, běžného jazyka architektury, vztah muzea k místu a jeho okolí. Celá kompozice připomínající jakoby náhodné uspořádání kamenů v japonských zahradách vychází ze starých místních tradic.

Zajímavý vzor na fasádě monolitické betonové konstrukce je tvořen plátky titanu, mramoru a granitu lichoběžníkových a trojúhelníkových tvarů, které byly předem upevněny na prefabrikované panely bednění. V mase betonu jsou jednotlivé plošky uchyceny kotvičkami z nerezavějící oceli. Vzory fasád se zrcadlí v okolních vodních plochách i trojúhelníkových oknech volně rozmístěných na šikmých fasádách protějších budov.

Město Niihama City leží na úpatí nejvyšších japonských hor na západě země. Často se stává, že areál muzea je zalit sluncem, přestože hory nad ním halí těžké mraky. Kontrast světla a stínů probíhající po fasádách umocňuje dramatický náboj celé kompozice.

Architekt Kurokawa popisuje svou práci jako reakci na rozpolcenou, rozkolísanou a proměnlivou přirozenost člověka a svou „filozofii symbiózy“ popisuje, rozebírá a diskutuje v řadě knih a článků. Ovlivněný Buddhismem hledá a využívá vzájemné vztahy člověka, technologií, času a prostoru. Projekt muzea vědy byl pro něj jedinečnou příležitostí vyjádřit své ideje.